Eusebios z Kaisareie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eusebios z Kaisareie

Eusebios z Kaisareie (asi 26530. května 339), nazýván též Eusebius Pamphili (žák Pamfilův), byl biskupem v palestinské Kaisareii a je považován za otce církevních dějin. Ve svých Církevních dějinách (Historia ecclesiastica) se zabývá dějinami rané církve. Využil starší nedochované dílo Hegesippova; Eusebios v Církevních dějinách cituje mnoho jinde nedochovaných pramenů.

Roku 296 v Palestině zahlédl Konstantina, který tam cestoval spolu s Diocletianem. V palestinské Kaisareii s pomocí Órigenovy Hexaply a svého učitele Pamfila studoval Písmo svaté. Roku 307 byl uvězněn, avšak nadále pracoval na přípravě nové edice bible. Za dioleciánova pronásledování byl Pamfilos 6. února 310 usmrcen a Eusebius uprchl do Tyru a posléze do egyptské pouště.

Biskupem v Kaisareii se stal kolem roku 313, v úřadu vystřídal Agapia. Od počátku se angažoval ve sporu o Areiovu nauku. Areia podpořil dvěma dopisy (Eufratiónovi a Alexandrovi) a svoláním palestinské místní synody, která Areiovi umožnila působit v palestinské diecézi, ale zároveň žádala, aby se Areios snažil o smíření s alexandrijským biskupem Alexandrem. Synoda v Antiochii (324/325) obvinila Eusebia, že souhlasí z Areiovou naukou, a podmínečně ho vyloučila z církve[1].

Eusebios z Kaisareie zasáhl do jednání Prvního nikajského koncilu (325). Jak informuje v dopise obci v Kaisareii, Eusebios Níkajskému sněmu předložil své vyznání víry, které biskupové i císař Kónstantínos označili za pravověrné (tímto snad Eusebia rehabilitovali). Je možné, že se toto vyznání pak stalo předlohou k novému vyznání víry, schválenému v Níkaii, které je dnes známo jako Nicejské vyznání. Eusebios s novým Níkajským vyznáním souhlasil, snad aby potvrdil svou pravověrnost, s jeho zněním ale spokojen nebyl. V dopise kaisarejské obci proto interpretuje nové pojmy Níkajského kreda („Syn je soupodstatný s Otcem“, Syn byl zrozen „z podstaty Otce“ a je „zrozený, ne stvořený“) ve smyslu své nauky.

I po sněmu v Níkaii se Eusebios účastnil sporu o Areiovu nauku (srv. ariánství). Vystupoval proti Athanasiovi z Alexandrie, kterého předvolal roku 334 před synodu, na kterou se Athanasios nedostavil. Následujícího roku předsedal synodě v Tyru, na níž se Athanasios opět nedostavil. Posléze přednesl celou záležitost císaři, který Athanasia poslal do exilu. Proti Eusebiovi vystoupil též Markellos z Ankýry, který též protestoval proti Ariově rehabilitaci (roku 336). Eusebios umírá roku 339, nedlouho po Konstantinově smrti.

Význam Eusebia tkví především v jeho díle Církevní dějiny. Jeho dílo je psané v apologetickém duchu a často obsahuje mylné, nebo zavádějící informace. Přestože je třeba jej číst velice kriticky, nikdo nemůže popřít jeho přínos, neboť poskytuje nezměrné množství údajů, které by jinak byly zcela ztraceny.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Díla dějepisná[editovat | editovat zdroj]

  • Kronika
  • Církevní dějiny, přel. J. J. Novák
  • Palestinští mučedníci – často částí Církevních dějin. Vypráví o pronásledování křesťanů v Palestině v letech 303-311.

Chvalořeči na Konstantina[editovat | editovat zdroj]

  • Život Konstantinův – Okázalá chvála na císaře, který je připodobněn k novému Mojžíšovi.
  • Chvála Konstantinova

Díla apologetická[editovat | editovat zdroj]

  • Základní a obecný úvod, z nějž se nám zachovaly pouze fragmenty, známé pod názvem Eclogae Propheticae. Jde o popis starozákonních proroctví, vztahujících se k Mesiáši.
  • Praeparatio evangelica – Příprava evangelia – polemika s pohanstvím
  • Demonstratio evangelica – Důkaz evangelia – zabývá se zde osobou Ježíše Krista, polemika s židovstvím
  • Peri theofaneias – O Božím zjevení
  • Proti Porfyriovi – ztracené dílo. Mělo jít o polemiku s novoplatónským filosofem Porfyriem.
  • Proti Hieroklovi
  • Refutatio et apologia – ztracené dílo.

Díla biblická a exegetická[editovat | editovat zdroj]

  • synoptická tabulka k evangeliím
  • Onomasticon – soupis biblických míst
  • Otázky a řešení ohledně evangelií– dochováno jen ve zlomcích
  • Komentáře k žalmům – rozsáhlé dílo.
  • Komentář k Izaiášovi
  • O velikonocích (Περι της του πασχα εορτης) – o významu židovských velikonoc, mystický výklad křesťanských a datum velikonoc.

Díla dogmatická[editovat | editovat zdroj]

  • Apologie Órigena – dochovaná jen první část v upraveném překladu Rufinově. Vypracováno spolu s Pamfiliem.
  • Proti Markellovi – polemika o ariánství
  • O církevní teologii

Pokračovatelé Eusebiových církevních dějin[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. srov. Quasten J., Patrologia II., Casale Monferrato 1980, 313

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]