Sebeupálení
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sebeupálení je druh demonstrativní sebevraždy, spočívající většinou v polití těla hořlavou látkou a zapálení. Často se jedná formu radikálního protestu, obzvláště proti politickým problémům. Některé filozofické nebo náboženské směry připouštějí sebeupálení jako vlastní oběť za vyšším účelem.
[editovat] Významné případy sebeupálení
- mnich Thích Quảng Đức (11. června 1963) – na protest proti utlačování buddhismu v Jižním Vietnamu režimem Ngô Đình Diệma
- v souvislosti s Válkou ve Vietnamu se upálili:
- Alice Herzová (16. března 1965)
- Norman Morrison (2. listopadu 1965) – v reakci na použití napalmu ve Vietnamu
- Roger Allen LaPorte (9. listopadu 1965)
- George Winne Jr. (10. května 1970)
- v souvislosti s komunistickým režimem se upálili:
- Ryszard Siwiec (8. září 1968) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a proti porušování lidských práv v Polsku
- Jan Palach (16. ledna 1969) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa
- Josef Hlavatý (20. ledna 1969) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa
- Miroslav Malinka (22. ledna 1969) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa
- Jan Zajíc (25. února 1969) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa
- Evžen Plocek (4. dubna 1969) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa
- Romas Kalanta (15. května 1972) – na protest proti okupaci Litvy Sovětským svazem
- Oskar Brüsewitz (18.srpna 1976) – na protest proti komunistickému režimu v NDR
- Roland Weißelberg (31. října 2006) – na protest proti šíření islámu ve světě
