Eusebios z Kaisareie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eusebios z Kaisareie (asi 275 – 30. května 339), nazýván též Eusebius Pamphili (žák Pamfilův), byl biskupem v palestinské Kaisareii a je považován za otce církevních dějin. Ve svých Církevních dějinách (Historia ecclesiastica) se zabývá dějinami rané církve. Využil starší nedochované dílo Hegesippova; Eusebios v Církevních dějinách cituje mnoho jinde nedochovaných pramenů.
Nevíme téměř nic o mládí Eusebiově. Roku 296 v Palestině zahlédl Constantina, který tam cestoval spolu s Diocletianem. V palestinské Kaisareii s pomocí Órigenovy Hexaply a Pamfilových komentářů studoval Písmo svaté. Roku 307 byl uvězněn, avšak nadále pracoval na přípravě nové edice bible. Obranu Órigenova díla pak dokončil až po Pamfilově smrti. Zdá se, že sám posléze cestoval do Tyru a do Egypta, kde byl též vystaven pronásledování.
Biskupem v Kaisareii se stal kolem roku 313, v úřadu vystřídal Agapia. Od počátku se angažoval ve sporu o Areiovu nauku. Areia podpořil dvěma dopisy (Eufratiónovi a Alexandrovi) a svoláním palestinské místní synody, která Areiovi umožnila působit v palestinské diecézi, ale zároveň žádala, aby se Areios snažil o smíření s alexandrijským biskupem Alexandrem. Synoda v Antiochii (324/325) obvinila Eusebia, že souhlasí z Areiovou naukou, a podmínečně ho vyloučila z církve.
Eusebios z Kaisareie zasáhl do jednání 1. nikajského koncilu (325). Jak informuje v dopise obci v Kaisareii, Eusebios Níkajskému sněmu předložil své vyznání víry, které biskupové i císař Kónstantínos označili za pravověrné (tímto snad Eusebia rehabilitovali). Je možné, že se toto vyznání pak stalo předlohou k novému vyznání víry, schválenému v Níkaii, které je dnes známo jako Nicejské vyznání. Eusebios s novým Níkajským vyznáním souhlasil, snad aby potvrdil svou pravověrnost, s jeho zněním ale spokojen nebyl. V dopise kaisarejské obci proto interpretuje nové pojmy Níkajského kreda („Syn je soupodstatný s Otcem“, Syn byl zrozen „z podstaty Otce“ a je „zrozený, ne stvořený“) ve smyslu své nauky.
I po sněmu v Níkaii se Eusebios účastnil sporu o Areiovu nauku (srv. ariánství. Vystupoval proti Athanasiovi z Alexandrie, kterého předvolal roku 334 před synodu, na kterou se Athanasios nedostavil. Následujcíího roku předsedal synodě v Tyru, na níž se Athanasios opět nedostavil. Posléze přednesl celou záležitost císaři, který Athanasia poslal do exilu. Proti Eusebiovi vystoupil též Markellos z Ankýry (lat. Marcellus z Ancyry), který též protestoval proti Ariově rehabilitaci (roku 336). Eusebios umírá roku 339, nedlouho po Constantinově smrti.
[editovat] Dílo
- Kronika
- Církevní dějiny, přel. J. J. Novák
- Život Konstantinův
- synoptická tabulka k evangeliím
- Apologie Órigena
- Praeparatio evangelica – Příprava evangelia – polemika s pohanstvím
- Demonstratio evangelica – Důkaz evangelia – zabývá se zde osobou Ježíše Krista, polemika s židovstvím
- Per theofaneias – O Božím zjevení
- Proti Markellovi
- O církevní teologii
