Samara

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Samara (rozcestník).
Samara
Самара
Samarské divadlo Maxima Gorkého
Samarské divadlo Maxima Gorkého
Samara – znak
znak
Samara – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 100 m n. m.
stát: Rusko Rusko
federální okruh: Povolžský
oblast: Flag of Samara Oblast.svg Samarská oblast
administrativní dělení: 9 rajónů
Samara na mapě
Samarská oblast na mapě Ruska
Samara
Red pog.png
Samara
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 466 km²
počet obyvatel: 1 135 422 (2008)
etnické složení: Rusové (83 %), Tataři (4 %), Mordvinci, Čuvaši, Ukrajinci a další
náboženské složení: pravoslaví a sunnitský islám
správa
starosta: Dmitry Azarov
oficiální web: http://www.city.samara.ru
telefonní předvolba: +7 846
PSČ: 443 xxx

Samara, rusky Самара, (v letech 19351991 Kujbyšev) je město v evropské části Ruské federace na levém břehu řeky Volhy. Má zhruba 1 175 000 obyvatel a je tak šestým největším městem Ruska. Je správním střediskem Samarské oblasti. V Samaře se nacházejí důležité strojírenské podniky a v sovětském období byla za strategických důvodů uzavřeným městem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Město bylo založeno v roce 1586 jako pevnost proti nájezdům Tatarů. V roce 1688 se stala městem, roku 1851 se stala sídlem gubernie. V druhé polovině 19. století byla zprovozněna železnice, což odstartovalo prudký růst (mezi lety 1866 a 1897 o 30 000 lidí). V ruské občanské válce, která vypukla krátce po bolševické revoluci, byla Samara centrem protibolševických sil. Od roku 1935 nesla název Kujbyšev po sovětském politikovi Valerianu Kujbyševovi. Za Velké vlastenecké války sem byly přestěhovány některé úřady z Moskvy z obav z postupu německých vojsk a dobytí hlavního města.

Od roku 2013 stojí ve městě socha Švejka, postavy z literárního díla Jaroslava Haška nazvaného Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.[1]

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Průmyslový význam Samary je velký. Je zde mj. konstrukční kancelář a výrobní závod CSKB-Progress, který v 50. a 60. létech 20. století vyráběl sovětské mezikontinentální balistické rakety první generace R-7 a R-7A; dnes je výrobcem nosných raket typů Sojuz a Molnija. Proto byla Samara za dob studené války pro cizince uzavřeným městem, aby byla chráněna před případnými špióny. Dalším velmi významným odvětvím je automobilový průmysl; v nedalekém Togliatti sídlí závod AVTO-VAZ, jinými názvy také Žiguli nebo Lada, který se snaží dostat ze špatné hospodářské situace, která závod sužuje už od pádu SSSR. Potom jsou v Samaře také strojírenské závody (Alcoa) a chemické závody nedávno zkrachovalého Jukosu.

Nová budova samarského hlavního nádraží

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Samara disponuje mezinárodním letištěm Kurumoč a říčním přístavem na Volze. Zároveň je železničním uzlem a sídlem Kujbyševské dráhy, jedné z regionálních organizací RŽD. Příměstskou dopravu (např. spojení s městem Togliatti) zajišťuje dceřiná společnost Samaratransprigorod. Zdejší nádraží bylo roku 2001 přestavěno a vznikla zde prosklená nádražní hala, s výškou 100 m jedna z nejvyšších v Evropě.

Městská hromadná doprava zahrnuje maršrutky, autobusy, trolejbusy, tramvaje (viz článek) a od roku 1987 také jednu linku metra.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Chrám sv. Jiří

Samara je v Rusku známá také svým divadlem a operou. Divadlo Maxima Gorkého se objevuje téměř na všech samarských pohlednicích. Samarská opera se nachází na hlavním samarském náměstí – nám. Kujbyševa, je postavena v socialisticko-realistickém slohu. Za Velké vlastenecké války sem bylo z obležené Moskvy přestěhováno Velké divadlo. V roce 1942 zde poprvé zazněly tóny 7. symfonie D. Šostakoviče, věnované Leningradu. V Samaře velké množství zajímavých památek

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Převládajícím náboženstvím v Samaře je pravoslavné křesťanství. V posledních letech se po celém městě staví velké množství pravoslavných kostelů. Mezi nejhezčí patří chrám sv. Jiří, postavený v roce 2000. V Samaře však najdeme i chrámy luteránské, protestantské, katolické, nebo baptistické. Samaře nechybí ani rozlehlá synagoga, která v roce 2008 oslaví svoje sté narozeniny.

Díky těsnému sousedství s Tatarstánem je zde zastoupen i islám. V roce 1999 byla slavnostně otevřena relativně velká samarská mešita (s 60 m vysokým minaretem), rozlohou v 1200 m². Pojme až 1000 věřících.

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VOTRUBA, Viktor; SAPÍK, Lukáš. Švejk se psem a hovínkem pro štěstí. Nadšenci chtějí v Kralupech sochu. iDNES.cz [online]. 2014-04-27 [cit. 2014-04-28]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Samara dopravce (eng) (On-line trasa generace, čas příjezdu dopravy na zastávce, mapy, oficiální zprávy apod.)

(rusky)