Romas Kalanta
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Romas Kalanta (22. února 1953 – 14. května 1972) je litevský národní hrdina. 14. května 1972 se veřejně upálil před divadlem v Kaunasu na protest proti okupaci a začlenění své vlasti do Sovětského svazu a proti potlačování litevského jazyka a kultury sovětskou okupační mocí.
[editovat] Biografie
V roce 1963 se jeho rodina z Alytusu přestěhovala do Kaunasu. Otec byl účastníkem 2. světové války s Německem, vstoupil do komunistické strany, pracoval v kaunasském politechniku.
V roce 1971 by absolvoval střední školu, ale protože nesložil několik zkoušek, přešel do večerní školy, pracoval v továrně "Aidas". Byl sečtělý, psal básně, sportoval, hrál na kytaru, zajímal se o hnutí hippies. 14. května 1972 v Kaunasu v městském parku nedaleko Hudebního divadla se na protest proti sovětskému režimu polil benzínem a zvolav "Svobodu Litvě" se podpálil. V jeho zápisníku zbyl zápis: "Za moji smrt může jen státní zřízení". Ti, co byli nablízku se ještě snažili mladíka uhasit, ale přispěchavší záchranka jej do nemocnice dovezla již v bezvědomí. Zemřel po 14 hodinách.
[editovat] Následky
Události v Kaunasu vyvolaly u příslušníků Komunistické strany Litvy a KGB zděšení: v SSSR to byl první podobný incident. Příslušníci KGB se postarali, aby se pohřeb konal 18. května o dvě hodiny dříve, aby se lidé nestačili shromáždit. Davy lidí, které táhly od Kalantova rodného domu v ulici Panerių, se vyvalily do Aleje Svobody. Podle výkazů KGB tento a následující den do ulic vyšlo přes 3000 demonstrantů. Demonstrace potlačovalo přes 7000 příslušníků milice, policie, vojska. Účastníci protestů byli pochytáni, ostříháni dohola, vyslýcháni, biti, byly jim zabaveny jejich osobní dokumenty, ti aktivnější - uvězněni. Někteří byli odvezeni a propuštěni na nahodilých místech desítky kilometrů daleko.
Masové demonstrace, násilí a zatýkání drvaly ještě 2 dny (do 19. 5.). Bylo zatčeno 402 osob, z nich 33 správní stíhání, 6 - trestní stíhání, vězení. Hlavní organizátoři byli odsouzeni ne jako organizátoři výtržností, ale jako chuligáni a "asociální živly" - tak byl maskován "boj s hippies". Demonstrací se zúčastnila i mládež z dalších oblastí země.
Antanas Sniečkus se ve svých výkazech snažil přesvědčit Moskvu, že šlo jen o bezvýznamné chuligánství. Tím spíše, že nebyl odsouzen ani jediný student. R. Kalanta byl oficiálně uznán jako psychiatrický případ. 8 let nemohli jeho rodiče postavit náhrobek. Bylo jim tvrzeno, že nepřítel lidu není hoden úcty. Pomník na hřbitově v Romainiai byl vztyčen teprve v roce 1982.
[editovat] Analogie
Podobným způsobem protestovali:
- V Polsku Ryszard Siwiec
- V ČSSR Jan Palach, Jan Zajíc
- V Litevské SSR Vytautas Vičiulis
- V Maďarsku Sándor Bauer
- V Ukrajině Oleksa Hirnyk
