Francouzská jižní a antarktická území

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Teritorium Francouzská jižní a antarktická území
Territoire des Terres australes et antarctiques françaises
Vlajka Francouzských jižních území
vlajka
Znak Francouzských jižních území
znak
Hymna: Marseillaise
Geografie

Poloha Francouzských jižních území

Hlavní město: Port-aux-Français
Rozloha: 7668 km² (176. na světě)
z toho 0 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Mont Ross na Îles Kerguelen (1850 m n. m.)
Časové pásmo: +4 (Roztroušené ostrovy a Crozetovy ostrovy)
UTC +5 (ostrov Svatého Pavla a Amsterdam, Kergueleny)
UTC +10 (Adélina země)
Poloha: 49° 15′ j. š., 69° 10′ 1″ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 140
Jazyk: francouzština
Státní útvar
Státní zřízení francouzské zámořské teritorium
Vznik 1955 (ustanovení)
Prezident François Hollande
Prefekt Pascal Bolot[1]
Měna Euro (EUR)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 260 ATF TF
MPZ F
Národní TLD .tf

Francouzská jižní a antarktická území (fr. Terres australes et antarctiques françaises, zkratka TAAF) je úřední název pro francouzské zámořské teritorium, které je přidruženým územím Evropské unie.

Správní členění[editovat | editovat zdroj]

Území se skládá z pěti distriktů, z nichž čtyři jsou tvořeny skupinami ostrovů Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam, Crozetovy ostrovy, Kerguelenovy ostrovy a Roztroušené ostrovy a jedním zaledněným územím v  Antarktidě Adélinou zemí. Zámořské teritorium vzniklo 6. dubna 1955, Roztroušené ostrovy byly do něho zařazeny až v únoru 2007. Francouzská jižní a antarktická území spravuje prefekt, sídlící v  Saint-Pierre na ostrově Réunion, který podléhá francouzskému Ministru pro zámoří (fr. Le Ministre de l’Outre-Mer). Protože území není trvale obydleno, není zde volená samospráva.

V roce 1961 vstoupila v platnost tzv. washingtonská Smlouva o Antarktidě (v ČR zákon č. 276/2003 Sb. o Antarktidě …), ve které se mj. zúčastněné země zavázaly po dobu platností smlouvy zakonzervovat rozdělení Antarktidy mezi jednotlivé země podle stavu z roku 1959, ale zároveň tato vlastnická práva neuplatňovat. Francie, signatář smlouvy, shodně s ostatními zeměmi na svých pozastavených právech trvá, ale v duchu přijaté smlouvy v praxi je neuplatňuje. Adélina země je proto součásti TAAF ryze formálně.[2][3][4]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Francouzská jižní a antarktická území se rozkládají na poměrně rozsáhlém území, severněji položené ostrovy jsou v pásmu subtropickém, jižní v subantarktickém a nejjižnější Adélina země přímo v antarktickém. Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam, Crozetovy ostrovy a Kerguelenovy ostrovy se nacházejí v nejopuštěnější jižní části Indického oceánu, mimo oblasti pravidelných lodních cest a daleko od pevniny, některé mají nejblíže do Antarktidy, jiné do Austrálie. Roztroušené ostrovy leží v Mosambickém průlivu poblíž ostrovů Madagaskar a Réunion, z nich je nejblíže do Afriky. Většinou to jsou všechno ostrovy dávno objevené a pak na mnoho let lidmi zapomenuty, navštěvovány byly jen lovci tuleňů a velryb.

Nejvýchodnějším ostrovem je Amsterdam z Ostrovů Svatý Pavel a Amsterdam na 77° 30' východní zeměpisné délky a nejzápadnějším je drobný ostrůvek Île Bassas-da-India z Roztroušených ostrovů na 39° 41′ východní zeměpisné délky. Nejjižnějším místem je skupinka skalnatých ostrůvků Îles de Boynes z Kerguelenových ostrovů ležící na 50° 01' jižní zeměpisné šířky a nejsevernějším ostrůvek Îles Glorieuses opět z Roztroušených ostrovů na 11° 33' jižní zeměpisné šířky. Adélina země se rozkládá v Antarktidě zhruba od mořského pobřeží k jižnímu pólu mezi 136. a 142. poledníkem, je od mateřské Francie nejvzdálenější, je z ní nejblíže na Tasmánii v Austrálii.

Jedná se o ostrovy převážně vulkanického původu, jejichž největším bohatstvím je příroda. Protože na ostrovech před příchodem lidí nežili suchozemští savci, byly po mnohá staletí rozlehlými hnízdišti pro mořské ptáky např. albatrosy, kormorány, buřňáky i nelétavé tučňáky a místy kde vyváděli svá mláďata ploutvonožce tuleně a lachtany. Jedná se o zvířata vzácná, která se nyní již neloví. S příchodem lidí se mnohdy ráz původní krajiny narušil, byli dovezeni nepůvodní savci a rostliny, ale část ostrovů je vyhlášena za přírodní rezervaci se zákazem vstupu. Dělá se náprava k odstranění křivdy na přírodě, správa ostrovů se snaží o obnovení biologické rovnováhy.[4][5][6]

Ekonomie[editovat | editovat zdroj]

Vlastní ostrovy žádnými přírodními ekonomickými zdroji neoplývají, zato oceánské vody u některých ostrovů oplývají rybami a korýši, které jsou jediným finančním zdrojem zdejších území. Francouzské námořnictvo proto hlídkuje v teritoriálních vodách, které jsou mnohdy až 200 mílové, před pytlačícími loděmi. Z obav před vydrancováním lovných pásem se licence k lovu cizozemským společnostech nedávají.

Na některých ostrovech, včetně Adéliny země, jsou od padesátých let minulého století budovány původně jen meteorologické stanice, které se rozrostly v nákladné základny se všestranným zaměřením na studium ovzduší, oceánografii, seismologie, ionosféry, globálních změn klimatu a výzkum suchozemské i mořské flory a fauny. Na základnách pobývá 25 až 120 odborníků, nejsou na nich letiště a jediné fyzické spojení se světem zajišťují speciální lodě Marion Dufresne a ledoborec Astrolabe přivážející několikrát ročně vše potřebné, od potravin přes techniku i naftu a také nové posádky dobrovolníků. Unikátní loď, nákladní, vědecká, tanker a zároveň i osobní, Marion Dufresne, při svých zásobovacích cestách také vozí okolo 20 platících turistů, kteří mohou z lodě pozorovat vzácnou zvířenu ostrovů.[4][5][7]

Shrnutí[editovat | editovat zdroj]

Francouzský název Český název Vědecké středisko Rozloha (km²) Počet
vědeckých
pracovníků
Exkluzivní
ekonomická
zóna (km²)
Îles Saint-Paul et Amsterdam Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam Martin-de-Viviès 65 25 až 45 502 533
Îles Crozet Crozetovy ostrovy Alfred-Faure 352 25 až 45 567 475
Îles Kerguelen Kerguelenovy ostrovy Port-aux-Français 7 215 70 až 110 563 869
Îles Éparses Roztroušené ostrovy - - - 38 - - - 640 400
Terre Adélie Adélina země Dumont d'Urville 432 000 30 až 120 - - -
TAAF Celkem 439 670 150 až 320 2 274 277

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. Zprávy ALFA9: Přidružená území Evropské unie - Francouzská jižní a antarktická území [online]. Soft Books, s.r.o., Na okraji 42, Praha 6, rev. 17.12.2010, [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (česky) 
  3. Office of Polar Programs: The Antarctic Treaty [online]. The National Science Foundation, Arlington, VA, USA, [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c TAAF: présentatic [online]. Siège des Taaf, Saint Pierre, Île de la Réunion, France, [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. a b IPEV Les régions polaires: Amsterdam et Saint-Paul [online]. L'Institut polaire français Paul-Emile Victor, Brest, FR, [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. Discover France: Colonies-Antarctic [online]. Ian C. Mills, Wharton Group, Newington, CT, USA, [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. The World Factbook: World Leaders [online]. Central Intelligence Agency, USA, [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]