Jordánsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Transjordánsko a Zajordánsko. Tento článek pojednává o současném suverénním státu. O autonomním emirátu pojednává článek emirát Zajordánsko.
Jordánské hášimovské království
المملكة الأردنّيّة الهاشميّة
Al Mamlakah al Urduniyah al Hashimiyah
Vlajka Jordánska
vlajka
Znak Jordánska
znak
Hymna: As-salám al-malakí al-urduní
Geografie

Poloha Jordánska

Hlavní město: Ammán
Rozloha: 89 342 km² (112. na světě)
z toho 0,8 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Džabal Umm ad-Dámí (1 854 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Poloha: 31°1′ s. š., 36°37′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 6 508 887 (106. na světě, odhad 2012)
Hustota zalidnění: 68,4 ob. / km² (133. na světě)
HDI: 0,700 (střední) (100. na světě, 2012)
Jazyk: arabština (úřední), angličtina běžně srozumitelná mezi středními a vyššími vrstvami obyvatel
Náboženství: sunitští muslimové 92 %, křesťané 6 % (hlavně řečtí pravoslavní, ale též uniaté a římští katolíci, syrští pravoslavní, koptští pravoslavní, arménští pravoslavní, a protestanti), jiní 2 % ( šíitští muslimové a skupinky drúzů) (odhad 2001)
Státní útvar
Státní zřízení: konstituční monarchie
Vznik: 25. května 1946 (nezávislost na mandátu Společnosti národů, spravovaném Velkou Británií)
Hlava státu: král Abdalláh II.
(od 7. února 1999); následníkem trůnu je králův syn princ Husajn (nar. 1994)
Hlava vlády: premiér Abdullah Ensour
Měna: jordánský dinár (JOD)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 400 JOR JO
MPZ: JOR
Telefonní předvolba: +962
Národní TLD: .jo
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Jordánsko, oficiálním názvem Jordánské hášimovské království, je stát v oblasti Blízkého východu. Jeho sousedy jsou Irák, Izrael, Saúdská Arábie, Sýrie.

Ve starších pramenech je současné území uváděno jako Transjordánsko nebo Zajordánsko, protože leží na východ od Jordánu. Jako Transjordánsko (nebo Zajordánsko) je také označováno území dnešního Jordánska v letech 1921-1946, kdy podléhalo jako mandátní území Britům.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Jordánska.

Vzhledem k tomu, že Zajordánsko se nachází v oblasti Předního východu, rozvíjelo se zde zemědělství již od raného neolitu. Mezi 6500 a 5500 př. n. l. se podnebí stalo teplejším a sušším, což způsobilo úplnou desertifikaci oblastí na východě. Ačkoli písmo bylo vynalezeno v Mezopotámii a Egyptě kolem 3000 př. n. l., do oblasti Kanaánu se rozšířilo až o tisíc let později.

V době železné (od 12. století př. n. l.) se v oblasti dnešního Jordánska vytvořila tři království. Byly to od severu k jihu Ammón, Moáb a Edóm. Hlavním městem Ammónu byl Rabat Ammón, dnešní Ammán. Hlavním městem Moábu byl Kir, dnešní Kerak. Hlavním městem Edómu byla Bozra mezi dnešní Tafilou a Šobakem. Obyvatelstvo Ammónu, Moábu a Edómu bylo semitského původu, blízce příbuzné sousedním Izraelitům.

Od 9. století př. n. l. ovládli postupně území Jordánska Asyřané, Babyloňané, Peršané a Seleukovci. Na přelomu letopočtu bylo území součástí Nabatejského království, které sahalo až do dnes syrského města Bosra. Nabataejci v té době postavili slavné skalní město Petra. Nabatejské království bylo v roce 106 n. l. dobyto Římskou říší. V 7. století zabrali Jordánsko muslimští Arabové. Území se nevyhlo střetům křižáků s muslimy ve 12. století. Křižáci byli z území nakonec vytlačeni. V 16. století oblast zabrala Osmanská říše, která ovládala území do konce první světové války, než ho dobyli Britové.

Britská správa a autonomie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Emirát Zajordánsko.
Emír Abdalláh s Lawrencem z Arábie v Ammánu 1921

Za první světové války se v tehdejší osmanské Mezopotámii vylodila britská vojska a celou ji obsadila. Po válce připadla oblast Iráku Velké Británii jako mandátní území a převzali také vládu nad oblastí Jordánska a Palestiny, která tvořila společný územní celek.

Roku 1921 byla ustanovena monarchie pod vládou Hášimovců jako britský protektorát a emirát Zajordánsko, nad nímž svěřily vládu hášimovskému vládci Abdalláhovi (viz Churchillova bílá kniha). Ten byl sice předtím zvolen králem Iráku, ale o vládu jej tam připravil jeho mladší bratr Fajsal, který se stal iráckým králem po tom, co Francouzi zmařili jeho aspirace na vládu ve Velké Sýrii. Aby Abdalláha odškodnili, svěřili Britové Abdalláhovi vládu nad Jordánskem (což byla na rozdíl od Iráku málo významná země). Abdalláh se ujal vlády pod britským protektorátem jako emír Transjordánska.

Již jako emír Zajordánska se Abdalláh I. roku 1921 zúčastnil korunovace svého bratra Fajsala I. iráckým králem, sám však korunován nebyl a i na titul krále si musel na rozdíl od něj počkat do skončení britského mandátu. Abdalláh ustanovil v roce 1928 legislativní radu, ta však zůstala jen poradním orgánem a nechala Abdalláha, aby vládl jako samovládce.

Během druhé světové války byl Abdalláh věrným spojencem Britů, dodržoval pravidla mezi Brity jako protektorátní mocností a sebou jako vládcem Transjordánska. Jordánská arabská legie, také pomáhala potlačit proněmecké povstání v Iráku v roce 1941.[1]

Nezávislost[editovat | editovat zdroj]

Jordánský král Husajn I.

Skutečnou nezávislost získalo území v roce 1946, kdy bylo vyhlášeno Transjordánské království a záhy nato se zúčastnilo války s nově vzniklým Izraelem v letech 1948-1949. Válkou získalo území za řekou Jordán (tzv. západní břeh Jordánu) a přejmenovalo se na Jordánsko. Spolu s přejmenováním Jordánska dochází i ke změně titulu krále Abdalláha z krále Transjordánska na krále Jordánska. Král Abdalláh byl zavražděn v roce 1951 a na jeho místo nastoupil jeho syn Talal, který ovšem nevládl déle než rok a abdikoval. Roku 1952 tedy nastoupil jeho syn Husajn, vnuk krále Abdalláha. V roce 1967 vypukla další arabsko-izraelská válka, které se Jordánsko opět účastnilo. Válka skončila pro Jordánsko porážkou a ztrátou celého západního břehu Jordánu, který je dodnes obsazen Izraelem. Jordánsko se již tohoto území vzdalo. Na jordánské území začaly proudit velké davy palestinských uprchlíků z Izraele. Palestinci tvoří nyní asi 55 % arabského obyvatelstva země. Ve válce mezi Irákem a Íránem stálo Jordánsko na straně Iráku. Místní vláda se pokoušela při operaci Písečná bouře zachovávat neutralitu. V roce 1994 došlo nakonec k mírovým rozhovorům s Izraelem a byl ukončen válečný stav. Roku 1999 zemřel král Husajn a na trůn nastoupil jeho syn Abdalláh II..

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Výhled na východní Ammán
Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Jordánska.

Rozloha Jordánska je jen o málo větší než rozloha ČR. Na východě tvoří tři čtvrtiny země kamenitá poušť. V zemi se nachází Jordánské údolí, které je součástí Velké příkopové propadliny. Protéká jím řeka Jordán, která se vlévá do Mrtvého moře, které je 394 m pod úrovní oceánu. Na Západním břehu jsou asi 900 m vysoké vápencové kopce. Velká příkopová propadlina pokračuje na jih až do Akabského zálivu, kde Jordánsku patří 20 km dlouhé pobřeží. Nejvyšší hory jsou na jihu země, nejvyšší hora, Džabal Ram, měří 1754 m. Na sever od těchto hor povrch země klesá a přechází v kamenitou poušť.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Na západě jsou středomořské klimatické podmínky, na východě pak pouštní s tím, že počet srážek klesá úměrně směrem do vnitrozemí. V 90 % země jsou průměrné roční srážky menší než 20 cm, na některých místech dokonce pouhých 2,5–5 cm. Hory jsou na tom lépe, neboť sem zasahují vlhké větry od Středozemního moře. V Ammánu jsou průměrné roční teploty 8 °C v lednu a 25 °C v červenci. Srážky zde pak činí 27 cm.

Města[editovat | editovat zdroj]

Ammán je nejvýznamnějším průmyslovým centrem a je v něm přes 50 % veškerého průmyslu v zemi. Je to významné místní centrum a stal se i bankovním střediskem. Zarká (421 000 obyvatel v roce 1994) je druhým největším městem a Irbid (281 000 obyvatel v roce 1994) je třetím největším městem. Všechna města leží na severu, jediným jižním význačnějším městem je Akaba, jediný jordánský přístav ležící na břehu Rudého moře.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Graf růstu populace v letech 1960-2005

Jordánsko má 6,5 milionu obyvatel (2012), což představuje zvýšení z 1,57 milionu obyvatel v roce 1971. Populace Jordánska se vyznačuje rychlým růstem, k čemuž jí napomáhá nejen poměrně vysoká míra porodnosti, ale hlavně neustálý příliv uprchlíků z okolních zemí regionu postižených válečnými konflikty. Podle OECD se jordánská populace mezi lety 1990 a 2008 zvýšila o 2,7 milionu, což je 86% nárůst. Oproti tomu ve stejné době populace Libanonu narostla o 39%, Izraele o 56%, Sýrie o 67%[2] a Palestiny o 106%.[3]

Hustota zalidnění je velmi vysoká v úrodném pásmu kopců na severozápadě podél hranic s Izraelem, ale celkově činí 68,4 obyvatel/km² kvůli tomu, že většinu území tvoří poušť.

Imigranti a uprchlíci[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo Jordánska tvoří z 98 % Arabové a přes 80 % jsou sunnitští muslimové. Dále 1% tvoří Čerkesové a 1% Arméni.

Původními obyvateli jsou beduínští Arabové. Jordánsko v minulosti absorbovalo množství imigrantů prchajících před válkou a perzekucí, takže většina obyvatel Jordánska jsou imigranti nebo jejich potomci. Čerkesové se zde usadili ve druhé polovině 19. století (podobně jako Čerkesové v Palestině). Důvodem k emigraci z Ruska byly represe po potlačení čerkeského povstání proti carské vládě v roce 1858.[4] Arabsko-izraelské konflikty v letech 1948 (první arabsko-izraelská válka) a 1967 (Šestidenní válka) způsobily, že do Jordánska uteklo mnoho palestinských uprchlíků, z nichž 200 000 pobývá v uprchlických táborech. V současnosti je počet registrovaných palestinských uprchlíků v Jordánsku zhruba 2,1 milionu.[5]

Za války v Iráku do Jordánska uprchlo množství Iráčanů, v roce 2007 se jejich počet odhadoval na 700 000 - 1 000 000.[6] V poslední době do Jordánska dorazilo také množství uprchlíků prchajících před válkou v Sýrii.[7] Dále zde pracuje množství manuálních pracovníků původem z Egypta, Sýrie, Indonésie a Jižní Asie.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

V zemi je vybudováno přes 1 154 km železnic a 6 856 km silnic. Jordánská letecká společnost The Royal Jordanian Airline poskytuje mezinárodní služby na letištích v Ammánu a Akabě. Ammán je spojen silnicí s Akabou, na západ s Jeruzalémem a na sever s Damaškem. Ze Sýrie vede železnice, procházející Ammánem a pokračující na jih do Naqb Ishtaru s odbočkou do Akaby, která je jediným a proto klíčovým jordánským přístavem.

Těžba[editovat | editovat zdroj]

Nejdůležitější nerostnou surovinou jsou fosfáty, které jsou také nejdůležitější vývozní komoditou. Ročně se jich vytěží přes 4 000 000 tun. Druhou nejdůležitější surovinou je potaš, který se těží z Mrtvého moře a jeho roční těžba se pohybuje přes 1 000 000 tun ročně. V zemi jsou menší zásoby mědi, železné rudy a niklu, těží se i mramor a keramická hlína. Ze Saúdské Arábie se do rafinérií ve městě Zarká přivádí ropovodem ropa. Na severovýchodě se od roku 1989 těží zemní plyn, který se využívá v termálních elektrárnách.

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Olivové farmy u města Souf na severu Jordánska

Východní Jordánsko je tvořeno převážně pouštěmi a jižní polopouštěmi. Pouze 4 % země jsou vhodné k obdělávání půdy a 8 % se používá jako pastviny. Přesto je zemědělství hlavní činností a zaměstnává 20 % aktivního obyvatelstva. Hlavními produkty jsou rajčata, olivy, tabák, citrusy a pšenice. V zemi je víc než milion ovcí, 450 000 koz, 33 000 kusů dobytka a 14 000 velbloudů. Některá z těchto zvířat jsou ještě stále chována kočovnými beduíny. Vážným problémem je eroze půdy. Některé oblasti jsou uměle zavlažovány. Nejlepší půdou pro pěstování ovoce je Západní břeh, ale celkem dobře se plodinám daří i v údolí řeky Jordán a na svazích kolem něho. V oblasti jižní pouště byla zřízena hospodářství využívající vodu, která se čerpá z hlubokých podzemních zásobníků vody. Rybaření v řece Jordánu a Jarmúku slouží jako potravinový zdroj.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Hlavní průmyslová odvětví jsou spojena s fosfáty, uhličitanem draselným, ropnými rafinériemi a výrobou cementu. V Jordánsku se nachází také některá odvětví lehkého průmyslu. Ropná rafinérie ve městě Zarká zajišťuje dodávky pro místní spotřebu nafty a elektřiny. Další důležitá elektrárna je v Ammánu; 99 % veškeré elektrické energie zajišťují tepelné elektrárny, ale Jordánsko má v plánu stavbu elektrárny jaderné, na kterou chce získat prostředky v zahraničí [8]. Rozvíjejí se některá menší průmyslová odvětví – konzervování ovoce a zeleniny, výroba cigaret, olivového oleje a mýdla. Turistický průmysl utrpěl velké škody při ztrátě Západního břehu s mnoha památkami z biblických dob. V plánu je výstavba nových rekreačních středisek a Slabě na hranicích s Izraelem.

Turistika a bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Hotel Four Seasons v Ammánu

V roce 2005 je Jordánsko poměrně bezpečná země i pro turistiku, za předpokladu, že se pohybujete v obydlených oblastech větších měst a pobřeží Rudého moře. Naproti tomu odlehlé oblasti bezpečné nejsou a mohou ještě stále obsahovat např. miny zbylé po válečných konfliktech – běžně v nich najdete značku lebky se zkříženými hnáty, která označuje neprověřené území.

Turistickým magnetem Jordánska je zejména skalní město a archeologické naleziště Petra, které bylo zařazeno na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V bibli je označováno jako Selá a Arabové je mu dali jméno Mojžíšovo údolí.[9]

Dalšími turistickými atrakcemi jsou např. Mrtvé moře, památky z doby Římské říše nebo řada přírodních rezervací.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Michael T. Thornhill, ‘Abdullah ibn Hussein (1882–1951)’, Oxford Dictionary of National Biography, Oxford University Press, Sept 2004; online edn, Jan 2008
  2. CO2 Emissions from Fuel Combustion Population 1971-2008 (pdf pages 83-85) IEA (OECD/ World Bank) original population ref e.g. in IEA Key World Energy Statistics 2010 page 57)
  3. US Census Bureau International Programs International Data Base IDB. See: West Bank and Gaza
  4. http://www.kinghussein.gov.jo/people1.html
  5. http://www.unrwa.org/etemplate.php?id=253
  6. Leyne, Jon."Doors closing on fleeing Iraqis", BBC News, 2007-01-24. Ověřeno k 2013-01-17. 
  7. http://www.chathamhouse.org/publications/twt/archive/view/186289
  8. Tendr na první Jordánskou jadernou elektrárnu bude brzy vyhlášen
  9. Starověké civilizace, ISBN 978-80-7234-841-1 str. 172

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LEWIS, Bernard. Dějiny Blízkého východu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-926-3.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Jordánsko na OpenStreetMap
  • Jordan - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Jordan (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Jordan Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of Near Eastern Affairs. Background Note: Jordan [online]. U.S. Department of State, 2011-03-25, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Jordan [online]. REV. 2011-07-03, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Library of Congress. Country Profile: Jordan [online]. 2006-09-29, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Ammánu. Souhrnná teritoriální informace: Jordánsko [online]. Businessinfo.cz, 2011-03-04, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (česky) 
  • Kamel S. Abu Jaber, a kol. Jordánsko [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)