Islám

Tento článek není ozdrojován a může obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámeni, pomozte prosím vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů, které dokládají uvedená tvrzení.

Islám ([ˈɪslaːm] IPA; arabsky: الإسلام; al-'islām [ɪs.ˈlæːm] IPA) je monoteistické abrahámovské náboženství založené na učení proroka Muhammada, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století. Slovo islám znamená „podrobení se“ či odevzdání se Bohu (arabsky Alláh). Stoupenec islámu se nazývá muslim, což znamená „ten, kdo se podřizuje [Bohu]“. (odlišuj od etnických Muslimů (psáno s velkým písmenem) na Balkáně, Bosňáků). Počet muslimů je 1 až 1,8 miliardy, což z islámu činí po křesťanství druhé největší náboženství světa.

Muslimové věří, že Bůh Muhammadovi zjevil Korán, který společně se Sunnou (Muhammadovy činy a slova) považují za základní prameny islámu. Muslimové nepovažují Muhammada za zakladatele nového náboženství, ale za obnovitele původní monoteistické víry Adama, Noeho, Abraháma, Mojžíše, Ježíše i dalších proroků islámu. Podle islámské tradice Židé a křesťané zkreslili zjevení daná Bohem skrze proroky, a to buď změnou textu, nesprávnou interpretací nebo obojím.^[zdroj?]

Islám v sobě zahrnuje mnoho náboženských praktik. Obecně jsou muslimové povinni dodržovat pět pilířů islámu, tedy pět povinností, které muslimy spojují ve společenství. zahrnující jak pravidla uctívání, tak islámské právo (šaría) dále vyvinulo tradici různorodých pravidel, která se dotýkají prakticky všech aspektů života muslima i celé společnosti, zahrnuje vše od bankovnictví, společenské solidarity, pravidel boje, či postojů k životnímu prostředí.

Téměř každý muslim je příslušník jedné ze dvou hlavních islámských větví, a to sunny (asi 85%) nebo šíiy (asi 15%). Rozdělení, které vedlo k tomuto rozštěpení muslimské obce, nastalo v 7. století a jeho příčinou byla otázka nástupnictví ve vedení muslimské obce. Islám je převládající náboženství v Severní Africe, na Blízkém východě a některých částech Asie. Početné muslimské komunity se nachází v Čínské lidové republice, na Balkáně, ve Východní Evropě a Rusku. Část muslimů také tvoří přistěhovalci v různých částech světa jako je západní Evropa. Okolo 20% muslimů žije v arabských zemích, 30% na Indickém subkontinentě a 15,6% v Indonésii, kde žije nejvíce muslimů vůbec.

Posvátné texty

Korán

posvátné místo všech Muslimů - mešita v Mekce a svatyně Kaaba

Základní knihou islámu je Korán, veršovaná sbírka božích sdělení věřícím, kterou podle muslimů Mohamedovi nadiktoval prostřednictvím archanděla Gabriela sám Bůh. Skládá se ze 114 súr (skladeb - ty se dělí na jednotlivé áje, verše) a je rozdělena do čtyř období: První mekkánské období, Druhé mekkánské období, Třetí mekkánské období a Medínské období. Podle muslimů představuje uzavření a zpřesnění dřívějšího, avšak lidmi pokřiveného poselství Bible.^[zdroj?]

Není jisté, zda byl Mohamed gramotný a jakého se mu dostalo vzdělání, ale jako obchodník pravděpodobně ovládal alespoň základy čtení a psaní. V počátku islámu se Korán tradoval především ústně a měl tak i větší hodnotu než písemné verze (také kvůli nedokonalosti arabského písma), ^[zdroj?] neboť Korán je určen primárně k recitaci. Oficiální písemná verze (dnes všeobecně uznávaná) vznikla až v roce 656 n. l., tedy po smrti Proroka, a to tzv. Uthmánskou redakcí, zásluhou prvních chalífů. V komisi stáli např.: Zajdn ibn Thábit (jehož verze byla použita především), Saíd ibn al-Ás, Abdarrahmán ibn al-Hárith a Abdalláh ibn az-Zubajr (Kurajšovci). Za plně autentickou verzi Koránu se považuje výlučně ta arabská. Překlady však nejsou zakázány. Dále existovaly a dochovaly se tyto sbírky-verze Koránu (kodexy): Ubajje ibn Kaba (Sýrie), Abdalláha ibn Masúda (Kúfa), Abú Músy al- Ašarího (Basra) a Miqdada ibn Amra (Hims v Sýrii).

Hadísy

Hadísy obsahují soubor učení, výroků a činů Mohameda, které byly sesbírány po jeho smrti. Uvádí se vždy, kdo takto svědčil, a existuje-li více verzí jedné události, jsou uvedeny všechny. Hadísy slouží jako pomocný instrument k objasňování nejasných pasáží Koránu.

Články víry

• Víra v jediného Boha.(tauhíd)
• Víra v anděly (malaky) i džiny.(we melaiketihi)
• Víra ve všechny seslané Knihy (včetně starozákonních spisů).(we kutubihi)
• Víra v posly Boží (včetně biblických).(we rusulihi)
• Víra v soudný den. (we'l jewmil ahiri)
• Víra v Osud, dobrý či špatný, že všechno co se děje se děje s vůlí Allaha (we bil kaderi hajrihi we šerrihi minAllahi teala)

Pět pilířů islámu

Podrobnější informace naleznete v článku Pět pilířů islámu.

• Víra v jedinost Boží a božské poslání Mohameda (Šahada)
• Modlitba - salát (pětkrát denně s qiblou v Mekce)
• Půst (v měsíci Ramadánu od úsvitu do soumraku) (Saum)
• Udílení almužny chudým (2,5% čistých ročních zisků ve prospěch nižších sociálních vrstev: zakát - později se z něho stala náboženská daň, pak tyto prostředky bylo možno použít nejen charitativně, ale i k zajištění chodu muslimské obce, dokonce i k financování válek)
• Pouť do Mekky (jednou za život, umožňuje-li to finanční situace a zdravotní stav muslima) (Hadždž)

Islámský svět

Muslimská populace ve světě

Islámský svět (dar al-islam, dům islámu) lze charakterizovat jako území státu či národů, kde je islám dominantním (majoritním) náboženstvím. Všechny ostatní části světa jsou označeny jako „dar al-harb“, tedy dům války.^{[zdroj?][kdo?]} Protože jsou muslimové nejrychleji rostoucí komunitou na světě (USA, Evropa, Rusko, Afrika),^[zdroj?] dá se jen těžko vymezit geograficky. Podle geopolitického vnímání jej můžeme vymezit jako oblast mezi Marokem na západě, Indonésií na východě, Somálskem na jihu a Uzbekistánem na severu.

Muslimský svět 750 n.l.

Rozšíření Islámu (více než 10%). Tmavě zelená barva znázorňuje oblasti s většinovým zastoupením sunnitů a červená šíitů.

Islámský svět; státy s počtem věřících muslimů nad 50%:

• Afghánistán (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
• Albánie
• Alžírsko (islám je státním náboženstvím)
• Ázerbájdžán
• Bahrajn (islám je státním náboženstvím)
• Bangladéš (islám je státním náboženstvím)
• Brunej (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
• Egypt (islám je státním náboženstvím)
• Indonésie
• Irák (islám je státním náboženstvím)
• Írán (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
• Jemen (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
• Jordánsko (islám je státním náboženstvím)
• Katar (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
• Kazachstán
• Komory (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
• Kuvajt (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
• Kyrgyzstán
• Libye (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
• Malajsie (islám je státním náboženstvím)
• Maledivy (islám je státním náboženstvím)
• Maroko (islám je státním náboženstvím)
• Mauritánie (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
• Omán (islám je státním náboženstvím)
• Pákistán (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
• Palestinská autonomie
• Saúdská Arábie (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
• Senegal
• Somálsko (islám je státním náboženstvím)
• Spojené arabské emiráty (islám je státním náboženstvím)
• Súdán (islám je státním náboženstvím i základem zákonodárství)
• Sýrie
• Tádžikistán
• Tunisko (islám je státním náboženstvím)
• Turecko
• Turkmenistán
• Uzbekistán

Významné muslimské menšiny v Evropě

• Francie (severoafričtí přistěhovalci a jejich potomci - 2., 3. generace)
• Německo (převážně Turci, kteří přijeli za prací do bývalého Západního Německa, tvoří samostatné komunity a často se vracejí do Turecka)
• Nizozemsko (převážně severoafričtí přistěhovalci)
• Rusko (v Asijské části)
• Španělsko (převážně afričtí přistěhovalci)
• Švédsko (necelý milion muslimů převážně ve velkých městech)
• Velká Británie (přistěhovalci zvláště z Asie, Indie a Pákistánu, ale i Afriky)

Dějiny islámu

Počátek islámu můžeme klást do roku 610, kdy Muhammad prožil první zjevení Koránu.

Periodizace dějin islámu

Dějiny islámu můžeme rozdělit na následující období:

1. Život Muhammada (570 - 632 n.l.) Obsah: - Období před prvním zjevením (570 - 610) - Období před hidžrou (610 - 622) - Období po hidžře (622 -632)

2. Pluralistický systém (632 - 14. stol.) Obsah: - Období volených chalífů - Umajjovci - Abbásovci - Intelektuální rozkvět v pluralistické islámské společnosti - První vojenské neúspěchy

3. Krize islámu (14. - 18. stol.)

4. Obroda islámu (18. stol - cca 1950)

5. Současný islám (od cca 1950 až po současnost)

Život Muhammada

Muhammad se narodil roku 570 v Mekce, na území dnešní Saúdské Arábie.

Období před prvním zjevením

Jeho otec Abdulláh zemřel velmi brzy, stejně tak jeho matka Chalima, proto se o něj staral strýc Abú Tálib. V Mekce byli uctívány různé modly a různí bůžkové. Mekka byla spravována 10 kmenovými náčelníky. Muhammad patřil ke kmeni Kurajšovců, nejmocnějšímu kmeni v Mekce. Jeho strýc Abú Tálib byl obchodníkem a své "řemeslo" naučil Muhammada. V 25 letech si bere Muhammad za manželku Chadžídžu.

Období před hidžrou

17. den Rammadánu roku 610 prožívá Muhammad zjevení a stává se Božím poslem. Muhammad hlásal Boží poselství a řadil se k prorokům jako byl Adam, Noe, Abrahám, Mojžíš a Ježíš. Islám znamená "mír a oddanost Bohu". Muhammadovi stoupenci se nazývají Muslimové. Většina obyvatel Mekky odsoudila Muhammada a jeho stoupence pro šíření nového náboženství. První muslimové musejí uprchnout z Mekky do Habeše.

Období po hidžře

Roku 622 Muhammad prchá se svými stoupenci z Habeše (z bezprostřední blízkosti Mekky) do Medíny. Tato událost se nazývá hidžra. Hidžra je počátkem muslimského letopočtu a kalendáře. Muslimský kalendář je lunární, nikoliv solární. V Medíně Muhammad zakládá městský stát s první ústavou na světě. Roku 624 proběhla první bitva mezi Mekkánci a muslimy - bitva u Badru - ve které byli Mekkánci poraženi. Roku 625 se porážka Mekkánců zopakovala v bitvě u Uhudu a roku 626 byl odražen útok Mekkánců na samotnou Medínu. Obranu Medíny v době obléhání Medíny Mekkánci vedl Muhammad. Mekknáci tedy uzavírají s muslimy mírovou dohodu - tzv. hudabijskou dohodu. Muhammad šíří islám do okolních oblastí na Arabském poloostrově. Po vypovězení hudabijské dohody ze strany Mekkánců Muhammad roku 630 útočí na Mekku, kterou dobývá. Roku 632 Muhammad umírá v Medíně.

Pluralistický systém

Po Muhammadově smrti přechází místo nejvyššího představitele islámu na tzv. chalífu. První čtyři chalífové byli přímí následovníci Muhammada, kteří byli za Muhammadova života Muhammadovými společníky. První 4 chalífové byli voleni, další chalífové již zavedli dynastický systém a odbočili tak od Muhammadových myšlenek.

Období volených chalífů

První čtyři chalífové (období jejich vlády) Abú Bakr (632 - 634) Utmar al-Chattáb (634 - 644) Uthmán bin Affán (644 - 656) Alí bin Tálib (656 - 661)

Umajjovci

Nástup dynastie Umajjovců (661 - 750) ukončuje demokratický ráz chalífátu. Pátým chalífou a prvním umajjovským chalífou se stal Mu'a'wija. Šestým chalífou se stal Jazíd. Ten poráží Husajna (syna Alího) a jeho přívržence usilující o návrat voleného ráz chalífátu v bitvě u Kerbelá roku 680.

Abbásovci

Nástupem dynastie Abbásovců začíná postupné dělení islámského území na malá království.

Intelektuální rozkvět v pluralistické islámské společnosti

Věda a její hlavní představitelé v islámské společnosti možno doplnit

Vydavatelský průmysl Zájem o vědění (tzv. "ilm") přerostl v obrovský vydavatelský průmysl a v budování obrovských veřejných knihoven (8. -15. stol.). Roku 970 Byla založena nejstarší univerzita na světě (univerzita, arabsky "džamíja"), džamíja Al Azhár v Káhiře.

Spor teologie s filozofií Kalám: racionální teologická filozofie čerpající z Koránu S osvojením řecké filozofie dochází k vytvoření skupiny mu'tazilitů navazujících na řeckou filozofii a odtahujících se od racionálních teologů, což vedlo ke vzniku skupiny ašlarítů vyvracející řeckou filozofii. Takto vznikl spor mezi teology a filozofy, přičemž nakonec zvítězili teologové v čele s al-Ghazzálím (zemřel roku 1111).

První vojenské neúspěchy

Po staletích úspěšného šíření islámu došlo v důsledku roztříštěnosti zastaralého mocenského systému k prvním vojenských neúspěchům. Mezi ně patří dobytí Jeruzaléma roku 1099, při němž došlo k vyvraždění 70 000 civilistů (rolníků, žen a dětí z okolních vesnic, Židů, významných muslimských učenců, ale i ortodoxních (východních, pravoslavných) křesťanů). Svědectví křižáckého kronikáže Raymunda d'Aguliers popisující křižácké vraždění v Jeruzalémě roku 1099: ,,Oku se naskýtali nádherné pohledy. Někteří z našich mužů (byli to ti milosrdnější) stínali hlavy nepřátel; jiní je stříleli šípy, takže padali z věží; další mučili nepřátele v plamenech. Na ulicích města byly k vidění hromady hlav, rukou a nohou. Člověk musel hledat cestu mezi lidskými a koňskými těly. To však byly zanedbatelné záležitosti ve srovnání s tím, co se dělo v chrámu Šalamounově, kde se obvykle konaly modloslužby. Co se tam stalo? Kdybych řekl pravdu, nikdo by mi neuvěřil. Spokojím se tedy s tím, že řeknu alespoň toto: v chrámu Šalamounově se jezdci na koních brodili po kolena a po uzdy v krvi. Vskutku, byl to spravedlivý a velkolepý úradek Boží, že toto místo mělo být naplněno krví nevěřících, neboť tak dlouho trpěl Bůh jejich rouháním."

Mezi další vojenské neúspěchy patří pustošení Bagdádu Mongoly z roku 1258, načež Abbásovci přesidlují z Bagdádu do Káhiry. Dalším, spíše už symbolickým neúspěchem po staletích probíhající rekonquistě na Pyrenejském poloostrově bylo dobytí Granady Ferdinandem Aragonským roku 1492.

Zdrojů a dalšího doplnění informací se dočkáte během následujících dní.

Odkazy

Literatura

• FELIX, Tauer. Svět islámu. Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-702-1828-2.  
• KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-821-5.  
• HRBEK, Ivan. Korán. Praha : Odeon, 1991. ISBN 80-207-0444-2.  

Související články

• Pět pilířů islámu
• Islám v Bosně a Hercegovině
• Islám v České republice
• Islám v Rusku
• Islámská expanze
• Hidžáb
• Džihád

Externí odkazy

• IslamWeb.cz - Oficiální stránky islámské nadace v Praze a Brně
• Infomuslim.cz - dění v muslimské komunitě v ČR
• Korán online
• Islám (Cyklus České televize Náboženství světa) - video on-line v archivu ČT

V tomto článku je použit překlad textu z článku Islam na anglické Wikipedii.