Norsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Norské království
Kongeriket Norge /
Kongeriket Noreg
Vlajka Norska
vlajka
Znak Norska
znak
Hymna: Ja, vi elsker dette landet
Geografie

Poloha Norska

Hlavní město: Oslo
Rozloha: 385 199 km² z toho pevnina 323 802 km² (59. na světě)
z toho 6,0 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Galdhøpiggen (2 469 m n. m.)
Časové pásmo: +1
Poloha: 61°0′ s. š., 8°0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 4 691 849 (119. na světě, 1. 7. 2011)
Hustota zalidnění: 14,5 ob. / km² (213. na světě)
HDI: 0,944 (velmi vysoký) (1. na světě, 2013)
Jazyk: norština (bokmål a nynorsk), sámština (v šesti komunách)
Náboženství: luteráni 85,7 %
římští katolíci 1 %
další křesťané 3,4 %
muslimové 1,8 %[1]
Státní útvar
Státní zřízení: konstituční monarchie
Vznik: 7. června 1905 (uznáno 26. srpna 1905) (vyhlášení nezávislosti na Švédsku)
Král: Harald V.
Předseda vlády: Erna Solberg
Měna: koruna (NOK)
HDP/obyv. (PPP): 61 882 USD
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 578 NOR NO
MPZ: N
Telefonní předvolba: +47
Národní TLD: .no
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Mapa Norska

Norsko (zastarale Norvežsko, v místní jazykové verzi bokmål celým názvem Kongeriket Norge (Norské království), ve verzi nynorsk Kongeriket Noreg, v řeči národnostní menšiny Sámů Norka) je stát ve Skandinávii. Se svou rozlohou 323 758 kilometrů čtverečních zaujímá 8. místo v Evropě. Hlavním městem je Oslo se zhruba 911 000 obyvateli (tzv. Velké Oslo - Stor Oslo). Státním zřízením Norska je unitární stát a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem na většině jihovýchodní hranice, s Finskem a s Ruskem na severovýchodě. S Ruskem vede spor o dělící linii teritoriálních vod v Barentsově moři. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen v blízkosti Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetøya v jižním Atlantiku. Země si činí nárok i na Ostrov Petra I. v jižním Pacifiku a teritorium Země královny Maud (Dronning Maud Land) v Antarktidě.

Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhøpiggen měří 2469 metrů. V její blízkosti také leží dva norské ledovce JostedalsbreenJotunheimen, lákající každý rok tisíce turistů. Na mezinárodní silnici E16, spojující Oslo s Bergenem na západním pobřeží Norska, se nachází nejdelší silniční tunel na světě (Lærdal, 24,5 km dlouhý).

Dějiny Norska[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Norska.

Prvními obyvateli Norska byli Vikingové, kteří zde žili již od konce doby železné. Růst populace a nedostatek půdy vedl k loupežným výpravám. V 9. století Vikingové osídlili Faerské ostrovy, Orkneje a Island. Roku 985 založili první osady v Grónsku. Jméno dali Norsku zřejmě staří Gótové nebo Dáni a znamenalo v jejich jazyce „cesta na sever“. V historickém záznamu vyprávění vikinského náčelníka Ottara anglickému králi Alfrédovi zhruba v roce 880 n. l. je dnešní území Norska nazýváno Norðvegr. Teprve ve 14. století se začaly používat formy jména země Noreg(h)e, Norig(h)e, Norg(h)e nebo Norie. Oficiální název Noreg v jazyce nynorsk byl přijat teprve po jazykové reformě z roku 1938, zatímco název Norge v jazykové verzi bokmål je používán zhruba již od roku 1450.

Norsko bylo dlouhou dobu spojeno s Dánskem. Norsko roku 1380 vstoupilo do personální unie s Dánskem. Spolu s ním vstoupilo roku 1397 do Kalmarské unie. Po zániku Kalmarské unie zůstalo Norsko spojeno s Dánskem. Dánsko o Norsko přišlo, protože bojovalo po boku Napoleona proti koalici, ve které bylo Švédsko, a to požadovalo území Norska. Než Norsko vstoupilo do personální unie se Švédskem vyhlásilo roku 1814 svoji nezávislost. Ta nebyla uznána.

Moderní Norsko vzniklo roku 1905 kdy se většina obyvatel rozhodla pro nezávislý stát. Za první světové války bylo Norsko neutrální. V roce 1940 bylo Norsko přepadeno Německem a přes odpor (o významný přístav Narvik na severu bojovali po boku Norů i Britové svou plnou válečnou silou) bylo obsazeno. V Norsku se zmocnil vlády kolaborant Vidkun Quisling. Země byla okupována až do roku 1945. Po válce Norsko vstoupilo do NATO.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Norska.

Norsko se rozkládá v severní Evropě na západní straně Skandinávského poloostrova a na mnoha ostrůvcích v Severním moři, Norském moři, Barentsově mořiSeverním ledovém oceánu. Pevninskými ostrovy jsou Lofoty a severněji ležící Vesteraly.

K Norsku také patří:

Ostrov či souostroví Rozloha (km²) Zeměpisné souřadnice
Špicberky (Svalbard) 62 049 78°34′00″ s. š., 18°00′00″ v. d.
Jan Mayen 373 70°58′59″ s. š., 08°30′00″ z. d.
Medvědí ostrov 178 74°31′00″ s. š., 19°01′00″ v. d.
Bouvetův ostrov 49 54°26′00″ j. š., 03°24′00″ v. d.

Kromě toho si Norsko nárokuje část území Antarktidy - Země královny Maud a ostrov Petra I.

Pevninská část[editovat | editovat zdroj]

Kontinentální část Norska leží mezi 58° s. š. (Lindesneský maják 57°59′ s. š., 7°2′ v. d.) a sahá až k nejsevernějšímu výběžku pevninské Evropy na Nordkinnu 71°8′ s. š., 27°40′ v. d.. Místa jsou od sebe vzdálená 1700 km.

Reliéf Norska byl modelován mnoha ledovci, na západním pobřeží jsou četné fjordy, které vznikly zatopením ledovcových údolí. Pobřeží je členité, příkré a fjordové s mnoha drobnými ostrovy a zálivy. K jihovýchodu je pobřeží méně členité a pozvolné, ale přemodelování ledovci je také patrné. Celým Norskem se od jihu táhne Skandinávské pohoří s recentním zaledněním. Nejvyšší horou je Galdhøpiggen s 2469 metry nad mořem. Ve Skandinávském pohoří se nachází největší pevninský evropský ledovec Jostedalsbreen.

Podnebí Norska je ovlivněno oceánem, zejména systémem Golfského proudu. Nejvýrazněji se projevuje větev Norského proudu. Jižní oblasti Norska jsou řazeny k mírně teplému, vlhkému podnebí západních pobřeží, v Köppenově klasifikaci podnebí označované Cfb. Nejvíce srážek spadne na podzim. Severně od Ålesundu až k 70° s. š. se táhne podnebný pás, který odpovídá mírně teplému podnebí západních podnebí s chladným létem Cfc. Na východ od Skandinávského pohoří se táhne pás mírně studeného kontinentálního podnebí s chladným létem Dfc. Oblast jižního Skandinávského pohoří je pod vlivem horského podnebí H. Za polárním kruhem panuje podnebí tundry ET.


místo nadmořská výška (m)    teplota v lednu (°C)    teplota v červenci (°C)    teplota v roce (°C)    srážky v roce (mm)

Blindern (Oslo) 94 −4,3 16,4 5,7 763
Florida (Bergen) 12 1,3 14,3 7,6 2250
Værnes (Trondheim) 12 −3,4 13,7 5,0 892
Langnes (Tromsø) 8 −3,8 11,8 2,9 1000

Z tabulky je patrné, že Norsko je srážkově bohaté. Četné a vodné řeky s velkým spádem jsou velkým norským bohatstvím. Říční síť je hustá, neboť se utvářela jen velice krátce. Spádové křivky řek jsou charakteristicky nevyrovnané. Hlavními řekami jsou: GlommaGudbrandsdalslågen (Lågen, Vorma), Dramselv, Numedalslågen (Lågen), Otra, Sira, Namsen, Vefsna, Altelv, Tana, Lundeelv, Songa, Kvenna.

V Norsku jsou četná jezera a silně podmáčené oblasti. Norsko by mohlo být, podobně jako Finsko, nazýváno „Zemí tisíců jezer“. K největším jezerům patří jezero Mjøsa, Røsvatn, Femunden, Randsfjorden, Tyrifjorden, Snåsavatnet, Tunnsjøen, Limingen, ØyerenBlåsjø (všechna jezera přesahují 80 km²). Hornindalsvatnet je nejhlubší norské a evropské jezero, jeho hloubka dosahuje 514 metrů.

Půdy jsou v nižších polohách podzolované, ve větších nadmořských výškách Skand jsou půdy slabě vyvinuté. V teplejších částech Norska jsou i luvisoly. Četné je i zastoupení histosolů.

Vláda a politika[editovat | editovat zdroj]

Norsko je dědičná parlamentní monarchie, jejíž oficiální hlavou je král. Současným panovníkem je od roku 1991 král Harald V. (narozen 21. února 1937), po jeho smrti na trůn nastoupí jeho syn Haakon Magnus (nar. 20. července 1973). Moc zákonodárná je v rukou parlamentu – Stortingu, který je volen na čtyři roky. Moc výkonná je v rukou norské vlády v čele s ministerským předsedou.

Král je nejen hlavou Norského království, ale stojí také v čele Norské církve, Vrchním velitelem Norských ozbrojených sil a plní reprezentativní funkce. Vládnoucí panovník je také Velmistrem Norského královského řádu svatého Olafa.

Norský parlament sídlí v Oslu. Storting se dělí na Lagting (horní komora) a Odelsting (dolní komora). Počet křesel ve Stortingu se měnil: v roce 1882 měl 114 křesel, v roce 1903 117, v roce 1906 123, v roce 1918 126, v roce 1921 150, v roce 1973 155, v roce 1985 157, v roce 1989 165 a v roce 2005 169 křesel.

Politické strany[editovat | editovat zdroj]

Ekologická politika[editovat | editovat zdroj]

Norsko má podobně jako další skandinávské země aktivní politiku ochrany životního prostředí. V poslední době zavedla např. zákonné restrikce týkající se rtuti nebo bromovaných zpomalovačů hoření, opatření pro snížení emisí oxidů dusíku nebo o projekt zachycování a skladování oxidu uhličitého (CCS).[2] Norsko také navrhlo zařazení hexabromcyklododekanu (HBCD), který se v řadě zemí používá jako bromovaný zpomalovač hoření, na černou listinu perzistentních organických látek regulovaných Stockholmskou úmluvou.[3]

Spory vyvolává norské rozhodnutí ignorovat zákaz komerčního lovu velryb, který v roce 1986 vyhlásila Mezinárodní velrybářská komise (IWC). Norsko od roku 1993 pravidelně velryby loví a pro rok 2009 úřady vydaly povolení ulovit pro obchodní účely 885 plejtváků malých (Balaenoptera acutorostrata), kteří patří mezi ohrožené druhy.[4]

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Mapa administrativního členění Norska znázorňuje 19 krajů (fylker) a ostrovy Špicberky a Jan Mayen, které jsou součástí norského království.

Norsko je rozděleno na 19 krajů (norsky: fylke, pl. fylker), do roku 1918 známých jako amt, pl. amter, a 433 samosprávných obcí (kommune, pl. kommuner). Hlavní město Oslo je považováno za kraj a samosprávné město. V každém kraji je král reprezentován guvernérem (Fylesmann).

Norskými kraji jsou:

V Norsku existuje celkem 96 sídel se statusem města. Mezi deset největších z nich patří k 1. červenci 2009:[5]

Bergen, druhé největší město Norska
Deset nejlidnatějších měst v Norsku
město počet obyvatel rozloha
(km2)
hustota zalidnění
(obyv./km2)
Oslo 580 229 453 1280
Bergen 253 600 465 545
Stavanger/Sandnes 122 602 71 1726
Trondheim 169 343 341 496
Tasta 122 602 71 1726
Kristiansand 80 748 276 292
Fredrikstad 73 175 290 252
Tromsø 66 901 2557 26
Sandnes 64 034 302 212
Drammen 61 958 137 452

Norsko má rovněž dvě integrální zámořská teritoria, a to ostrovy Jan Mayen a Špicberky. Dále má tři antarktická a subarktická závislá území: Bouvetův ostrov, Ostrov Petra I. a Zemi královny Maud.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Norska.

Norsko je rozvinutý průmyslový stát s výraznou odvětvovou specializací. Významnou roli hraje rybolov, těžba dřeva, těžba ropyzemního plynu, a dalších nerostných surovin. Především kvůli případnému omezení těžby ropy a rybolovu Norsko opakovaně odmítlo vstup do EU. Norsko je velkým výrobcem poměrně čisté elektrické energie, která se z více než 99 % vyrábí v hydroelektrárnách.

Před průmyslovou revolucí[editovat | editovat zdroj]

Před průmyslovou revolucí bylo norské hospodářství založeno převážně na zemědělství a rybolovu. Norové žili v nedostatku, ale hladomory byly vzácné. Kromě několika úrodných oblastí v HedemarkenØstfold se zemědělská výroba omezovala na obiloviny – oves, žitoječmen, a hospodářská zvířata – ovce, kozy, skot, prasatadrůbež. Na některých místech bylo zemědělství doplněno lovem.

V severním Norsku (Finnmarka) žije národnostní menšina Sámové, jejíž příslušníci kočovali a kočují se stády sobů, jiní Sámové soby chovají a věnují se rybolovu. Sámové mají právo používat vlastní jazyk sámegiella, velmi podobný finštině a postavený na roveň norštině.

Rybolov byl podél celého pobřeží drsnou a nebezpečnou prací. Rybí populace byly velice hojné, lovili se sledi, tresky, platýzi a další spíše chladnomilnější druhy. S příchodem brambor se Norům značně ulevilo.

Hospodářská situace v Norsku nikdy plně neumožnila rozvoj feudálního zemědělství, přestože někteří králové odměňovali půdou své oddané.

Samostatně hospodařící zemědělci měli a stále mají hlavní podíl při obhospodařování půdy.

Na počátku 19. století byla všechna dostupná zemědělská půda zcela zabrána a mnoho rodin pracovalo v nájmu pachtýřů, to se stalo hlavní hybnou silou norské emigrace do Spojených státůKanady.

Třída obchodníků a úředníků byla v Norsku jen málo vyvinuta. V některých městech, zejména v Bergenu, vzrůstal obchod s různým zbožím. První skutečně zámožní lidé byli mezi lodními přepravci.

Průmyslová revoluce[editovat | editovat zdroj]

Kromě dolů v KongsberguRørosu přicházela industrializace v podobě prvních textilních továren, které byly v Norsku budovány v polovině 19. století.

První velké průmyslové podniky byly budovány kolem zdrojů vodní energie. Samem Eydem bylo roku 1905 založeno Norsk Hydro a průmyslové společnosti začaly růst na místech jako je Rjukan, Odda a jinde.

V roce 1910 norská průmyslová výroba přesáhla výrobu zemědělskou. Přínos průmyslu byl zjevný, kapitál byl více a více dosažitelný. Byly otvírány manufaktury – mlékárny, továrny na zpracování ryb, papírny, hutě, továrny na zpracování dřeva, atd. Rozvoj průmyslu měnil i politiku, vedl k zakládání bank, které sloužily dalším potřebám průmyslu.

Do průmyslu odcházel velký počet lidí, které již nebyl schopen pojmout zemědělský sektor. Mzdy v průmyslu začaly přesahovat výdělky v zemědělství. V tu dobu začal dlouhodobý trend snižování podílu obdělávané půdy a trend snižování počtu venkovského obyvatelstva. Pracující třída se stávala výrazným fenoménem Norska, měla vlastní čtvrtě, kulturu a politiku.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

V březnu roku 2012 překročil počet obyvatel 5 milionů, z nichž má zhruba 11 % (547.000) zahraniční původ.[1] K 1. lednu roku 2012 žilo v Norsku trvale 67.300 Poláků, kteří tak vytvořili nejsilnější přistěhovatelskou skupinu. Mimo velkou skupinu Afričanů a Asiatů, kteří přišli do Norska ještě před rozšířením EU v roce 2004, žije dnes v Norsku ještě 34.800 Švédů, 23.700 Němců, 22.700 Litevců, 21.800 Iráčanů a 21.000 Somálců.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kultura Norska.

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Historie norské fotografie.

První norská fotografie je datována rokem 1839, kdy Hans Thøger Winther přivezl svůj první fotoaparát. Nejstarší dochovaná fotografie je jeden z jeho prvních snímků z roku 1840. Daguerrotypie se rozšířila ve čtyřicátých letech, kdy si mnoho pionýrských fotografů otevíralo ve větších městech ateliéry zaměřené především na portrétní fotografii. Do menších obcí fotografové přicházeli s mobilním zařízením. Mezi fotografy byl významný podíl žen. Thøger Winther publikoval množství novinových článků na téma fotografie a nakonec v roce 1845 i knihu fotografických návodů. Významnou pozici zaujímá v norské fotografii také krajinářská fotografie, která zde zapustila kořeny okolo roku 1860. Marcus Selmer je považován za jednoho z prvních krajinářů, ale nejsystematičtější úsilí cestování a fotografování krajiny věnovali Knud Knudsen a Švéd Axel Lindahl. Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky, řemesla a umění fotografie v Norsku mimo jiné důsledkem změn technologie, zlepšování ekonomických podmínek a míry uznání fotografie jako svéprávné formy umění.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

V polovině 80 let, 20 století se v Norsku začal rozvíjet hudební subžánr Heavy Metalu zvaný Black metal. Mezi první kapely patřily Mayhem, Burzum, Darkthrone a mnoho dalších. Jednou z nejvýraznějších osobností tehdejšího black metalu patřil Øystein Euronymous Aarseth, který byl v roce 1993 zavražděn Vargem Vikernesem, který zároveň podpálil několik křesťanských kostelů za účelem pomstít vymýcení původního náboženství ve Skandinávii. Námětem Black Metalu je hlavně temnota, mizantropie, často rozebírá stinné stránky lidské historie. I když mnoho kapel používá ve svých textech satanismus jako téma, jde spíše o metaforické vyjádření, které pramení z nenávisti vůči náboženstvím, církvím a jiným, z jejich pohledu, pochybným hodnotám.

Black Metal osvětluje dokument Until the Light Takes Us z roku 2008.[6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CIA World Factbook: Norsko
  2. Miroslav Šuta: Norsko zakazuje rtuť a chce skladovat CO2, Odpady, 17. 6. 2008
  3. Miroslav Šuta: Stockholmská úmluva: Tucet špinavců dostal 9 nových parťáků, respekt.cz, 10. 5. 2009
  4. Norsko v příštím roce sníží kvótu pro komerční lov velryb
  5. Kvartalsvise befolkningsendringer [online]. Statistics Norway, [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (norsky) 
  6. Until the Light Takes Us na ČSFD

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAKKE, Elisabeth; KADEČKOVÁ, Helena; HROCH, Miroslav. Dějiny Norska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-407-6.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie Norway ve Wikimedia Commons
  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž tématem je Norsko
  • Slovníkové heslo Norsko ve Wikislovníku
  • Norsko na OpenStreetMap
  • Kategorie Norsko ve Wikizprávách
  • Norway.no – oficiální stránky
  • Norge.cz – české stránky o Norsku a norštině
  • Norsko – další zajímavé české stránky o Norsku
  • Norway - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Norway [online]. U.S. Department of State, 2011-07-18, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Norway [online]. REV. 2011-07-12, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Oslo. Souhrnná teritoriální informace: Norsko [online]. Businessinfo.cz, 2010-10-01, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (česky) 
  • CHRISTENSEN, Jan, a kol. Norway [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky)