Kurdové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kurdské oblečení, 1873
Kurdské děti v Sulajmáníji

Kurdové jsou íránský národ z Blízkého východu, který žije v odlehlých oblastech dnešního Turecka, Sýrie, Iráku a Íránu. Nejblíže příbuzní jazykem jsou jim Balúčové. Jsou spřízněni s Peršany a jinými íránskými kmeny ve svém okolí. Dnešní kultura a mytologie Kurdů je pevně zakořeněna právě v íránské kmenové kultuře. Početně nejzastoupenější jsou v Turecku (cca 11,4–14 milionů), Íránu (4,8–7 mil.), Iráku (4–6,5 mil.) a Sýrii (1,6 milionu); v Evropě jich žije nejvíce v Německu (0,5–0,8 milionu). Kurdština patří k severozápadní skupině íránských jazyků, které spadají k indoevropské větvi. Kurdové jsou dnes v mnoha státech, kde žijí, utlačováni, stávají se oběťmi diskriminace, někdy dokonce genocidy. Saddám Husajn povraždil tisíce Kurdů plynem[zdroj?]. V Turecku jsou Kurdové utlačováni a ponižováni samotnými úřady, policií a armádou[zdroj?].

Příchod Kurdů[editovat | editovat zdroj]

Kurdské kmeny přišly do míst jejich dnešního rozšíření již v prehistorické době. Dle hrubých odhadů se dá usoudit, že se tak stalo v druhém tisíciletí před naším letopočtem. V této době přišel na Blízký východ indoevropský kmen Árijců. Íránská náhorní plošina se tak stala velmi důležitým předělemi mezi Blízkým východem a střední Asií; popř. indickým subkontinentem. Stejně tak sloužilo toto území i jako dočasné útočiště pro tehdy nově přicházející kmeny z východu. Dá se předpokládat, že se Kurdové, kteří sem přišli s přistěhovaleckou vlnou indoevropských Árijců, promísili s obyvatelstvem, které již na tomto území žilo.

Kolem jasného původu Kurdů se vede řada vědeckých debat a teorií, přičemž je nutno dodat, že vzhledem k osidlovacímu procesu, který trval celá staletí, nejsou žádné řádné důkazy.

První teorie[editovat | editovat zdroj]

Kurdové jsou potomci Churritů, kteří založili stát Mitanni (v 2. tisíciletí př. n. l). Jelikož Churrité byli často přezdíváni též Hurité či Kurité, lze usoudit, že se od nich též odvodilo jméno kurdského kmene. Je také zajímavé, že území huritských kmenů se téměř dokonale pokrývá s kurdským územím. Na druhou stranu je nutno dodat, že Hurité nemluvili žádnou z indoevropských řečí.

Druhá teorie[editovat | editovat zdroj]

Kurdové jsou to potomci Skytů. Xenophon psal v jeho Anabázi o jistém kmeni Kurdučů. Na druhou stranu většina vědců a archeologů tuto teorii vyvrací, jelikož území, kde Kurdučukové žili, bylo na dnešní Ukrajině a v Bělorusku.

Třetí teorie[editovat | editovat zdroj]

Vyvinuli se z kmene Medernů. Také většina dnešních Kurdů se považuje za potomky Medernů. Toto mínění se pak ještě více posílilo tím, že staromedernské slovo „kur/kurd“ je výrazem pro slovo „silný“. I v dnešní době se dá toto slovo i s jeho původním významem nalézt v jednom z kurdských dialektů. Kurdský archeolog prof. Syies tvrdí, že Medernové jsou kurdskými kmeny, které sousedily s asyrskou říší. Toto by též odpovídalo, jelikož patří k indoevropské jazykové větvi a původem jsou Árijci. V současné době se mnoho vědců snaží tuto teorii podpořit ještě tím, že hledají základy kurdštiny v řeči starých Medernů.

Do dnešních dnů neexistuje žádná řádná hranice Kurdistánu. Státy, ve kterých Kurdové žijí, se všemožně snaží obhájit, že je nesmyslné, aby se vůbec nějaké vyměření kurdského území konalo. Slovem Kurdistán byla označována provincie v Perské říši, které vládl turecký kmen Seldžuků. Toto trvalo od 11. do 13. století, kdy pak Seldžukové převzali moc nad velkou částí Blízkého východu. Kurdistán pak existoval ještě jednou, a to v 19. století jako provincie v Osmanské říši, tato provincie byla ale nakonec během vládních reforem opět brzy zrušena. V roce 1927 během Kurdského povstání pak byla vyhlášena mezinárodně neuznaná kurdská Araratská republika, která zanikla v září 1931 zásahem turecké armády.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo Kurd ve Wikislovníku