Klement I.
| Klement I. | |
|---|---|
| Rodné jméno | Klement |
| Začátek pontifikátu | cca 88/92 |
| Konec pontifikátu | cca 97/101 |
| Předchůdce | Anaklét |
| Nástupce | Evaristus |
| Datum narození | 1. století |
| Místo narození | Řím |
| Datum úmrtí | 97/101 |
| Místo úmrtí | Černé moře, možná Řím |
Svatý Klement I. či Kliment I. či Klement Římský byl čtvrtý papež katolické církve. Jeho pontifikát se datuje do let 88/92 - 97/101.
Obsah |
[editovat] Život
Svatý Klement I., nazývaný také Klement Římský (na rozdíl od Klementa Alexandrijského) je v křesťanské tradici uváděn jako čtvrtý římský papež. Někteří znalci církevních dějin jej však považují za přímého nástupce svatého Petra. Rozpor je vysvětlován tak, že pokud byl svatý Petr na cestách, spravovali římskou církev Linus a Anaklét. Po smrti svatého Petra spravoval církev Klement, ale aby zamezil rozkolu v církvi ustoupil a římským biskupem se stal až po smrti obou výše jmenovaných papežů.
Starověký dějepisec Eusebios z Kaisareie uvádí, že Klement I. je totožný s Klementem, o němž píše svatý Pavel v listě Filipským, který je součástí Nového zákona. Podle tohoto podání pocházel tedy z města Filippi v Makedonii a na křesťanskou víru byl obrácen svatým Pavlem.
O působení Klementa I. jako papeže není mnoho známo. Údajně ustanovil v každém římském okrese sedm zapisovatelů (notářů), kteří měli za úkol zaznamenávat skutky křesťanských mučedníků. Svými dopisy církvím mimo Řím se zasloužil o zachování jednoty církve. Známý je v tomto smyslu list ke Korintským, i když jeho autorství bylo zpochybněno. Rovněž se zasloužil o šíření křesťanství vysíláním hlasatelů víry i do vzdálených zemí.
Zprávy o jeho smrti jsou značně rozporné. Legenda uvádí, že císař Trajan poslal Klementa do vyhnanství na Chersones (dnešní poloostrov Krym v Černém moři). Když Klement ani tam nepřestal hlásat křesťanskou víru, byl na císařův rozkaz někdy v letech 100–101 vhozen do moře s kotvou uvázanou okolo krku. Odtud je časté zobrazení svatého Klementa s kotvou. Krymští křesťané jeho tělo nalezli, pohřbili a nad jeho hrobem vystavěli kapli. Svatý Konstantin (známý jako slovanský věrozvěst Cyril) v roce 861 nalezl nejen onu kotvu, ale i ostatky. Roger, biskup chalonský, podal zprávu, že když v roce 1048 navštívil Kyjev, aby dojednal sňatek Jindřicha I. s Annou Kyjevskou, ukazoval mu Jaroslav Moudrý lebku svatého Klementa, kterou získal při válečném tažení na Krym.
Podle jiné verze byl Klement v roce 100 utopen, ale ne v moři, ale v řece Tiberu v Římě. Konečně třetí verzí je, že zemřel zcela přirozenou smrtí stářím. Podle všech verzí jej křesťanské církve přesto za mučedníka považují, protože i kdyby nebyl umučen k smrti, stačí, že za křesťanskou víru trpěl.
Tato část článku potřebuje úpravy. Můžete ji vhodně vylepšit.
Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl.
Jeho jménem označujeme třetího nástupce apoštola Petra. Patří tedy k nejstarším církevním otcům, apoštolským. Setkáváme se s ním i v díle jiného autora, v tzv. Pastýři Hermově. Tam Klement vystupuje jako biskup zplnomocněný k zasílání listů církevním obcím mimo Řím.
[editovat] Spisy
Klementovi bylo připisováno autorství poměrně velkého množství spisů, nejspíše je však autorem pouze prvního z nich, Prvního listu Korinťanům.
První list Korinťanům
Jedná se o jediný spis, u kterého se Klementovo autorství obecně přijímá. V tomto spisu se řešil korintský spor o délku funkčního období presbyteria (jednalo se o nejvyšší správní orgán). List objasňuje fungování duchovního úřadu. Presbyterský úřad navazuje na apoštolské pověření od Krista, které apoštolové předali presbyterům. Jediné, co spadá do pravomoci církevní obce, je ustanovení presbyterů. Dalším obsahem listu jsou příklady z Bible, které vypovídají o závisti, zmatku, nevraživosti a o náslecích takového konání. Zakončením listu je přímluva za pohanskou vrchnost. Tento závěr je velmi překvapivý. Klement v něm vypovídá o tom, že pohanská vrchnost má moc od Boha, aby mohla soudit podle moci Boží.
Druhý Klementův list
Tento list je nejstarším dochovaným křesťanským kázáním vůbec. Kárá špatné mravy a poukazuje na blízký konec světa. Tento list byl zřejmě tradován s prvním listem, a tak se dostal do povědomí o Klementově autorství. Za místo vzniku lze považovat Korint, podle spojení s prvním listem. Doba vzniku se udává kolem poloviny 2. století.
Pseudoklementinské listy
Ad virgines
Pravidla askeze. Pravidla, jak se asketi mají odpoutávat od druhého pohlaví. Vznik asi v Sýrii nebo Palestině kolem poloviny 3. století. Syrský text je jediný kompletně dochovaný text. Dále jsou známy fragmenty řeckého a koptského překladu.
Pseudoklementina
Skupina spisů obsahující apokryfní skutky apoštolů.
Pisatelem textu o Petrově cestě a jeho konání (řečech, disputacích, zázracích) je Klement, který byl Petrem obrácen. Spis obsahuje dvacet pseudoklementinských Homilií pojmenovaných podle Petrových kázání (zahrnuje heterodoxní teologii původem v židokřesťanství). Dále je tu deset knih známých jako Recogntiones. Jsou to vyprávění o osudech Klementovy rodiny, která je po letech rozloučení opět shromážděna Petrem. Dochovaly se dva řecké a dva arabské texty, které jsou spíše výtahy z původního textu. Doba sepsání spisu je pravděpodobně kolem poloviny 4.století, s tím, že text Homilie je vzhledem ke své židokřesťanské povaze starší než Recognitiones.
[editovat] Uctívání
Svatý Klement bývá zobrazován s kotvou a rybou, někdy také s mlýnským kamenem, klíči nebo knihou.
Svatý Klement je také postavou křesťanské romance, která se dochovala ve dvou různých verzích. Podle této legendy je Klement ztotožňován se synovcem císaře Domitiana, T. Flaviem Clemensem.
Svátek svatého Klementa je podle cirkevního kalendáře 23. listopadu. Českou obdobou jména Klement je Klimeš, ve staročeské podobě i Těšek.
Klementovy ostatky přinesli do Českých zemí údajně již svatí Cyril a Metoděj, a to na Hradisko svatého Klimenta. Sv. Klementovi bylo zasvěceno několik z nejstarších kostelů v Čechách - ve Staré Boleslavi, na Levém Hradci a na pozdějším Novém Městě Pražském.
Svatý Klement je hlavním patronem královéhradecké diecéze, kde se jeho svátek slaví jako liturgická slavnost. Je mu zasvěcena kaple pod Bílou věží vedle katedrály svatého Ducha v Hradci Králové. V katedrále je umístěna i jeho busta od akademického sochaře Vladimíra Preclíka.
[editovat] Související články
[editovat] Literatura
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
- Isidor Vondruška: Životopisy svatých v pořadí dějin církevních, Ladislav Kucíř, Praha, 1930
