Kultura se šňůrovou keramikou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Šňůrová keramika z pohřebiště v Lilla Bedinge, Skåne, Švédsko

Kultura se šňůrovou keramikou (též Kultura šňůrové keramiky, zkratkou KŠK) se rozvíjela ve 2. polovině 3. tisíciletí před naším letopočtem v pozdním eneolitu. Tato kultura původem z východu se rozšířila do velké části Evropy. Obyvatelstvo bylo zaměřeno převážně na chov dobytka a vyznačovalo se nomádským způsobem života.

Název kultury pochází od techniky zdobení pohárů, do kterých byly otiskovány kroucené šňůry.

Kulturu poznáváme výhradně z bohatě vybavených kostrových, původně nejspíše mohylových pohřebišť. Největší pohřebiště u nás představuje lokalita Vikletice (na Chomutovsku), dále například Marefy u Bučovic. Hroby bývaly opatřené dřevěnou komorovou konstrukcí. Mrtví byli pohřbíváni ve skrčené poloze – muži na pravém boku, ženy na levém boku. Orientace hrobových jam byla především západ–východ, výjimečně také sever–jih. Průměrný dožitý věk u mužů činil 39 a u žen 35 let.

Vzhledem k absenci jakýchkoliv sídlišť byli nositelé kultury se šňůrovou keramikou obvykle považováni za příslušníky pastýřských kočovných kmenů, které pronikly do Čech (Chomutovsko) a na Moravu. V posledních letech se ovšem množí nálezy sídlištní keramiky. Na některých nádobách byly přitom objeveny i stopy otisků obilí, které nám dokládají možný zemědělský původ této kultury.