Eusebios z Kaisareie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eusebios z Kaisareie

Eusebios z Kaisareie (asi 26530. května 339), nazýván též Eusebius Pamphili (žák Pamfilův), byl biskupem v palestinské Kaisareii a je považován za otce církevních dějin. Ve svých Církevních dějinách (Historia ecclesiastica) se zabývá dějinami rané církve. Využil starší nedochované dílo Hegesippova; Eusebios v Církevních dějinách cituje mnoho jinde nedochovaných pramenů.

Roku 296 v Palestině zahlédl Konstantina, který tam cestoval spolu s Diocletianem. V palestinské Kaisareii s pomocí Órigenovy Hexaply a svého učitele Pamfila studoval Písmo svaté. Roku 307 byl uvězněn, avšak nadále pracoval na přípravě nové edice bible. Za dioleciánova pronásledování byl Pamfilos 6. února 310 usmrcen a Eusebius uprchl do Tyru a posléze do egyptské pouště.

Biskupem v Kaisareii se stal kolem roku 313, v úřadu vystřídal Agapia. Od počátku se angažoval ve sporu o Areiovu nauku. Areia podpořil dvěma dopisy (Eufratiónovi a Alexandrovi) a svoláním palestinské místní synody, která Areiovi umožnila působit v palestinské diecézi, ale zároveň žádala, aby se Areios snažil o smíření s alexandrijským biskupem Alexandrem. Synoda v Antiochii (324/325) obvinila Eusebia, že souhlasí z Areiovou naukou, a podmínečně ho vyloučila z církve[1].

Eusebios z Kaisareie zasáhl do jednání Prvního nikajského koncilu (325). Jak informuje v dopise obci v Kaisareii, Eusebios Níkajskému sněmu předložil své vyznání víry, které biskupové i císař Kónstantínos označili za pravověrné (tímto snad Eusebia rehabilitovali). Je možné, že se toto vyznání pak stalo předlohou k novému vyznání víry, schválenému v Níkaii, které je dnes známo jako Nicejské vyznání. Eusebios s novým Níkajským vyznáním souhlasil, snad aby potvrdil svou pravověrnost, s jeho zněním ale spokojen nebyl. V dopise kaisarejské obci proto interpretuje nové pojmy Níkajského kreda („Syn je soupodstatný s Otcem“, Syn byl zrozen „z podstaty Otce“ a je „zrozený, ne stvořený“) ve smyslu své nauky.

I po sněmu v Níkaii se Eusebios účastnil sporu o Areiovu nauku (srv. ariánství). Vystupoval proti Athanasiovi z Alexandrie, kterého předvolal roku 334 před synodu, na kterou se Athanasios nedostavil. Následujícího roku předsedal synodě v Tyru, na níž se Athanasios opět nedostavil. Posléze přednesl celou záležitost císaři, který Athanasia poslal do exilu. Proti Eusebiovi vystoupil též Markellos z Ankýry, který též protestoval proti Ariově rehabilitaci (roku 336). Eusebios umírá roku 339, nedlouho po Konstantinově smrti.

Význam Eusebia tkví především v jeho díle Církevní dějiny. Jeho dílo je psané v apologetickém duchu a často obsahuje mylné, nebo zavádějící informace. Přestože je třeba jej číst velice kriticky, nikdo nemůže popřít jeho přínos, neboť poskytuje nezměrné množství údajů, které by jinak byly zcela ztraceny. Například jako první líčí historii o Tadeášovi z Edessy, který přinesl králi Abgarovi zázračnou ikonu - otisk Kristovy tváře na roušce, zvaný Mandylion.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Díla dějepisná[editovat | editovat zdroj]

  • Kronika
  • Církevní dějiny, přel. J. J. Novák
  • Palestinští mučedníci – často částí Církevních dějin. Vypráví o pronásledování křesťanů v Palestině v letech 303-311.

Chvalořeči na Konstantina[editovat | editovat zdroj]

  • Život Konstantinův – Okázalá chvála na císaře, který je připodobněn k novému Mojžíšovi.
  • Chvála Konstantinova

Díla apologetická[editovat | editovat zdroj]

  • Základní a obecný úvod, z nějž se nám zachovaly pouze fragmenty, známé pod názvem Eclogae Propheticae. Jde o popis starozákonních proroctví, vztahujících se k Mesiáši.
  • Praeparatio evangelica – Příprava evangelia – polemika s pohanstvím
  • Demonstratio evangelica – Důkaz evangelia – zabývá se zde osobou Ježíše Krista, polemika s židovstvím
  • Peri theofaneias – O Božím zjevení
  • Proti Porfyriovi – ztracené dílo. Mělo jít o polemiku s novoplatónským filosofem Porfyriem.
  • Proti Hieroklovi
  • Refutatio et apologia – ztracené dílo.

Díla biblická a exegetická[editovat | editovat zdroj]

  • synoptická tabulka k evangeliím
  • Onomasticon – soupis biblických míst
  • Otázky a řešení ohledně evangelií– dochováno jen ve zlomcích
  • Komentáře k žalmům – rozsáhlé dílo.
  • Komentář k Izaiášovi
  • O velikonocích (Περι της του πασχα εορτης) – o významu židovských velikonoc, mystický výklad křesťanských a datum velikonoc.

Díla dogmatická[editovat | editovat zdroj]

  • Apologie Órigena – dochovaná jen první část v upraveném překladu Rufinově. Vypracováno spolu s Pamfiliem.
  • Proti Markellovi – polemika o ariánství
  • O církevní teologii

Pokračovatelé Eusebiových církevních dějin[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. srov. Quasten J., Patrologia II., Casale Monferrato 1980, 313

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]