Maxmilián I. Habsburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maxmilián I. Habsburský
král a císař Svaté říše římské
král Maxmilián I.
císař Maxmilián I. v roce 1519
autor portrétu Albrecht Dürer
Doba vlády 14931519
Narození 22. března 1459
Vídeňské Nové Město
Úmrtí 12. ledna 1519
(ve věku 59 let)
Wels
Pochován Vídeňské Nové Město
Předchůdce Fridrich III.
Nástupce Karel V.
Manželky Marie Burgundská
(Anna Bretaňská)
Blanka Marie Sforza
Potomci Filip I. Sličný
Markéta
František


(levobočci)
Jiří Rakouský
Kornelius Rakouský
Leopold Rakouský

Dynastie Habsburkové
Motto Per tot discrimina rerum
(Přese všechny zkoušky)
Otec Fridrich III. Habsburský
Matka Eleonora Portugalská

Maxmilián I., v české literatuře též jako Maximilián I., (22. března 1459 Vídeňské Nové Město12. ledna 1519 Wels) z rodu Habsburků, syn císaře Fridricha III. a Eleonory Portugalské, byl rakouským arcivévodou a římským králem (zvolen 1486, vládl od 1493), který se od roku 1508 tituloval jako zvolený císař římský (k římské korunovaci se nikdy nedostavil). Byl dvakrát ženat, nejprve s dědičkou Burgundska Marií a později s bohatou Blankou Marií z rodu Sforza. Po prvním ovdovění se oženil per procurationem ještě s Annou Bretaňskou, dědičkou bretaňského vévodství, ale sňatek, který nestačil konzumovat, byl později prohlášen za neplatný.

Maxmilián a jeho rodiče[editovat | editovat zdroj]

Maxmiliánovi rodiče měli málo společného. Fridrich byl nemluvný starý muž s pevnými a veskrze počestnými zásadami, zabývající se astrologií, sbíráním vzácných kamenů a listin. Jeho žena, mladší o jedenadvacet let, vyrostla na portugalském královském dvoře v přepychu a nádheře. Měla laskavou povahu a příjemný vzhled. Navzdory svému mládí byla kultivovaná a vzdělaná. Eleonora císaři porodila za patnáct let manželství celkem šest dětí, z nichž první roky života přežili pouze Maxmilián a Kunhuta (Kunigunda). Císařovna zemřela, když bylo Maxmiliánovi osm let, což ho velmi zasáhlo, protože se cítil v blízkosti matky v bezpečí, starala se jak o jeho fyzický, tak psychický rozvoj. Hlubší vztah s otcem navázal až později, oba se snažili proniknout do tajů světa.

V ohrožení života se Maxmilián ocitl už v raném dětství, když se císař rozhodl přesídlit z Vídeňského Nového Města do Vídně. Tam císaře v důsledku intrik jeho bratra Albrechta uvěznili i s celou rodinou na hradě. Fridrich se rozhodně odmítl vzdát, a tak rodina v obleženém hradě trpěla hladem. V této době překonala mladá císařovna samu sebe, dodávala odvahu svému deprimovanému manželovi a vedla rozhovory se vzbouřenci. Zajetí císařovy rodiny trvalo téměř rok (1463-1464). Vysvobození jim přinesla až Albrechtova smrt.

Matka vedla své děti ke křesťanskému životu a kladla si za cíl vychovat ze svých dětí upřímné lidí a dobré křesťany. Měla jasné představy, jak by se měl budoucí císař chovat, což její muž nesplňoval (oblékal se obyčejně, stačilo mu skromné jídlo, nebyl příliš reprezentativním typem). Císař byl naopak toho názoru, že jeho žena syna příliš rozmazluje, což vedlo k mnohým dohadům mezi manželi. Fridrich za synova učitele vybral Petra Engelbrechta, jenž k dítěti rozhodně nepřistupoval láskyplně a s pochopením, měl dokonce od císaře svolení k tělesným trestům. Eleonora svého chotě přesvědčila, že je třeba nalézt pro Maxmiliána lepšího vychovatele. Syn měl po matce nadání pro jazyky, ovládal němčinu, španělštinu, italštinu, částečně angličtinu a později rychle ovládl na burgundském dvoře francouzštinu a vlámštinu. Byl nesmírně tělesně zdatný, o jeho hrdinských činech se později šířily fascinující historky (např. prý strčil hlavu do tlamy lvice). Princ ovládal lov se sokoly, což byl jeden z mála společných zájmů jeho rodičů. Proslul také jako vynikající tanečník a společník, dokonale ovládající umění konverzace, navzdory tomu, že v mládí měl určité problémy s řečí.

Západní politika: boj o burgundské dědictví[editovat | editovat zdroj]

Maxmiliánova mince s
burgundským Zlatým rounem

Jako osmnáctiletý získal Maximilián na jaře 1477 první válečné zkušenosti v boji s Maďary, kteří napadli Rakousy. Brzy poté se však odebral do Nizozemí, kde se oženil s dědičkou nedávno zesnulého burgundského vévody Karla Smělého Marií Burgundskou. Boj o tzv. burgundské dědictví přinesl sice Habsburkům zisk bohatých nizozemských provincií, ale zároveň je zatáhl do dlouholetých a vyčerpávajících válek s Francií, které Maximilián vedl po celou dobu své vlády.

Východní politika – za uherskou korunou[editovat | editovat zdroj]

Křížová výprava[editovat | editovat zdroj]

Maximilián byl velkým politickým fantastou a snílkem. Spřádal grandiózní politické plány, jež mu především měly zajistit územní zisky bez jeho osobní vojenské účasti. Celý život pomýšlel na uspořádání křížové výpravy proti Osmanům. Nikdy ji však nerealizoval, neboť mu to nedovolilo zaneprázdnění jinými naléhavými úkoly a také nedostatek peněz a vojska, se kterým se potýkal po celou svoji vládu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WIESFLECKER H., Kaiser Maximilian I. Das Reich, Österreich und Europa and der Wende zur Neuzeit, 4 díly, Wien 1971 - 1981
  • LEITNER Thea, Zlaté nevěsty Habsburků, 1. vyd., Praha 2002, ISBN 80-7202-999-1
  • GRÖSSING Sigrid-Maria, Maxmilián I. : zakladatel habsburské světové říše, 1. vyd., Praha 2004, ISBN 80-249-0340-7
  • GRÖSSING Sigrid-Maria, Lásky trůnu habsburského, Praha 1992, ISBN 80-7023-136-X
  • WEISSENSTEINER Friedrich, Velcí panovníci rodu habsburského, 1. vyd., Praha 1996, ISBN 80-7202-050-1
  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.  
  • RAPP, Francis. Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2007. 316 s. ISBN 978-80-7185-726-6.  
  • SCHNEIDMÜLLER, Bernd; WEINFURTER, Stefan, a kol. Die deutschen Herrscher des Mittelalters : Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I. München : Beck, 2003. 624 s. ISBN 3-406-50958-4. (německy) 
  • SUCHÁNEK, Drahomír. The Emperor Maximilian I and the Possibility of Personal Connection of Empire and Papacy. In SKŘIVAN, Aleš; SUPPAN, Arnold. Prague Papers on the History International Relations. Prague : Institute of World History, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-7308-254-3. S. 57-72. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Fridrich III.
Znak z doby nástupu Král Svaté říše římské
Maxmilián I. Habsburský
14931519
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel V.
Předchůdce:
Fridrich III.
Znak z doby nástupu Rakouský arcivévoda
Maxmilián I. Habsburský
14931519
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel V.
Předchůdce:
Vilém II. Saský
Znak z doby nástupu Lucemburský vévoda
Maxmilián I. Habsburský
14821516
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel V.
Předchůdce:
Karel Smělý
Znak z doby nástupu Velmistr Řádu zlatého rouna
14781482
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Filip I. Sličný