Ebionité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ebionité jsou podle spisů církevních otců takoví křesťané, kteří dodržují židovské zvyky, z větší části odmítají pojetí Ježíše Krista jako narozeného z panny a vnímají ho jako obyčejného člověka. Starověkými autory byli považováni za heretiky, což značně komplikuje rekonstrukci historických dat, vzhledem k polemické povaze spisů těchto autorů.[1]

Název[editovat | editovat zdroj]

Pojem ebionité (řec. Εβιωναίοι, lat. ebionaei, ebionitae, hebionitae) je odvozen z hebrejského ’ebyon, což znamená „chudý“.[2] Tento pohled zastával především Órigénés, který si však pojem vykládal jako „chudý v porozumění“. Tertullianus ve svém díle odvozoval původ názvu od Ebiona, fiktivního vůdce tohoto hnutí.[3] Ačkoliv se pojem ’ebyon vyskytuje relativně hojně jak v Hebrejské bibli, tak v jiných textech judaismu, není možné jej s jistotou spojovat s konkrétním náboženským hnutím, vzhledem k tradici zvláštního vztahu chudých k Bohu v judaismu.[2]

Vznik a působení[editovat | editovat zdroj]

Epifanios ze Salaminy datuje počátky hnutí ebionitů do období po pádu Jeruzaléma, do města jménem Pella v biblickém Desetiměstí, kam podle něj tehdy směřovala většina křesťanstva.[4] Na jiném místě uvádí jako zdroje šíření učení ebionitů místa jako Nabatea, Banias, Moabitis, Cocabe a také Kypr.[5] Epifanios pravděpodobně založil své tvrzení o Pelle na základě Eusebiova díla Církevní dějiny, kde však ebionité v tomto kontextu zmíněni nejsou. Eusebius však ve svém díle explicitně uvádí místo, kde ebionité žili, a tím má být vesnice Choba poblíž Damašku. Někteří badatelé toto místo spojují s již zmíněným Cocabe.[6]

Religiozita[editovat | editovat zdroj]

Ebionité, jakožto židokřesťanské hnutí, byli monoteisté. Jejich christologie byla pro Ireneje z Lyonu hlavním důvodem pro jejich zařazení mezi hereze.[7]
Ve svém díle Proti herezím píše, „že ebionité souhlasí s tím, že svět byl stvořen Bohem, avšak jejich názory týkající se Pána jsou obdobné, jako názory Kérintha a Karpokrata.“ O Kérinthovi píše: „Představoval Ježíše nikoliv jako narozeného z panny, ale jako syna Josefa a Marie, ... který však byl spravedlivější, prozíravější a moudřejší než ostatní lidé. Mimo to k němu po jeho křtu sestoupil Kristus ve formě holubice od Pána Nejvyššího, kterého poté prohlásil za svého nepoznaného otce a vykonával zázraky. Ale Kristus nakonec Ježíše opustil, a poté Ježíš trpěl a znovu povstal, kdežto Kristus zůstal bez utrpení, neboť byl duchovní bytost.“[8]
Eusebius uvádí, že „ho (Krista) považovali za obyčejného člověka, který byl ospravedlněn jen díky své mimořádné ctnosti a který byl plodem pohlavního styku muže a Marie“.[9]
Órigenés píše o ebionitech jako o těch, „kteří s námi buď souhlasí v tom, že Ježíš byl zrozen z panny, nebo to popírají, a tvrdí, že byl počat jako ostatní lidské bytosti.“[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Marjanen, A. S. Luomanen, P. Companion to Second-Century Christian 'Heretics'. Boston : Brill Academic Publishers, Boston, 2008. s. 247
  2. a b Marjanen, A. S. Luomanen, P. Companion… s. 247.
  3. Ehrman, Bart D. Lost Christianities : The Battles for Scripture and the Faiths We Never Knew. Cary : Oxford University Press, 2003. s. 99–100.
  4. Epifanios ze Salaminy, Panarion, 30,2,7.
  5. Epifanios ze Salaminy, Panarion, 30,18,1.
  6. Marjanen, A. S. Luomanen, P. Companion… s. 273–274.
  7. Marjanen, A. S. Luomanen, P. Companion… s. 265–266.
  8. http://www.ccel.org/ccel/schaff/anf01.ix.ii.xxvii.html
  9. http://www.ccel.org/ccel/schaff/npnf201.iii.viii.xxvii.html?highlight=ebionites#highlight
  10. http://www.ccel.org/ccel/schaff/anf04.vi.ix.v.lxi.html?highlight=ebionites#highlight

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Marjanen, A. S. Luomanen, P. Companion to Second-Century Christian 'Heretics'. Boston : Brill Academic Publishers, Boston, 2008. 399 s.
  • Ehrman, Bart D. Lost Christianities : The Battles for Scripture and the Faiths We Never Knew. Cary : Oxford University Press, 2003. 313 s.
  • Frank Williams (překlad.). The Panarion of Epiphanius of Salamis, Book I. Leiden : E.J. Brill, 1987.