Jordánsko
| Jordánské hášimovské království المملكة الأردنّيّة الهاشميّة Al Mamlakah al Urduniyah al Hashimiyah |
|||
|---|---|---|---|
|
|||
| Hymna: As-salám al-malakí al-urduní | |||
| Geografie | |||
|
|
|||
| Hlavní město: | Ammán | ||
| Rozloha: | 89 342 km² (112. na světě) z toho 0,8 % vodní plochy |
||
| Nejvyšší bod: | Džabal Umm ad-Dámí (1 854 m n. m.) | ||
| Časové pásmo: | +2 | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel: | 6 508 887 (106. na světě, odhad 2012) | ||
| Hustota zalidnění: | 68,4 ob. / km² (133. na světě) | ||
| HDI: | ▲ 0,700 (střední) (100. na světě, 2012) | ||
| Jazyk: | arabština (úřední), angličtina běžně srozumitelná mezi středními a vyššími vrstvami obyvatel | ||
| Náboženství | sunitští muslimové 92 %, křesťané 6 % (hlavně řečtí pravoslavní, ale též uniaté a římští katolíci, syrští pravoslavní, koptští pravoslavní, arménští pravoslavní, a protestanti), jiní 2 % ( šíitští muslimové a skupinky drúzů) (odhad 2001) | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | konstituční monarchie | ||
| Vznik | 25. května 1946 (nezávislost na mandátu Společnosti národů, spravovaném Velkou Británií) | ||
| Hlava státu | král Abdalláh II. (od 7. února 1999); následníkem trůnu je králův syn princ Husajn (nar. 1994) |
||
| Hlava vlády | premiér Samír Rifáí (od 25. listopadu 2009, 1. února 2010 vláda rozpuštěna[1]) |
||
| Měna | jordánský dinár (JOD) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1 | 400 JOR JO | ||
| MPZ | JOR | ||
| Telefonní předvolba | +962 | ||
| Národní TLD | .jo | ||
Jordánsko, oficiálním názvem Jordánské hášimovské království, je stát v oblasti Blízkého východu. Jeho sousedy jsou Irák, Izrael, Saúdská Arábie, Sýrie.
Ve starších pramenech je současné území uváděno jako Transjordánsko nebo Zajordánsko, protože leží na východ od Jordánu. Jako Transjordánsko (nebo Zajordánsko) je také označováno území dnešního Jordánska v letech 1921-1946, kdy podléhalo jako mandátní území Britům.
Obsah |
Historie [editovat]
- Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Jordánska.
Od 9. století př. n. l. ovládli postupně území Jordánska Asyřané, Babyloňané, Peršané a Seleukovci. Území se stalo v roce 64 př. n. l. součástí Římské říše. V 7. století zabrali Jordánsko muslimští Arabové. Území se nevyhlo střetům křižáků s muslimy ve 12. století. Křižáci byli z území nakonec vytlačeni. V 16. století oblast zabrala Osmanská říše, která ovládala území do konce první světové války, než ho dobyli Britové.
Britská správa a autonomie [editovat]
- Podrobnější informace naleznete v článku Emirát Zajordánsko.
Za první světové války se v tehdejší osmanské Mezopotámii vylodila britská vojska a celou jí obsadila. Po válce připadla oblast Iráku Velké Británii jako mandátní území a převzali také vládu nad oblastí Jordánska a Palestiny, která tvořila společný územní celek.
Roku 1921 byla ustanovena monarchie pod vládou Hášimovců jako britský protektoráta emirát Zajordánsko nad nímž svěřily vládu hášimovskému vládci Abdalláhovi, který byl zvolen králem Iráku, ale byl připraven o vládu svým mladším bratrem Fajsalem, který se stal iráckým králem. Byl to právě Abdalláh koho měli britové dosadit jako krále Iráku (Mezopotámie), jímž byl i zvolen. Abdalláha však vzápětí o trůn připravil jeho bratr Fajsal, který měl vládnout Velké Sýrii, ale tento plán zmařili Francouzi. Britové na odškodněnou svěřili Abdalláhovi vládu nad Jordánskem (což byla na rozdíl od Iráku málo významná země). Abdalláh se ujal vlády pod britským protektorátem jako emír Transjordánska.
Již jako emír Zajordánska se Abdalláh I. roku 1921 zúčastnil korunovace svého bratra Fajsala I. iráckým králem, sám však korunován nebyl a i na titul krále si musel na rozdíl od něj počkat do skončení britského mandátu. Abdalláh ustanovil v roce 1928 legislativní radu, ta však zůstala poradní a nechala Abdalláha, aby vládl jako samovládce.
Během druhé světové války byl Abdalláh věrným spojencem Britů, dodržoval pravidla mezi Brity jako protektorátní mocností a ním jako vládcem Transjordánska. Jordánská arabská legie, také pomáhala potlačit proněmecké povstání v Iráku v roce 1941.[2]
Roku 1921 zřídili Britové na tomto území emirát Zajordánsko, nad nímž svěřili vládu hášimovskému vládci Abdalláhovi (viz Churchillova bílá kniha), který byl zvolen vládcem Iráku, ale byl připraven o vládu svým bratrem Fajsalem, který se posléze stal králem Iráku. V roce 1923 byl vyhlášen stát Transjordánsko. který ale byl pod britskou správou. Období Transjordánského emirátu končí roku 1946 vyhlášením nezávislosti jako Transjordánské království.
Nezávislost [editovat]
Skutečnou nezávislost získalo území v roce 1946, kdy bylo vyhlášeno Transjordánské království a záhy nato se zúčastnilo války s nově vzniklým Izraelem v letech 1948-1949. Válkou získalo území za řekou Jordán (tzv. západní břeh Jordánu) a přejmenovalo se na Jordánsko. Spolu s přejmenováním Jordánska dochází i ke změně titulu krále Abdalláha z krále Transjordánska na krále Jordánska. Král Abdalláh byl zavražděn v roce 1951 a na jeho místo nastoupil jeho syn Talal, který ovšem nevládl déle než rok a abdikoval. Roku 1952 tedy nastoupil jeho syn Husajn, vnuk krále Abdalláha. V roce 1967 vypukla další arabsko-izraelská válka, které se Jordánsko opět účastnilo. Válka skončila pro Jordánsko porážkou a ztrátou celého západního břehu Jordánu, který je dodnes obsazen Izraelem. Jordánsko se již tohoto území vzdalo. Na jordánské území začaly proudit velké davy palestinských uprchlíků z Izraele. Palestinci tvoří nyní asi 55 % arabského obyvatelstva země. Ve válce mezi Irákem a Íránem stálo Jordánsko na straně Iráku. Místní vláda se pokoušela při operaci Písečná bouře zachovávat neutralitu. V roce 1994 došlo nakonec k mírovým rozhovorům s Izraelem a byl ukončen válečný stav. Roku 1999 zemřel král Husajn a na trůn nastoupil jeho syn Abdalláh II..
 |
Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte. |
Geografie [editovat]
Rozloha Jordánska je jen o málo větší než rozloha ČR. Na východě tvoří tři čtvrtiny země kamenitá poušť. V zemi se nachází Jordánské údolí, které je součástí Velké příkopové propadliny. Protéká jím řeka Jordán, která se vlévá do Mrtvého moře, které je 394 m pod úrovní oceánu. Na Západním břehu jsou asi 900 m vysoké vápencové kopce. Velká příkopová propadlina pokračuje na jih až do Akabského zálivu, kde Jordánsku patří 20 km dlouhé pobřeží. Nejvyšší hory jsou na jihu země, nejvyšší hora, Džabal Ram, měří 1754 m. Na sever od těchto hor povrch země klesá a přechází v kamenitou poušť.
Podnebí [editovat]
Na západě jsou středomořské klimatické podmínky, na východě pak pouštní s tím, že počet srážek klesá úměrně směrem do vnitrozemí. V 90 % země jsou průměrné roční srážky menší než 20 cm, na některých místech dokonce pouhých 2,5–5 cm. Hory jsou na tom lépe, neboť sem zasahují vlhké větry od Středozemního moře. V Ammánu jsou průměrné roční teploty 8 °C v lednu a 25 °C v červenci. Srážky zde pak činí 27 cm.
Města [editovat]
Ammán je nejvýznamnějším průmyslovým centrem a je v něm přes 50 % veškerého průmyslu v zemi. Je to významné místní centrum a stal se i bankovním střediskem. Zarká (421 000 obyvatel v roce 1994) je druhým největším městem a Irbid (281 000 obyvatel v roce 1994) je třetím největším městem. Všechna města leží na severu, jediným jižním význačnějším městem je Akaba, jediný jordánský přístav ležící na břehu Rudého moře.
Demografie [editovat]
Obyvatelstvo Jordánska tvoří z 98 % Arabové a přes 80 % jsou sunnitští muslimové. Dále 1% tvoří Čerkesové (kteří sem přišli ze stejného důvodu jako Čerkesové do Palestiny) a 1% Arméni. Hustota zalidnění je velmi vysoká v úrodném pásmu kopců na severozápadě podél hranic s Izraelem, ale celkově činí 68,4 obyvatel/km² kvůli tomu, že většinu území tvoří poušť.
Původními obyvateli jsou beduínští Arabové. Jordánsko v minulosti absorbovalo množství imigrantů prchajících před válkou a perzekucí, takže většina obyvatel Jordánska jsou imigranti nebo jejich potomci. Čerkesové se zde usadili ve druhé polovině 19. století. Důvodem k emigraci z Ruska byly represe po potlačení čerkeského povstání proti carské vládě v roce 1858.[3] Arabsko-izraelské konflikty v letech 1948 (první arabsko-izraelská válka) a 1967 (Šestidenní válka) způsobily, že do Jordánska uteklo mnoho palestinských uprchlíků, z nichž 200 000 pobývá v uprchlických táborech. V současnosti je počet registrovaných palestinských uprchlíků v Jordánsku zhruba 2,1 milionu.[4]
Za války v Iráku do Jordánska uprchlo množství Iráčanů, v roce 2007 se jejich počet odhadoval na 700 000 - 1 000 000.[5] V poslední době do Jordánska dorazilo také množství uprchlíků prchajících před válkou v Sýrii.[6] Dále zde pracuje množství manuálních pracovníků původem z Egypta, Sýrie, Indonésie a Jižní Asie.
Hospodářství [editovat]
Doprava [editovat]
V zemi je vybudováno přes 1 154 km železnic a 6 856km silnic. Jordánská letecká společnost The Royal Jordanian Airline poskytuje mezinárodní služby na letištích v Ammánu a Akabě. Ammán je spojen silnicí s Akabou, na západ s Jeruzalémem a na sever s Damaškem. Ze Sýrie vede železnice, procházející Ammánem a pokračující na jih do Naqb Ishtaru s odbočkou do Akaby, která je jediným a proto klíčovým jordánským přístavem.
Těžba [editovat]
Nejdůležitější nerostnou surovinou jsou fosfáty, které jsou také nejdůležitější vývozní komoditou. Ročně se jich vytěží přes 4 000 000 tun. Druhou nejdůležitější surovinou je potaš, který se těží z Mrtvého moře a jeho roční těžba se pohybuje přes 1 000 000 tun ročně. V zemi jsou menší zásoby mědi, železné rudy a niklu, těží se i mramor a keramická hlína. Ze Saúdské Arábie se do rafinérií ve městě Zarká přivádí ropovodem ropa. Na severovýchodě se od roku 1989 těží zemní plyn, který se využívá v termálních elektrárnách.
Zemědělství [editovat]
Východní Jordánsko je tvořeno převážně pouštěmi a jižní polopouštěmi. Pouze 4 % země jsou vhodné k obdělávání půdy a 8 % se používá jako pastviny. Přesto je zemědělství hlavní činností a zaměstnává 20 % aktivního obyvatelstva. Hlavními produkty jsou rajčata, olivy, tabák, citrusy a pšenice. V zemi je víc než milion ovcí, 450 000 koz, 33 000 kusů dobytka a 14 000 velbloudů. Některá z těchto zvířat jsou ještě stále chována kočovnými beduíny. Vážným problémem je eroze půdy. Některé oblasti jsou uměle zavlažovány. Nejlepší půdou pro pěstování ovoce je Západní břeh, ale celkem dobře se plodinám daří i v údolí řeky Jordán a na svazích kolem něho. V oblasti jižní pouště byla zřízena hospodářství využívající vodu, která se čerpá z hlubokých podzemních zásobníků vody. Rybaření v řece Jordánu a Jarmúku slouží jako potravinový zdroj.
Průmysl [editovat]
Hlavní průmyslová odvětví jsou spojena s fosfáty, uhličitanem draselným, ropnými rafinériemi a výrobou cementu. V Jordánsku se nachází také některá odvětví lehkého průmyslu. Ropná rafinérie ve městě Zarká zajišťuje dodávky pro místní spotřebu nafty a elektřiny. Další důležitá elektrárna je v Ammánu; 99 % veškeré elektrické energie zajišťují tepelné elektrárny, ale Jordánsko má v plánu stavbu elektrárny jaderné, na kterou chce získat prostředky v zahraničí [7]. Rozvíjejí se některá menší průmyslová odvětví – konzervování ovoce a zeleniny, výroba cigaret, olivového oleje a mýdla. Turistický průmysl utrpěl velké škody při ztrátě Západního břehu s mnoha památkami z biblických dob. V plánu je výstavba nových rekreačních středisek a Slabě na hranicích s Izraelem.
Turistika a bezpečnost [editovat]
V roce 2005 je Jordánsko poměrně bezpečná země i pro turistiku, za předpokladu, že se pohybujete v obydlených oblastech větších měst a pobřeží Rudého moře. Naproti tomu odlehlé oblasti bezpečné nejsou a mohou ještě stále obsahovat např. miny zbylé po válečných konfliktech – běžně v nich najdete značku lebky se zkříženými hnáty, která označuje neprověřené území.
Turistickým magnetem Jordánská je zejména skalní město a archeologické naleziště Petra, které bylo zařazeno na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V bibli je označováno jako Selá a Arabové je mu dali jméno Mojžíšovo údolí.[8]
Dalšími turistickými atrakcemi jsou např. Mrtvé moře, památky z doby Římské říše nebo řada přírodních rezervací.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ CNN. Jordan's king dismisses government, appoints new PM [online]. 2011-02-01. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Michael T. Thornhill, ‘Abdullah ibn Hussein (1882–1951)’, Oxford Dictionary of National Biography, Oxford University Press, Sept 2004; online edn, Jan 2008
- ↑ http://www.kinghussein.gov.jo/people1.html
- ↑ http://www.unrwa.org/etemplate.php?id=253
- ↑ Leyne, Jon."Doors closing on fleeing Iraqis", BBC News, 2007-01-24. Ověřeno k 2013-01-17.
- ↑ http://www.chathamhouse.org/publications/twt/archive/view/186289
- ↑ Tendr na první Jordánskou jadernou elektrárnu bude brzy vyhlášen
- ↑ Starověké civilizace, ISBN 978-80-7234-841-1 str. 172
Literatura [editovat]
- LEWIS, Bernard. Dějiny Blízkého východu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-926-3.
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- Jordan - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Jordan (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Jordan Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Bureau of Near Eastern Affairs. Background Note: Jordan [online]. U.S. Department of State, 2011-03-25, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Jordan [online]. REV. 2011-07-03, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Library of Congress. Country Profile: Jordan [online]. 2006-09-29, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Zastupitelský úřad ČR v Ammánu. Souhrnná teritoriální informace: Jordánsko [online]. Businessinfo.cz, 2011-03-04, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (česky)
- Kamel S. Abu Jaber, a kol. Jordánsko [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
