Leopold I.

Tento článek pojednává o českém a uherském králi a římském císaři. Další významy jsou uvedeny v článku Leopold I. (rozcestník).

Leopold I.
císař Svaté říše římské, král český a uherský etc.
Leopold I. na dobovém portrétu.
Doba vlády	1657 – 1705
Korunovace	1656
Narození	9. června 1640
	Vídeň
Úmrtí	5. května 1705 (64 let)
	Vídeň
Předchůdce	Ferdinand III.
Následník	Josef I.
Manželky	I. Markéta Habsburská
	II. Klaudie Felicitas Tyrolská
	III. Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
Potomci	Josef I. Karel VI.
Rod	Habsburkové
Otec	Ferdinand III.
Matka	Marie Anna Španělská

Leopold I. (9. června 1640, Vídeň – 5. května 1705, Vídeň ) původem z dynastie Habsburků, čtvrtý syn císaře a krále Ferdinanda III. a jeho první manželky Marie Anny Španělské. Leopold byl v letech 1658–1705 císař Svaté říše římské národa německého a v letech 1657–1705 český a uherský král.

Leopoldova výchova

V nástupnické linii byl Leopold až na druhém místě (prvním byl jeho starší bratr Ferdinand IV.). Leopold měl jako budoucí duchovní následovat kariéru svého strýce, arcivévody Leopolda Viléma, který byl biskupem a velmistrem Řádu německých rytířů. V roce 1654 však Ferdinand IV. náhle zemřel (k samostatné vládě se nedostal) a pro Leopolda se rázem otevřela cesta na trůn.

Kvůli tomu muselo dojít i ke změně zaměření výchovy a studia mladého arcivévody. Do popředí se dostaly hodiny politiky, historie, diplomacie a ustoupit musely teologie, morálka a církevní hudba.

Leopoldovy korunovace

Otec mu ještě během svého života zajistil uherský a český trůn (Leopoldova uherská korunovace se konala 27. června 1655, česká 14. září 1656).

Neúspěchem však skončila Ferdinandova snaha zajistit Leopoldovi korunu římského krále a zabezpečit mu tak nástupnictví v císařské hodnosti. Proti tomu vystoupila především Francie, která měla zájem na zmenšení vlivu Habsburků v říši. Dalšími protivníky se stali Švédové a duchovní kurfiřti.

Zápas o římský trůn po smrti Ferdinanda III. v letech 1657-1658 byl Leopoldovou první samostatnou akcí na evropské politické scéně. Po skoro ročním vyjednávání (byla to vůbec nejdelší volba římského krále) skončil jeho vítězstvím. Francouzi sice nenašli protikandidáta, ale ovlivňovali na dvorech rýnských kurfiřtů sestavení Leopoldovy volební kapitulace. Obsahovala například článek, který Leopoldovi zakazoval podporu Španělů v jižním Nizozemí a severní Itálii. S tím musel nakonec Leopold I. souhlasit, pokud chtěl být zvolen. Současně si Francie svou spoluúčastí na vytvoření tzv. Rýnského spolku zabezpečila vliv na vnitřní záležitosti říše.

18. července 1658 byl Leopold I. ve Frankfurtu nad Mohanem nakonec zvolen římským králem a 1. srpna tam byl také v dómu sv. Bartoloměje korunován císařem.

Vláda Leopolda I.

Caspar Merian: Leopold I.

Jako panovník habsburské monarchie byl typickým představitelem absolutismu. Leopold I. také vydal první robotní patent pro Čechy, kterým definoval vztah mezi poddanými a vrchnostmi. Z ekonomického hlediska nebyla jeho vláda nijak zvlášť úspěšná, neboť vojenské výdaje značně přetěžovaly rozpočty jeho zemí. Celkově se Habsburská monarchie za vlády Leopolda potýkala s množstvím vnějších i vnitřních problémů.

Roku 1660 jsou v pražském zvěřinci chováni dva tygři bengálští, které daroval pruský král císaři Leopoldovi I. Ze zprávy z roku 1680 se dovídáme, že ve zvěřinci žijí jen medvědi a vlci a v roce 1690 zpráva tehdejšího opatrovníka zvířat mluví o tom, že ve zvěřinci zbyl už pouze jediný medvěd. Z roku 1695 se zachovala další písemná zpráva, že Česká komora má zájem o koupi zvířat, která s pojízdným zvěřincem, přivezl do Prahy jistý J. Oestmayer z Amsterdamu. Měl být zakoupen tygr a další zvířata, z nichž jedno je nazýváno "lidožrout" a druhé "mořský vlk". O jaká zvířata se ve skutečnosti jednalo, není přesně známo. Ke koupi však nedošlo, a tak do pražského zvěřince je přemístěno jen několik dravých ptáků, dva rézusové a dvě medvíďata.

Neustálé války s Francií a Tureckem jej nutily udržovat obrovskou armádu, která roku 1683 spolu se spojenci porazila Osmanské Turky v druhé bitvě u Vídně (1683) a pak je po sérii dalších drtivých vítězství, z nichž nejvýznamnější byly bitva u Nagyharsány (1687) a bitva u Zenty (1697) vytlačila na Balkán.

Jedním z vnitřních problémů monarchie byla nestabilní situace v Uhrách, zejména v jejich západní a severní části, které nebyly obsazeny Turky. Tamější šlechta několikrát během Leopoldovy vlády povstala a spojence náchazela v sedmihradských knížetech a nezřídka také v Turcích.

Leopold nebyl rozeným vojevůdcem a nikdy nevedl vojska osobně, přesto velkou část svého života věnoval vedení válek. První z nich byla se Švédskem, jehož král Karel X. našel spojence v sedmihradském knížeti Jiřím II. Rákóczim, odbojném vazalovi uherské koruny.

Po smrti španělského krále Karla II. Leopold odmítl akceptovat jako jeho nástupce Filipa z Anjou, neboť nárokoval španělský trůn pro svého syna Karla, což vedlo k největšímu ozbrojenému konfliktu první poloviny 18. století, válkám o dědictví španělské.

Střety s Francií

Na západě, kde se monarchie srážela s rozpínavostí Francie, zaznamenal císař méně úspěchů než při bojích s Turky. Monarchie se v 70. letech 17. století po boku Nizozemska, Španělska, Lotrinska a některých německých států zapojila do války proti Francii a jejímu spojenci Švédsku. Mír, uzavřený roku 1679, vyzněl ve prospěch Francie a znamenal pro ni územní zisky na úkor rakouských Habsburků.

Až další konflikt v 90. letech a následný mír z Rijswijku (1697) vrátil Leopoldovi I. jeho územní ztráty z předcházejícího střetu. K dalšímu boji s Francií došlo na sklonku Leopoldovy vlády.

Po smrti španělského krále Karla II. Leopold odmítl akceptovat jako jeho nástupce Filipa z Anjou, neboť nárokoval španělský trůn pro svého syna Karla, což vedlo k největšímu ozbrojenému konfliktu první poloviny 18. století, válkám o dědictví španělské.

Navzdory některým dílčím neúspěchům Leopoldovy vlády vstoupila habsburská monarchie za jeho panování mezi skutečné evropské velmoci. Leopold I. Habsburský byl druhým nejdéle vládnoucím panovníkem v Čechách a v Uhersku (vládl 48 let). Po smrti byl pochován pod skvostným barokním náhrobkem v habsburské kapucínské kryptě ve Vídni.

Potomci

Svatba s Eleonorou Magdalenou

Leopold byl ženat třikrát. Markéta Tereza Španělská, dcera španělského krále Filipa IV. a jeho manželky Marie Anny Habsburské, která byla zároveň jeho sestřenicí i neteří, se za Leopolda provdala v roce 1666. Porodila mu čtyři děti:

• Ferdinand Václav (1667 - 1668)
• Marie Antonie (1669 - 1692) ∞ 1685 bavorský kurfiřt Max Emanuel, syn kurfiřta Ferdinanda Marii a jeho manželky Henrietty Adély
• Jan Leopold (1670 - 1670)
• Marie Anna Antonie (1672 - 1672)

Druhou manželkou se roku 1673 ve Vídni stala arcivévodkyně Klaudie Felicitas Tyrolská (sestřenice druhého stupně), dcera arcivévody Ferdinanda Karla a jeho manželky Anny. Z tohoto manželství se narodily dvě děti, které zemřely v dětském věku.

• Anna Marie Sofie (1674 - 1674)
• Marie Josefa Klementina (1675 - 1676)

Roku 1676 se Leopold ve Vídni oženil po třetí, s princeznou Eleonorou Magdalenou, dcerou falckého kurfiřta Filipa Viléma a jeho manželky Alžběty Amálie, s níž měl tyto děti:

• Josef I. (1678 - 1711) ∞ 1699 Amálie Vilemína, dcera brunšvického vévodského páru Jana Fridricha a Benedikty Falcké
• Kristýna (1679 - 1679), arcivévodkyně
• Marie Alžběta (1680 - 1741), nizozemská místodržitelka
• Leopold Josef (1682 - 1684), arcivévoda
• Marie Anna Josefa (1683 - 1754) ∞ 1708 portugalský král Jan V., syn krále Petra II. a jeho druhé manželky Marie Sofie Falcké
• Marie Terezie (1684 - 1696), arcivévodkyně
• Karel (III.) VI. (1685 - 1740), císař Svaté říše římské ∞ 1708 Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská, dcera brunšvického vévodského páru Ludvíka Rudolfa a Kristýny Luisy Öttingenské
• Marie Josefa (1687 - 1703), arcivévodkyně
• Marie Magdalena (1689 - 1743), arcivévodkyně
• Marie Markéta (1690 - 1691), arcivévodkyně

Literatura

• ČORNEJOVÁ, Ivana; MIKULEC, Jiří; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české VIII. 1618-1683. Praha : Paseka, 2008. 800 s. ISBN 978-80-7185-947-5.  
• ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha : Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X.  
• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.  
• KUBEŠ, Jiří. Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657–1658). Volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku. České Budějovice : Veduta, 2009. 328 s. ISBN 978-80-86829-43-2.  
• MIKULEC, Jiří. Leopold I. In RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. s. 409-419.
• MIKULEC, Jiří. Leopold I. Život a vláda barokního Habsburka. Praha : Paseka, 1997. 245 s. ISBN 80-7185-141-8.  
• MIKULEC, Jiří; BĚLINA, Pavel; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české IX. 1683-1740. Praha : Paseka, 2011. 860 s. ISBN 978-80-7432-105-4.  
• WINKELBAUER, Thomas. Österreichische Geschichte 1522 - 1699 : Ständefreiheit und Fürstenmacht ; Länder und Untertanen des Hauses Habsburg im konfessionellen Zeitalter. Teil 1.. Wien : Ueberreuter, 2003. 621 s. ISBN 3-8000-3528-6. (německy) 
• WINKELBAUER, Thomas. Österreichische Geschichte 1522 - 1699 : Ständefreiheit und Fürstenmacht ; Länder und Untertanen des Hauses Habsburg im konfessionellen Zeitalter. Teil 2.. Wien : Ueberreuter, 2003. 567 s. ISBN 3-8000-3987-7. (německy) 

Související články

• Seznam představitelů českého státu
• Seznam panovníků Svaté říše římské

Předchůdce: Ferdinand III.

Císař Svaté říše římské 1658 – 1705

Nástupce: Josef I. Habsburský

Předchůdce: Ferdinand IV.

Římskoněmecký král 1654 – 1705

Nástupce: Josef I. Habsburský

Předchůdce: Ferdinand III.

Český král 1657–1705

Nástupce: Josef I. Habsburský

Předchůdce: Ferdinand IV.

Uherský král 1654 – 1705

Nástupce: Josef I. Habsburský

Předchůdce: Ferdinand III.

Rakouský arcivévoda 1657 – 1705

Nástupce: Josef I. Habsburský