Irenej z Lyonu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
C. R. Smith: Ireneus z Lyonu (Kodaň, 1884)

Irenej z Lyonu, řecky Εἰρηναῖος Eirénaios, latinsky Irenaeus (mezi 140 a 160 v Malé Asii – asi 202) byl zdaleka nejvýznamnějším křesťanským teologem 2. století. Byl biskupem v galském Lugdunu, dnešním Lyonu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Irenej se narodil v některém z maloasijských měst, nejspíše ve Smyrně mezi roky 140 a 160, přesné datum není známo. Z jeho Listu Florinovi vysvítá, že v mládí potkal smyrnenského biskupa Polykarpa a možná patřil mezi jeho žáky. Jeho prostřednictvím byl spojen s dobou apoštolů, zároveň v něm pak vrcholí teologické úsilí poapoštolské doby.

Z neznámých důvodů opustil Irenej Malou Asii a vydal se do Galie. Roku 177/178 byl jako presbyter lugdunské církevní obce vyslán k papeži Eleutherovi do Říma, aby společně s ním koordinoval postup v otázce montanismu. Eusebius z Kaisareie (Hist. eccl. 5,4,2) zaznamenává znění listu, který lugdunské církvi papež poslal, a z něj vyplývá, v jaké vážnosti se Irenej u Eleuthera těšil. Když se Irenej vrátil z Říma, starý lugdunský biskup Photinus zemřel jako mučedník a Irenej se stal jeho nástupcem.

Během pozdějšího sporu o datum slavení Velikonoc naléhal na papeže Viktora, který exkomunikoval asijské církve, aby se s nimi smířil a nastolil znovu vzájemné společenství. Podle Eusebia tak dostál svému jménu coby mírotvorce (εἰρηνοποιός eirénopoios).

Po této události se však ztrácí po Ireneji stopa a neznáme ani přesný rok jeho úmrtí. Teprve Historia Francorum (1,27) Řehoře z Tours jej označuje jako mučedníka. Eusebius se o této události nezmiňuje, je však možné, že Irenej zemřel spolu s dalšími lyonskémi mučedníky během pronásledování roku 202. Církev jej slaví jako mučedníka 28. června.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Irenej pojal za svůj úkol kromě správy své diecéze také snahu potlačit gnostická hnutí v rámci církve. Gnostické polemiky se týkají též jeho díla. Význam jeho děl však ve starověku rychle opadl a málokteré Irenejovo dílo se dochovalo.

Proti bludům[editovat | editovat zdroj]

Nejrozsáhlejším Irenejovým dílem je Ἔλεγχος καὶ ἀνατροπὴ τῆς ψευδονύμου γνώσεως (Elenchos kai anatropé tés pseudonymú gnóseós, Odhalení a odmítnutí předstíraného, avšak falešného poznání), které je však známo mnohem více pod kratším latinským názvem Adversus haereses (Proti bludům). Dílo se nezachovalo celé v řeckém originále, ale z velké části v latinském, velmi doslovném překladu.

Jak původní název naznačuje, dílo se skládá ze dvou částí. První se zabývá odhalením, resp. analýzou gnostické hereze. Tvoří obsah první z celkem pěti knih a jedná se o neocenitelný materiál pro studium křesťanské gnóze 2. století. Irenej se zde věnuje studiu valentinánů, teprve pak se věnuje samotné gnózi. Pojednává o Šimonu Mágovi, Menandrovi a postupně o všech vůdčích osobnostech gnostických škol: Satornilovi, Basileidovi, Karpokratovi, Kérinthovi, ebionitech, nikolaitech, Kerdónovi, Markiónovi, Tatianovi a enkratitech.

Druhá část, odmítnutí těchto herezí, je obsahem dalších čtyř knih:

  • 2. kniha odmítá valentiniánskou a markiónovskou gnózi za pomocí rozumu,
  • 3. kniha z nauky církve o Bohu a Kristu,
  • 4. kniha z výroků Ježíše Krista.
  • 5. kniha se pak zabývá otázkou vzkříšení těla. V této části zastává nauku o vzkříšení těla a „smrtelnosti“ duše (proti gnostikům). Je jedním z raných milenaristů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ireneus z Lyonu, Patero kněh proti kacířstvím. Praha 1876, dostupné online
  • Ottův slovník naučný, heslo Irenaeus. Sv. 12, str. 724
  • QUASTEN, J. Patrology. Vol. 1. Allen, Texas: ChristianClassics, 1994. ISBN 0-87061-084-8.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

2. biskup lyonský
Předchůdce:
sv. Pothinus z Lyonu
177 - 195 ?
Irenej z Lyonu
Nástupce:
sv. Zachariáš z Lyonu ?