Molnija (nosná raketa)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o nosné raketě. Možná hledáte: sérii telekomunikačních družic Molnija.
Molnija-M
Země původu Sovětský svaz (pak Rusko)
Rodina raket R-7
Výrobce CSKB-Progress
Rozměry
Výška 43,44 m
Průměr 10,3 m
Hmotnost 305 tun
Nosnost
na GTO 2000 kg
Historie startů
Status
Kosmodrom Bajkonur,Pleseck
Celkem startů 279 (a 40 Molnija)
Úspěšné starty 277 (a 29 Molnija)
Selhání 2 (a 11 Molnija)
První start 10. října 1960 (Molnija)
Poslední start 30. září 2010 (Molnija-M)


První stupeň – Bloky B, V, G a D[1]
Motor RD-107MM
Tah 995,3 kN
Specifický impuls 257 s
Doba zážehu 119 s
Palivo kerosin
Druhý stupeň – Blok A[1]
Motor RD-108MM
Tah 976,7 kN
Specifický impuls 248 s
Doba zážehu 291 s
Palivo kerosin
Třetí stupeň – Blok I[1]
Motor RD-0110
Tah 298,1 kN
Specifický impuls 330 s
Doba zážehu 241
Palivo kerosin
Čtvrtý stupeň – Blok L[1]
Motor S1-5400
Tah 66,6 kN
Specifický impuls 340 s
Doba zážehu 250 s
Palivo kerosin


Molnija (rusky Молния), index GRAU8K78, v modernizované verzi Molnija-M (rusky Молния-М), index GRAU – 8K78M, byla sovětská, resp. ruská čtyřstupňová nosná raketa z rodiny raket R-7. Ve verzi Molnija-M byla z kosmodromu Pleseck schopná vynést 2000 kg nákladu na dráhu přechodovou ke geostacionární (GTO), případně na dráhu se střední výškou 510 km.[2]

Zkonstrována byla v konstrukční kanceláři OKB-1 v letech 1959–1960. Výrobcem byl CSKB-Progress v Samaře. Určena byla pro vypouštění meziplanetárních sond k Venuši a Marsu, později byla používána i k vynášení lunárních sond Luna 4 až 14. Známou se stala v souvislosti s vynášením družic Molnija na vysoce eliptické dráhy (apogeum ve výšce 40 000 km, oběžná doba 12 hodin, sklon dráhy 62–65°)[3]. Byla používána také k vynášení družic systému včasného varování řady Oko také na vysoce eliptické dráhy. Od roku 1964 byla používána modernizovaná verze Molnija-M s novým motorem čtvrtého stupně.

První start proběhl z kosmodromu Bajkonur 10. října 1960, z kosmodromu Pleseck 19. února 1970. Celkem bylo vypuštěno 40 raket Molnija, všechny z Bajkonuru a 279 raket Molnija-M, 53 z Bajkonuru, ostatní z Plesecku.[4]

Dne 30. září 2010 vzlétla z Plesecku poslední nosná raketa Molnija-M. Po půlstoletí využívání byly rakety Molnija nahrazeny modernějšími raketami Sojuz-2 s urychlovacím blokem Fregat.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Молния (ракета-носитель) na ruské Wikipedii.

  1. a b c d WADE, Mark. Encyclopedia Astronautica [online]. [cit. 2012-02-20]. Kapitola Molniya 8K78M. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ГНПРКЦ "ЦСКБ-Прогресс". Ракета-носитель "Молния-М" [online]. Samara: [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. (rusky) 
  3. HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 1998-10-15, [cit. 2012-02-20]. Kapitola Program Molnija. Dostupné online.  
  4. ГНПРКЦ "ЦСКБ-Прогресс". ЦСКБ-Прогресс [online]. Samara: 2004, rev. 2012, [cit. 2012-02-20]. Kapitola Статистика пусков ракет-носителей, изготовленных ГНПРКЦ "ЦСКБ-Прогресс" (на 28.12.2011 г.). Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]