Územní nároky na Antarktidu
K roku 2012 vznáší územní nároky na území v Antarktidě sedm různých států. Jejich požadavky jsou spíše formální, politický status Antarktidy upravuje Smlouva o Antarktidě (konkrétně článek 4), která byla uzavřena 1. prosince 1959 ve Washingtonu a vstoupila v platnost 23. června 1961. Smlouvě o Antarktidě podléhá veškerá pevná zem jižně od 60. rovnoběžky včetně plovoucích šelfových ledovců. Nejdůležitějšími body smlouvy jsou mírová vědecká spolupráce, zákaz vojenského využití a pozastavení všech nároků na suverenitu nad jakoukoliv částí Antarktidy (na současných mapách jsou nadále vyznačovány zábory jednotlivých zemí, které byly vzneseny před rokem 1959, protože nebyly zrušeny, jen pozastaveny).[1]
Přehled území[editovat | editovat zdroj]
Všechna nárokovaná územní jsou kruhové výseče se středem na jižním pólu a obvodovou kružnicí umístěnou na 60. rovnoběžce jižní šířky. Výjimkou je ostrov Petra I. Občas se k Antarktickému smluvnímu systému mylně přiřazují i blízké subarktické ostrovy severně od 60. jižní rovnoběžky, které Smlouvě o Antarktidě nepodléhají (mimo jiné Bouvetův ostrov, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, Crozetovy ostrovy, Kergueleny a Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy, Macquarie a Ostrovy prince Edvarda).
| Rok | Země | Území | Vymezení | Mapa |
|---|---|---|---|---|
| 1908 |  Spojené království
|
 Britské antarktické území
|
20°W až 80°W[2] | 
|
| 1923 |  Nový Zéland
|
Rossova dependence
|
150°W až 160°E[3] | 
|
| 1924 |  Francie
|
 Adélina země
|
142°2'E až 136°11'E[4] | 
|
| 1929 |  Norsko
|
ostrov Petra I.
|
68°50′ j. š., 90°35′ z. d.[5] | 
|
| 1933 |  Austrálie
|
Australské antarktické území
|
160°E až 142°2'E a 136°11'E až 44°38'E[6] |
|
| 1939 | Norsko
|
Země královny Maud
|
44°38'E až 20°W[7] | 
|
| 1940 |  Chile
|
 Chilské antarktické území
|
53°W až 90°W[8] | 
|
| 1943 |  Argentina
|
 Argentinská Antarktida
|
25°W až 74°W[9] | 
|
| – | Žádná | Nenárokované území (Země Marie Byrdové) |
90°W to 150°W (mimo ostrov Petra I.) |
|
Územní nároky Spojeného království, Chile a Argentiny se překrývají. Na kontinentě se nachází i území, na které ještě nebyl vznešen teritoriální požadavek. Jedná se o zemi Marie Byrd, která se rozkládá mezi Rossovou dependencí a Britským antarktickým územím. V minulosti si část území na Antarktidě (Nové Švábsko) nárokovalo i nacistické Německo.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Secretariat of the Artarctic Treatry [online]. The Antarctic Treaty [cit. 2012-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-03. (anglicky)
- ↑ BRITISH ANTARCTIC TERRITORY TODAY [online]. Foreign & Commonwealts Office [cit. 2012-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-03-12. (anglicky)
- ↑ New Zealand and Antarctica [online]. New Zealand Ministry of Foreign Affairs & Trade [cit. 2012-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-22. (anglicky)
- ↑ La Terre Adélie (Antarctique) [online]. Terres australes et antarctiques françaises [cit. 2012-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-01. (francouzsky)
- ↑ Peter I Øy [online]. Norsk Polarinstitutt [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. (norsky)
- ↑ Australian Antarctic History [online]. Australian Government, Australian Antarctic Division [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dronning Maud Land [online]. Norsk Polarinstitutt [cit. 2012-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-21. (norsky)
- ↑ FIJA TERRITORIO CHILENO ANTARTICO [online]. MINISTERIO DE RELACIONES EXTERIORES DE CHILE [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ ARGENTINA EN LA ANTÁRTIDA [online]. El Instituto Antártico Argentino [cit. 2012-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-18. (španělsky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Územní nároky na Antarktidu na Wikimedia Commons 
Dílo Smlouva o Antarktidě ve Wikizdrojích
