Gregoriánský kalendář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Gregoriánský kalendář, přesněji „juliánský kalendář s gregoriánskou korekcí přestupnosti“, je v současnosti celosvětově používaný systém pro počítání času (kalendář). Řadí se mezi solární kalendáře. Byl zaveden v roce 1582 papežem Řehořem XIII., jednotlivé země jej zaváděly postupně v následujících letech. V některých zemích byla tatu korekce přijata až ve 20. století. Gregoriánský kalendář je oproti juliánskému kalendáři, který opravil, podstatně přesnější v průměrné délce roku - zatímco juliánský kalendář má oproti astronomické skutečnosti (tropickému roku) odchylku 1 den každých 127 let, u gregoriánského kalendáře tato odchylka činí 1 den přibližně každých 3300 let.

Reforma se týkala prakticky jen vkládání a nevkládání přestupných dnů a srovnání začátku roku s dobou nicejského koncilu resp. Julia Cesara. Netýkala se letopočtu ani uspořádání dnů během roku a dělení roku na měsíce a týdny, které převzala z předchozího období beze změny. Nešlo tedy o komplexní přestavbu kalendáře, ale jen o dílčí změnu. Komplexní racionalizační přestavby jsou tématem diskusí, ale zkušenosti s gregoriánskou reformou vedou k poznatku, že hlavní podmínkou úspěchu případné komplexní racionalizace je současné provedení v celém (nebo téměř celém) propojeném světě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce gregoriánského kalendáře, později nazvaný juliánský kalendář, fungoval po mnoho století poměrně dobře, Césarova reforma se osvědčila.

Tropický rok má ale délku 365,2422 dne, a je tedy o 11 minut kratší, než předpokládá juliánský kalendář (365,25 dne). Docházelo tak k postupnému opožďování kalendáře vůči okamžikům, kdy nastává rovnodennost nebo slunovrat. Roku 453 byla diference ještě jen 1 den, roku 581 byla diference 2 dny atd. Nesoulad kalendáře se skutečností, zejména s tropickým rokem, byl v období vrcholného středověku již výrazně patrný. Zhruba od roku 1000 postupně v návaznosti na zpřesňující se možnosti techniky a nové znalosti učenci docházeli k názoru, že tuto chybu je třeba opravit. A např. v roce reformy 1582 už byla diference 10 dnů (přesněji 9,809 dne) a největší svátek křesťanství, Velikonoční neděle, ani zdaleka nebyla tou první nedělí po prvním jarním úplňku, jak bylo stanoveno, což pro římskou církev byl stav neúnosný.

Od 14. století se papežové a koncily, stejně jako astronomové včetně Regiomontana a Koperníka přípravou reformy kalendáře s větší či menší intenzitou zaobírali. Rozhodující návrh Compendium novae rationis restituendi kalendarium předložil roku 1575 papeži Řehoři XIII. lékař a astronom z kalabrijského Cirò Luigi Giglio (latinsky též Aloisius Lilius, 1510–1576). Papežská komise složená z církevních i laických odborníků po několikaletém zkoumání alternativních řešení návrh s drobnými úpravami schválila a 24. února 1582 Řehoř XIII. podle jejího návrhu vydal bulu Inter gravissimas[1], vyhlašující kalendářní reformu.

Základem opravy mělo být jednorázové vynechání 10 dní. Alternativou bylo postupné vyrovnání neuplatňováním přestupných dnů. Jiným požadavkem bylo zachování neporušeného týdenního cyklu podle biblického pravidla o světění sedmého dne. K provedení tohoto kroku bylo vybráno období, kdy byl zásah do liturgického roku pro malý počet přeskočených významných svátků nejmenší. Reforma měla proto být provedena bezprostředně po svátku sv. Františka, připadajícím na čtvrtek 4. října. Následující den měl být považován za pátek 15. října. Tato svátková šetrnost se ale uplatnila jen v několika málo zemích, které reformu přijaly přesně podle papežské buly, která také stanovila, že každý poslední rok století bude přestupný jen tehdy, bude-li dělitelný číslem 400 a tím se chyba neobnoví (přinejmenším řadu tisíciletí).

V dnešní době je rozdíl mezi kalendářem juliánským a gregoriánským 13 dní. Proto např. Vánoce ortodoxního křesťanství (převažujícím např. v Rusku,Srbsku a Řecku), řídícího se juliánským kalendářem, nastávají až 13 dní po Vánocích podle ostatních křesťanů.

Přijetí v jednotlivých zemích[editovat | editovat zdroj]

Gregoriánský kalendář nebyl všude přijat ihned. Stanoveného dne byla reforma provedena jen v některých katolických zemích – větší části Itálie, Španělsku, Portugalsku a Polsku. I v těchto zemích ovšem v některých místech zavedení reformy přinášelo veliké potíže, prostí lidé důvodu reformy nerozuměli a někteří se dokonce domnívali se, že jim vypuštěné dny byly ukradeny. Problémy způsobilo také obtížné vypočítání daní, mezd apod.

V Českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Čechách původně pražský arcibiskup Martin Medek z Mohelnice oznámil změnu data ze 14. na 25. listopadu 1582. Jeho návrh však protestantsky smýšlející obyvatelstvo, šlechta i astronomové odmítli. V roce 1583 přijetí nového kalendáře zamítl i zemský sněm.

Reformu tak realizoval svým mandátem ze 3. prosinceRudolf II. (skok z 6. ledna na 17. leden 1584) již bez ohledu na sněm. Ve Slezsku byla změna provedena z 12. ledna na 23. ledna 1584. Moravští stavové ale mandát neuposlechli a dále na Moravě platil Juliánský kalendář. Druhé císařské rozhodnutí v červenci téhož roku již odmítnout nemohli a kalendář byl zaveden i na Moravě (po 3. říjnu následoval 14. říjen). Protože na kalendáři závisí výpočet data Velikonoc, v Čechách se v roce 1584 slavily Velikonoce o čtyři týdny dříve než na Moravě. V Uhrách, tedy i na Slovensku, se kalendář změnil až roku 1587, kdy po 21. říjnu se psal 1. listopad.

V Evropě[editovat | editovat zdroj]

Oproti tomu v zemích s převládajícím protestantským obyvatelstvem na reformu přistupovaly mnohem později a nejednotně a navíc v různých ročních obdobích. Tak v Nizozemí byla reforma přijata sice již roku 1582, ale až koncem roku, čímž Nizozemci toho roku přišli o Vánoce.

Velké problémy reforma způsobila ve Svaté říši římské, kde ji katolické země přijaly v průběhu let 15831584, ale protestantské až v roce 1700. To přinášelo potíže zejména obchodníkům. Protestantské země označovaly papeže posměšně jako Řehoře Kalendářníka a tvrdily, že je to Antikrist, který se snaží přimět věrné křesťany, aby se modlili v nesprávný den[2]. Do roku 1700 bylo totiž Německo rozděleno v otázce kalendáře, než jej přijala protestantská knížata[3]. Gregoriánský kalendář jako celek byl přijat až 1775.[4] Takže i některé české obce (jako součást Svaté říše římské) přijaly gregoriánský kalendář až po roce 1700 (například Hranice (okres Cheb)[5]) za vlády Leopolda I.[6].

Největší zmatek způsobilo Švédsko, které v roku 1700 reformu nepřijalo, avšak aby chyba nenarůstala, vypustilo přestupný den z roku 1700, čímž získalo jiný kalendář než všechny ostatní evropské země. Původní záměr byl, že po dobu 40 let budou vypouštět přestupný den, a postupně tak dosáhnou gregoriánského kalendáře. Od reformy bylo v roce 1712 upuštěno a Švédsko se vrátilo k juliánskému kalendáři. Teprve v roce 1753 byl ve Švédsku přijat gregoriánský kalendář.

Specifická situace nastala v Anglii. Tam v době reformy vládla královna Alžběta I. (15331603), která sice byla protestantkou, ale přesto požádala, aby astrolog John Dee reformu prostudoval a sdělil královně svůj názor. Dee coby vědec reformu schválil a navrhl k přijetí. Alžběta tedy hodlala reformu přijmout, ale vzhledem k zapřisáhlému odporu anglikánské církve byla neustále odkládána, až se od ní na dlouhou dobu upustilo. Anglie byla na svou odlišnost vůči zbytku Evropy do jisté míry pyšná. Teprve v průběhu 18. století se postupně zvedala vlna kritiky stávajícího systému (zejména z řad obchodníků, jimž odlišný kalendář přinášel problémy). V parlamentu důrazně bojoval za přistoupení ke gregoriánskému systému Philip Dormer Stanhope, hrabě z Chesterfieldu. Především jeho zásluhou přistoupila Velká Británie na gregoriánský kalendář roku 1752, ve kterém po 2. září následovalo 14. září.

V Rusku platil juliánský kalendář od roku 1700 až do roku 1918 (tj. včetně Říjnové revoluce, která podle toho byla v říjnu, ale podle gregoriánského kalendáře v listopadu). Platnost gregoriánského kalendáře narušilo jen zhruba desetiletí revolučního sovětského kalendáře.

V Řecku byl gregoriánský kalendář přijat až v roce 1923. Pravoslavné církve nejen v Řecku úpravu nepřijaly nikdy. Japonsko srovnalo svůj kalendář s Evropou v roce 1873 a Čína částečně v roce 1912, plně až v roce 1949.

Mimoevropské země[editovat | editovat zdroj]

Mimoevropské země pod nadvládou evropských koloniálních mocností nebo s převládajícím křesťanským obyvatelstvem přijaly zpravidla kalendářní reformu spolu s mateřskými zeměmi. Tak v současnosti gregoriánský kalendář s naším letopočtem jako občanský kalendář používají všechny země světa kromě čtyř zemí, kde ovšem v mezinárodním styku náš letopočet a kalendář nutně užívat musí také:

Dvě země kromě Gregoránského kalendáře používají i tradiční kalendář a letopočet:

Další dvě země používají modifikovanou verzi gregoriánského kalendáře:

  • Thajsko s thajským solárním kalendářem: Thajská modifikace gregoriánského kalendáře spočívá v tom, že se roky počítají nikoliv podle našeho letopočtu, ale od počátku (tj. epochy) éry Buddhasakarat (Buddhistické éry – B.E.) o 543 let delší (číselně větší), než křesťanský letopočet. Rok 2012 n.l. je tedy rok 2555 B.E.
  • Japonsko s japonským kalendářem: Japonská modifikace spočívá v dělení na éry (posmrtných) jmen (年号, nengó) panujících císařů, rok 2012 je rokem Heisei 24, to znamená 24. rokem vlády císaře Akihita (posmrtné jméno Heisei). Druhou modifikací je, že datum jarní rovnodennosti jako začátku jara není určováno úředně, ale astronomicky. To znamená, že namísto pevného, administrativního stanovení jarní rovnodennosti na 21. března v japonském kalendáři kolísá mezi 19. a 21. březnem. Naše datování podle našeho (Dionysiova) letopočtu a křesťanského (Juliánského) kalendáře je také široce rozšířený.

Astronomie[editovat | editovat zdroj]

Gregoriánský kalendář se řídí podle délky tropického roku, která v současnosti činí 365,242 192 129 dne (365 dní 5 h 48 min 45,4 s). Průměrná délka juliánského roku je 365,25 dne (365 dní 6 h). Gregoriánský kalendář ustanovením přestupných století délku roku upravil na 365,2425 dne (365 dní 5 h 49 min 12 s), což se od délky tropického roku příliš neliší. Gregoriánský kalendář se proto od tropického roku odchýlí o jeden den nejdříve za několik tisíciletí a diskuse o jeho reformě ohledně přestupných dnů jsou jen teoretické. Chybu pak opět na řadu tisíciletí snadno odstraní jednorázové vynechání přestupného dne, pokud ji budou lidé považovat za významnou.

Pravidla[editovat | editovat zdroj]

Dále, aby se jarní rovnodennost neodchýlila od 21. března, ustanovujeme každý čtvrtý rok přestupným (jak je zvykem), s výjimkou celých staletí, které až dosud přestupné byly. Přejeme si, aby rok 1600 ještě přestupným zůstal, ale další následující celá staletí už přestupné roky mít nebudou, jen každé celé čtvrté století. První tři celá staletí tedy přestupná nebudou a teprve čtvrté století přestupné bude, takže roky 1700, 1800 a 1900 přestupné nebudou. Avšak rok 2000, tak jak jest zvykem, bude mít vložen přestupný den, únor bude tedy mít 29 dní a totéž pravidlo vkládání celého přestupného století bude platit pravidelně každé čtvrté století.
— Řehoř XIII., bula Inter Gravissimas

Pravidla jsou tedy následující:

  • 1) Rok je přestupný, pokud je dělitelný číslem 4 (1996, 2004, 2008, 2012).
  • 2) Výjimka č. 1 : Rok není přestupný, pokud je dělitelný číslem 100 (1700, 1800, 1900, 2100)
  • 3) Výjimka č. 2 z výjimky č. 1: Rok, na který se vztahuje výjimka č. 1, je přestupný, pokud je dělitelný číslem 400 (1600, 2000, 2400).

Tím se ustavil čtyřsetletý stálý cyklus shodného uspořádání dnů v jednotlivých létech.

Rozprostření dnů do roků je všeobecně akceptované. Oproti tomu uspořádání dnů v roce do měsíců a týdnů je, bylo a jistě nadále bude předmětem mnoha diskusí a návrhů na změny a reformy.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

V Česku a na Slovensku je rozšířena mylná domněnka, že rok 4840 n.l. nebude přestupný. Tento omyl zřejmě pochází z knihy o astronomii z roku 1942, odkud ho následně převzala řada dalších autorů populárně-naučné literatury i autorů na českém a slovenském internetu.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.bluewaterarts.com/calendar/NewInterGravissimas.htm
  2. Ludvík Souček: Nebeské detektivky, senzace a záhady - http://www.scritube.com/limba/ceha-slovaca/NEBESK-DETEKTIVKY-SENZACE-A-ZH519161118.php
  3. Josef Kollmann - Zavedení gregoriánského kalendáře v českých zemích - http://www.uloz.to/3089310/josef-kollmann-zavedeni-gregorianskeho-kalendare-v-ceskych-zemich-pdf
  4. DIE POLEMIK über die GREGORIANSICHE KALENDERREFORM - http://www.computus.eu/kaltenbrunner/kb001.html
  5. Hranice po třicetiletá válce - utužení roboty - http://www.matejovic.webzdarma.cz/dokumentace/toufar/toufar.htm
  6. Dějepis zadními vrátky - http://www.galeriemajo.com/stripky_z_dejepisu.doc
  7. http://kalendar.beda.cz/prestupny-nebo-neprestupny-rok-4840

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLÁHOVÁ, Marie. Historická chronologie – nakl. Libri, s.r.o., Praha, 2001. ISBN 80-7277-024-1
  • DUNCAN, David Ewing. Kalendář - Cesta k určení přesného roku. Praha: Volvox Globator 2000.
  • SELEŠNIKOV, S. I. Člověk a čas. Praha: Práce 1973.

Související články[editovat | editovat zdroj]