Sevastopol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sevastopol
Севастополь
Panoráma Sevastopolského zálivu od východu
Panoráma Sevastopolského zálivu od východu
Sevastopol – znak
znak
Sevastopol – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: ~100 m n. m.
Stát: Rusko (de facto)
Status: Město se zvláštním statusem (ua)
Federální město (ru)
administrativní dělení: 4 rajóny, 2 města, 1 městys, 29 vesnic.
Sevastopol
Red pog.png
Sevastopol
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 145,0 km²
počet obyvatel: 379 072, z toho 340 295 přímo ve městě Sevastopol (2006, 1. I.)
hustota zalidnění: 393 obyv. / km²
etnické složení: Rusové (71,6 %), Ukrajinci (22,4 %), Tataři, Krymští Tataři, Bělorusové
náboženské složení: Pravoslavné křesťanství
správa
starosta: Sergej Kunicyn
oficiální web: http://sevastopol-adm.gov.ua
telefonní předvolba: +380 692
PSČ: 299000 — 299699

Sevastopol (ukrajinsky a rusky Севастополь, tatarsky a krymskou tatarštinou Aqyar) je černomořské přístavní město na Krymském poloostrově. V současné době zde žije 340 000 obyvatel, resp. 380 000 včetně přilehlých správních jednotek, jež dohromady tvoří město se zvláštním statutem / federální město Sevastopol. Přístav je od 18. století sídlem ruského černomořského loďstva. O město vede spor v rámci krymské krize Ukrajina a Rusko, přičemž území města již Ukrajina fakticky nekontroluje.[1]

Status a administrativní členění dle Ukrajiny[editovat | editovat zdroj]

Sevastopol

Sevastopol je správní jednotkou nespadající pod působnost Krymské autonomní republiky, nýbrž je stejně jako hlavní město Kyjev přímo podřízen ukrajinské vládě.

Území je rozděleno na 4 rajóny: Balaklavský, Gagarinský, Leninský a Nachimovský. Sevastopolské městské radě jsou tak podřízena i město Balaklava, jež je oficiálně městskou částí, město Inkerman, sídlo městského typu Kača a 4 obecní rady spravující celkem 29 vesnic.

Status a administrativní členění dle Ruska[editovat | editovat zdroj]

Sevastopol je federálním městem Ruské federace, to jest stejně jako Moskva a Sankt-Petěrburg je samostatnou správní jednotkou na úrovni oblasti a/nebo republiky.

Území je rozděleno na 4 rajóny: Balaklavský, Gagarinský, Leninský a Nachimovský. Sevastopolské městské radě jsou tak podřízena i město Balaklava, jež je oficiálně městskou částí, město Inkerman, sídlo městského typu Kača a 4 obecní rady spravující celkem 29 vesnic.

Název města[editovat | editovat zdroj]

Název města je složen z řeckých slov Σεβαστος (Sevastos, ekvivalent latinského titulu Augustus) a πολις (polis, město); znamená tedy „vznešené město“. Jeho řecký název byl zvolen jako součást tehdejšího trendu pojmenovávání měst v oblasti Krymu, který odkazoval na starořeckou historii oblasti. Pravděpodobně byl zvolen na počest carevny Kateřiny II. Veliké, která město v roce 1783 založila.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Starověk a středověk[editovat | editovat zdroj]

Jižní pobřeží Krymu bylo osídleno řeckými osadníky již v 7. století př. n. l. Na východním cípu území stálo město Chersonésos, jehož ruiny jsou dnes zpřístupněny. V raném středověku patřilo město Byzantské říši. Na přelomu 80. a 90.let 10.století město dobyl a velmi zpustošil kyjevský kníže Vladimír I. Podle Povesti vremennych let byl v dobytém městě také pokřtěn a poté se zde oženil s byzantskou princeznou Annou Porfyrogennétou, což se podle moderní historiografie nejspíše nezakládá na pravdě.[2]

Sevastopol v ruské říši[editovat | editovat zdroj]

Moderní město bylo založeno v roce 1783.

Sovětská éra[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Bitva o Sevastopol.

Sevastopol obdržel v roce 1945 vyznamenání „Město-hrdina“.

Ukrajinské období[editovat | editovat zdroj]

Součást Ruska[editovat | editovat zdroj]

Na základě sporného referenda ve kterém 95,6 hlasujících obyvatel města (při účasti 89,5 %) podpořilo vstup do Ruské federace odhlasovala 17. března 2014 sevastopolská městská rada žádost o připojení k Rusku. Současně proběhlo paralelní referendum na Krymu. V úterý 18. března pak podepsali Putin, krymský premiér Sergej Aksjonov, starosta Sevastopolu Alexej Čalyj a předseda krymského parlamentu Vladimir Konstantinov dohodu o připojení Krymu a Sevastopolu k Ruské federaci.[3][4] Město Sevastopol se tím stalo federálním městem Ruské federace (ve stejných hranicích, jaké mělo dosud v rámci Ukrajiny).

Vojenské využití[editovat | editovat zdroj]

Sevastopol je domovským přístavem ruské černomořské flotily.[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V současné době (2006) žije na území Sevastopolu 379 072 obyvatel, což je zhruba 15 % z celkového počtu obyvatel Krymu; ve vlastním městě Sevastopol bylo napočítáno 340 295 osob, v Inkermanu 11 263, v Kače 5 108, v obcích celkem 22 406 obyvatel. Přehled vývoje počtu obyvatel podává tabulka:[6]

Rok 1875 1897 1926 1939 1959 1970 2006
Počet obyv. 12 000 53 000 96 700 114 000 148 000 229 000 390 000
Ruiny antického města Chersonésos a chrám sv. Vladimíra

Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]

Protože Sevastopol byl založen jako opěrný bod ruského impéria, dominovali mezi obyvateli Sevastopolu od počátku Rusové. Roku 1926, kdy zde byla ještě početná komunita Krymských Tatarů, tvořili Rusové 60 % obyvatelstva, Ukrajinci 11 %; roku 1959 bylo Rusů již 76 %, Ukrajinců 19 %. Teprve po otevření města civilnímu obyvatelstvu roku 1994 se sem začali vracet Tataři a Krymští Tataři.

Ukrajinské sčítání lidu v roce 2001 přineslo následující výsledky:

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Sevastopol byl od svého vzniku především důležitým námořním přístavem, který má kromě vojenského významu také důležitou obchodní roli.[7] Osobní lodní linky (např. do Istanbulu) byly ovšem s rozvojem letectví omezeny. Dnes městu slouží také letiště Belbek.

Od roku 1875 vede do města železnice (nepočítáme-li strategickou dráhu do Balaklavy postavenou Brity za Krymské války). Trasa Sevastopol – CharkovMoskva je jednou z nejdůležitějších v bývalém SSSR. Protože však stísněné poměry dovolily vybudovat v Sevastopolu jen poměrně malé nádraží, končí většina rychlíků v 70 km vzdáleném Simferopolu. Denně odtud jezdí vlaky do Kyjeva, Doněcku, Moskvy a Petrohradu; příměstské „električky“ zajišťují spojení s Bachčisarajem a Simferopolem. Do měst na jižním pobřeží Krymu (Alupka, Jalta, Alušta) je časté autobusové spojení.

Městská doprava[editovat | editovat zdroj]

Loď Grigorij Ovčinnikov zajišťující přivoz přes záliv

Od roku 1898 do 2. světové války jezdila v Sevasopolu tramvaj (od roku 1925 též po meziměstské trati do Balaklavy), avšak od roku 1950 jsou páteří sevastopolské MHD trolejbusy, které operují na 13 linkách. Dále zde jezdí městské autobusy a v poslední době především maršrutky, obsluhující i Inkerman a Balaklavu. Důležitou součástí městské dopravy je také 5 přívozů přes Sevastopolský záliv, z nichž jeden převáží také automobily.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MILENKOVIČOVÁ, Ivana; ČTK. Krym vyhlásil nezávislost, Putin ji posvětil. Připojení k Rusku se blíží. idnes.cz [online]. 2014-03-17 [cit. 2014-03-17]. Dostupné online.  
  2. Poppe, A., The Political Background to the Baptism of Rus´. Byzantine-Russian Relations between 986-89, in: The Rise of Christian Russia, II, London 1982, s.197-200, 224-244; Lášek, J.B., Počátky křesťanství u východních Slovanů, Praha 1997.
  3. Ukraine crisis: Putin signs Russia-Crimea treaty [online]. BBC.com, 2014-03-18, [cit. 2014-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. redakce; ČTK. Krym vyhlásil samostatnost. Moskva chce neutralitu Ukrajiny. novinky.cz [online]. 2014-03-17 [cit. 2014-03-17]. Dostupné online.  
  5. OLDŘICH, Mánert. Ruské vrtulníky dosedly na Krym, Evropa volá po politickém řešení. iDNES.cz [online]. 2014-02-28 13:22, rev. 2014-02-28 14:57 [cit. 2014-03-01]. Dostupné online.  
  6. http://www.ukrcensus.gov.ua/results/general/nationality/
  7. Порт Севастополь – Историческая справка

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]