Islám

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Součást seriálu

Islám
Mosque02.svg
Dějiny islámu

Víra a praktiky

Jedinost Boha
Vyznání víry
ModlitbaPůst
PouťAlmužnaMešita

Hlavní osobnosti

Mohamed
AlíAbú Bakr
Mohamedovi současníci
Členové Mohamedovy domácnosti
Proroci islámu

Texty & zákony

KoránSunnaŠarí´a
Zákonodárství
Životopisy Mohameda

Větve islámu

SunnitéŠíitéSúfismus
Wahhábismus
Koránští muslimové

Sociopolitické aspekty

Muslimský svět
UměníArchitektura
MěstaKalendář
VědaFilosofie
Náboženští vůdcové
Ženy v islámu
Politický islámDžihád
Liberální islám

Související články

Slovníček islámských pojmů
Seznam významných mešit
Seznam článků o islámu

Islám ([ˈɪslaːm] IPA; arabsky: zvuk الإسلام; al-'islām [ɪs.ˈlæːm] IPA) je monoteistické abrahámovské náboženství založené na učení proroka Muhammada, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století. Slovo islám znamená „podrobení se“ či odevzdání se Bohu (arabsky Alláh).[1] Stoupenec islámu se nazývá muslim, což znamená „ten, kdo se podřizuje [Bohu]“.[2][3] Počet muslimů je 1 až 1,8 miliardy, což z islámu činí po křesťanství druhé největší náboženství světa.[4]

Muslimové věří, že Bůh Muhammadovi zjevil Korán, který společně se Sunnou (Muhammadovy činy a slova) považují za základní prameny islámu.[5] Muslimové nepovažují Muhammada za zakladatele nového náboženství, ale za obnovitele původní monoteistické víry Abraháma, Mojžíše, Ježíše i dalších proroků islámu. Podle islámské tradice Židé a křesťané zkreslili zjevení daná Bohem skrze proroky, a to buď změnou textu, nesprávnou interpretací nebo obojím.

Islám v sobě zahrnuje mnoho náboženských praktik. Obecně jsou muslimové povinni dodržovat pět pilířů islámu, tedy pět povinností, které muslimy spojují ve společenství.[6] Islámské právo (šaría) dále vyvinulo tradici různorodých pravidel, která se dotýkají prakticky všech aspektů života muslima i celé společnosti. Zahrnuje například příkazy a pravidla ohledně modliteb, džihádu, ale i bankovnictví či konání potřeby.

Téměř každý muslim je příslušník jedné ze dvou hlavních islámských větví, a to sunny (asi 85%) nebo šíiy (asi 15%). Schisma, které vedlo k tomuto rozštěpení muslimské obce (umma), nastalo v 7. století a jeho příčinou byla otázka nástupnictví ve vedení muslimské obce. Islám je převládající náboženství v Africe, na Blízkém východě a některých částech Asie. Početné muslimské komunity se nachází v Čínské lidové republice, na Balkáně, ve Východní Evropě a Rusku. Část muslimů také tvoří přistěhovalci v různých částech světa jako je západní Evropa. Okolo 20% muslimů žije v arabských zemích,[7] 30% na Indickém subkontinentě a 15,6% v Indonésii, kde žije nejvíce muslimů vůbec.[8]

Obsah

[editovat] Korán a Hadísy

[editovat] Korán

posvátné místo všech Muslimů - mešita v Mekce a svatyně Kaaba

Základní knihou islámu je Korán, veršovaná sbírka božích sdělení věřícím, kterou podle muslimů Mohamedovi nadiktoval prostřednictvím archanděla Gabriela sám Bůh. Skládá se ze 114 súr (skladeb - ty se dělí na jednotlivé áje, verše) a je rozdělena do čtyř období: První mekkánské období, Druhé mekkánské období, Třetí mekkánské období a Medínské období. Podle muslimů představuje uzavření a zpřesnění, dřívějšího, avšak lidmi pokřiveného poselství Bible.

Není jisté, zda-li byl Mohamed gramotný a jakého se mu dostalo vzdělání, ale jako obchodník pravděpodobně ovládal alespoň základy čtení a psaní. V počátku islámu se Korán především tradoval ústně a měl tak i větší hodnotu než písemné verze (také kvůli nedokonalosti arabského písma). Neboť Korán je určen primárně k recitaci. Oficiální písemná verze (dnes všeobecně uznávaná) vznikla až v roce 656 n.l., tedy po smrti Proroka, a to tzv. Uthmánskou redakcí, zásluhou prvních chalífů. V komisi stáli např.: Zajdn ibn Thábit (jehož verze byla použita především), Saíd ibn al-Ás, Abdarrahmán ibn al-Hárith a Abdalláh ibn az-Zubajr (Kurajšovci). Za plně autentickou verzi Koránu se považuje výlučně ta arabská. Překlady však nejsou zakázány. Dále existovali a dochovaly se tyto sbírky-verze Koránu (kodexy): Ubajje ibn Kaba (Sýrie), Abdalláha ibn Masúda (Kúfa), Abú Músy al- Ašarího (Basra) a Miqdada ibn Amra (Hims v Sýrii).

[editovat] Hadísy

Takzvané Hadísy obsahují soubor učení, výroků a činů Mohameda, které byly sesbírány po jeho smrti. Uvádí se vždy, kdo takto svědčil, a existuje-li více verzí jedné události, jsou uvedeny všechny. Hadísy slouží jako pomocný instrument k objasňování nejasných pasáží Koránu.

[editovat] Konverze k islámu

Islám výslovně zakazuje jakékoliv násilí při obracení jinověrců. "Nebudiž žádného nucení k náboženství! A již bylo rozlišeno správné vedení od bloudění." (2:256)

Muslimem se stává každý, kdo před svědky z upřímného srdce vyzná, arabsky nebo ve vlastním jazyce, že není boha kromě Alláha a Mohamed je Božím Poslem. Jako se Bible dá vykládat mnoha rozličnými způsoby, ne jinak je tomu u Koránu. V částech nalézáme šíření náboženství takzvaně ohněm a mečem.

[editovat] Víra a obřad

[editovat] Šest článků víry

  • Víra v jediného Boha.(Amentu billahi)
  • Víra v anděly (malaky) i džiny.(we melaiketihi)
  • Víra ve všechny seslané Knihy (včetně starozákonních spisů).(we kutubihi)
  • Víra v posly Boží (včetně biblických).(we rusulihi)
  • Víra v soudný den. (we'l jewmil ahiri)
  • Víra v Osud, dobrý či špatný, že všechno co se děje se děje s vůlí Allaha (we bil kaderi hajrihi we šerrihi minAllahi teala)

Shrnuto do jedné věty: "Amentu billahi we melaiketihi we kutubihi we rusulihi we'l jewmil ahiri we bil kaderi hajrihi we šerrihi minAllahi teala."

[editovat] Pět pilířů islámu

  • Víra v jedinost Boží a božské poslání Mohameda (Šahada)
  • Modlitba - salát (pětkrát denně s qiblou v Mekce)
  • Půst (v měsíci Ramadánu od úsvitu do soumraku) (Saum)
  • Udílení almužny chudým (2,5% čistých ročních zisků ve prospěch nižších sociálních vrstev: zakát-později se z něho stala náboženská daň, pak tyto prostředky bylo možno použít nejen charitativně, ale i k zajištění chodu muslimské obce, dokonce i k financování válek)
  • Pouť do Mekky (jednou za život, umožňuje-li to finanční situace a zdravotní stav muslima)(Hadž)

[editovat] Modlitba (Salát)

Podrobnější informace naleznete v článku Salát (islám).

Základním obřadem je modlitba (salát). „A jste-li v bezpečí, dodržujte modlitbu, neboť modlitba je pro věřící předepsána v čas stanovený!“ (4:103). Pro nevykonání modlitby musí být vážný důvod, jinak se to bere jako rouhání a neúcta k Bohu. Na každý den připadne pět modliteb, rozdělených do tří denních dob: úsvit (salátu-l-fadžr), poledne (salátu-z-zuhr), odpoledne (salátu-l'asr), doba při západu slunce (salátu-l-maghrib) a noc (salátu-l-'iša') - asi hodina a půl po západu slunce. Každé modlitbě předchází rituál umývání (wudú´). Rituál představuje očištění skutků a zřeknutí se všech, které nejsou založeny na úmyslu uctívat a znát Boha.

Dále musí být tělo oděno a země, na které se má modlitba vykonávat musí být zbavena veškeré špíny a nečistot. Následuje svolávání k modlitbě (adhán). Modlící se stojí směrem ke Ka'abě v Mekce, zvedá obě ruce k uším a hlasitě pronáší následující text:

Sound-icon.svg
Tato zvuková nahrávka byla pořízena z revize data 2. březen 2006, a nereflektuje změny po tomto datu. (audio nápověda)
Alláhu Akbar (Bůh je největší), (opakuje se čtyřikrát);
Ašhadu An La Illáha-il-l-Láh (Dosvědčuji' že není boha kromě jediného Boha), (opakuje se dvakrát);
Ašhadu Anna Muhammadan Rasúlu-l-láh (Dosvědčuji, že Muhammad je Prorokem Božím), (dvakrát);
Hajja 'Ala-s-sálah (Pojďte rychle k modlitbě), (dvakrát a obrací tvář doprava);
Hajja 'Ala-l-faláh (Pojďte rychle k úspěchu), (dvakrát, obrací tvář doleva);
Alláhu Akbar (Bůh je největší ze všech), (dvakrát);
Lá lláha llla-l-láh (Není Boha kromě jediného a opravdového Boha), (jednou).

Když se svolává k časné ranní modlitbě, přidá vyvolávač jednu větu hned za část 5. Požadovaná věta zní takto:

As-salátu Chajrun Minan-naum. (Modlitba je lepší než spánek), (dvakrát).

Modlitba sama o sobě se skládá ze tří specifických pozic jdoucích podle přesného pořádku. Je to: stoj, úklona do pravého úhlu a klečení s obličejem k zemi. Závěrem je krátký odpočinek vsedě. Každá pozice má svůj vnitřní význam. Když stojíme v údivu a zbožňování, prosíme o boží milosrdenství. Když si uvědomíme, jak nesmírná je moc Boha, jsme natolik jatí posvátnou hrůzou, že se před Bohem skloníme. Nakonec zmizíme z existence - jakékoli jiné než Alláh - poklekneme s obličejem k zemi. Modlitby dělíme na povinné, nepovinné a dobrovolné.

[editovat] Islámský svět

Muslimská populace ve světě

Islámský svět (dar al-islam, dům islámu) lze charakterizovat jako území státu či národů, kde je islám dominantním (majoritním) náboženstvím. Všechny ostatní části světa jsou označeny jako „dar al-harb“, tedy dům války. V islámské společnosti zpravidla neexistuje rasismus, zato jistá intolerance vůči tzv. dhimmí - tedy křesťanům a Židům a otevřená nenávist vůči ateistům či jiným náboženstvím. Protože jsou muslimové nejrychleji rostoucí komunitou na světě (USA, Evropa, Rusko, Afrika), dá se jen těžko vymezit geograficky. Podle geopolitického vnímání jej můžeme vymezit jako oblast mezi Marokem na západě, Indonésií na východě, Somálskem na jihu a Tureckem na severu. Jednotlivé části tohoto nadnárodního duchovního kolosu jsou však značně rozdílné, ať už bereme v potaz ekonomickou vyspělost, státní zřízení nebo národní identitu. V každé kulturní oblasti existují rozdíly v praktikování víry, na mnohých místech přetrvávají předislámské zvyky někdy i v rozporu se sunitským či šíitským islámem (zvl. v Africe, např. ženská obřízka)

V Evropě bychom k islámskému světu mohli přiřadit Albánii a Bosnu a Hercegovinu, kde muslimové tvoří početnou komunitu. Jejich spojení s centry islámu je však omezeno pouze na náboženský dialog mezi církevními elitami. Dřívější kulturní a politická spolupráce byla díky sílícímu mocenskému vlivu západní Evropy na Balkáně na konci 19. století zcela znemožněna a tento stav setrval až do pádu železné opony v roce 1989. V poslední době rozvíjí zvlášť Bosna a Hercegovina mezistátní styky s arabskými zeměmi a Tureckem. Ale i přesto lze tyto země označit za nábožensky umírněné. Zcela opačný stav nastal v západní Evropě, kde se počet muslimů začal výrazně zvyšovat až po druhé světové válce. Jedná se většinou o přistěhovalce z bývalých kolonií a o uprchlíky. V EU dnes žije kolem 15 milionů muslimů, z to cca. 2 miliony ve Spojeném království, cca. 6 milionů ve Francii a 3 miliony v Německu. Část z nich má problémy se včlenit do evropské společnosti, žije v ghettech, kde díky nelehké sociální situaci stoupá kriminalita a počet přívrženců radikálních forem islámu. Díky zájmu Evropské unie jsou však v posledních letech realizovány projekty na integraci národnostních a náboženských menšin do většinové společnosti, které se zdají být v některých zemích více či méně úspěšné (např. Švédsko).

Podle odhadů je 10-15% muslimů ( 120-225 milionů lidí ) přívrženci radikálního islámu a mnohem větší podíl muslimů zastává antižidovský a antiamerikanistický postoj.

Některé části islámského světa patří k nejchudším oblastem světa (např. Súdán, Mauretánie, Bangladéš), jiné zas k těm nejbohatším (např. Saúdská Arábie, Katar, Bahrajn, Spojené arabské emiráty). Většina muslimských zemí jsou republikami autokratického typu (např. Egypt, Tunisko, Sýrie), některé jsou monarchiemi, opět absolutistického typu (např. Saúdská Arábie, Bahrajn, Jordánsko, Maroko), patří mezi ně i demokratické státy (Albánie a sekulární Turecko). Z národnostního hlediska lze rozdělit islámský svět na arabský a nearabský. V současné době Arabové představují pouze 1/3 celkového počtu muslimů. Ostatními národy jsou Indonésané, Íránci, Ázerbájdžánci, Turci, Paštůnové a další. V Evropě jsou například tradičními vyznavači islámu Albánci, Bosňáci, Tataři a povolžští Kozáci.

Muslimský svět 750 n.l.
Rozšíření Islámu (více než 10%). Tmavě zelená barva znázorňuje oblasti s většinovým zastoupením sunnitů a červená šíitů.

Islámský svět; státy s počtem věřících muslimů nad 50%:

Významné muslimské menšiny v Evropě

[editovat] Islamofobie

Obavy z xenofobních a rasistických projevů islamofobie (angl. Islamophobia) vyjádřil v roce 2004 Kofi Annan, generální tajemník OSN. Proti takovým trendům vystupují a vznikají mezináboženské dialogy (zvláště islám-křesťanství-judaismus) a organizace na ochranu práv. Zároveň je islamofobie reakcí společnosti na útoky v západním světě spáchané teroristy, kteří se hlásí k různým extrémním myšlenkovým proudům v islámském světě, v kombinaci s negativními informacemi v médiích. Poukazuje se[kdo?] i na neslučitelnost islámu se západními hodnotami.

Důsledkem islamofobie může být xenofobní chování vůči muslimům a lidem z muslimských zemí (i k lidem jiného vyznání).

Na druhou stranu je zřejmě na místě určitá ostražitost, protože mnozí islámští představitelé[kdo?] používají jiné argumenty směrem k západní společnosti a směrem k muslimům.[zdroj?] Také není zanedbatelný fakt, že i přes proklamovanou mírumilovnost islámu a jeho představitelů, jsou často představitelé radikálního islámu velmi aktivní vůdčí silou.[zdroj?]

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

  1. Ten Misconceptions About Islam: Misconception 1 [online]. University of Southern California, [cit. 2008-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
  2. GARDET, L.; JOMIER, J.. Islam. In Encyclopaedia of Islam Online. [s. l.] : [s. n.] (anglicky)
  3. Lane's lexicon [formát PDF]. [Cit. 2008-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Major Religions of the World—Ranked by Number of Adherents [online]. adherents.com, [cit. 2008-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
  5. Esposito (1996), s. 41; Ghamidi (2001): Sources of Islam
  6. Esposito (2002b), s. 17.
  7. Esposito (2002b), s. 21; Esposito (2004), s. 2, 43.
  8. Muslimové v České Republice [formát PDF]. Projekt Varianty, Člověk v Tísni, [cit. 2008-08-16]. Dostupné online.

[editovat] Literatura

[editovat] Související články

[editovat] Externí odkazy

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Religious syms bw.svg Související články obsahuje
Portál Náboženství

V tomto článku je použit překlad textu z článku Islam na anglické Wikipedii.

V jiných jazycích