Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský
| Rainer Josef Rakouský | ||
|---|---|---|
| Místodržící lombardsko-benátského království | ||
 |
||
| Doba vlády | 1817 - 1848 | |
| Úplné jméno | Rainer Josef Jan Michael František Jeroným Habsbursko-Lotrinský | |
| Narození | 30. září 1783 | |
| Pisa | ||
| Úmrtí | 16. ledna 1853 (ve věku 69 let) |
|
| Bolzano | ||
| Předchůdce | Antonín Viktor Rakouský | |
| Nástupce | Jan Radecký z Radče | |
| Manželky | Alžběta Savojsko-Carignanská | |
| Potomci | viz část: Manželka a potomci | |
| Dynastie | Habsbursko-Lotrinská | |
| Otec | Leopold II. | |
| Matka | Marie Ludovika Španělská | |
Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský (30. září 1783, Pisa – 16. ledna 1853, Bolzano) byl rakouský arcivévoda, vicekrál lombardsko-benátského království. Syn císaře Leopolda II. a Marie Ludoviky Španělské.
Život [editovat]
Narodil se jako čtrnácté dítě toskánskému velkovévodovi Petru Leopoldovi, pozdějšímu císaři Leopoldovi II. a Marii Ludovice Španělské. Do svých sedmi let vyrůstal ve Florencii a poté ve Vídni. Od mládí se zabýval přírodovědou, především botanikou, uměním a hudbou. Zajímal se o finančnictví a vedle vojenské kariéry plnil také politické úkoly. Po roce 1807 několikrát zastupoval svého bratra císaře Františka I. ve Vídni. Stál v čele mírové strany. V roce 1809 zůstal ve Vídni jako císařský místodržící.
Roku 1817 převzal funkci lombardsko-benátského místokrále. Za jeho vlády byla provedena mincovní reforma a rozvíjel se průmysl. Věnoval pozornost výstavbě silnic v Alpách a zřizování dětských domovů, sirotčinců, chudobinců a nemocnic. Posléze byl také reformován justiční a vojenský systém Lombardie a Benátska. Zájem o botaniku uplatnil ve své letní rezidenci v Monze. Bezprostředně před vypuknutím revoluce v Milánu roku 1848 opustil vicekrál na pokyn vídeňského dvora město a přestěhoval se s celým dvorem a kanceláří do pevnosti Verona. Krátce nato se stáhl z veřejného života a jako soukromá osoba žil v Bolzanu, kde se věnoval svým přírodovědným, uměleckým a vědeckým zájmům. Tam také v roce 1853 zemřel a byl pohřben v kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Manželka a potomci [editovat]
V roce 1820 se v Praze oženil s Alžbětou Savojsko-Carignanskou. Z manželství vzešlo osm dětí a založil tak vedlejší větev rodu, která vymřela roku 1913.
- Marie (1821 – 1844)
- Adléta (1822 – 1855), manžel r. 1842 Viktor Emanuel II. Sardinsko-Piemontský, italský král od r. 1861 (bratranec Adléty)
- Leopold (1823 – 1898), generální ženijní inspektor
- Arnošt (1824 – 1899)
- Zikmund (1826 – 1891), polní podmaršálek
- Rainer Ferdinand (1827 – 1913), ženatý od r. 1852 s Marii Karolínou Rakousko-Těšínskou (sestřenice Rainera Ferdinanda)
- Jindřich (1828 – 1891), morganatický sňatek r. 1868 s Leopoldinou Hofmannovou von Waideck
- Maxmilián (1830 - 1839)
Literatura [editovat]
- ČECHURA, Jaroslav; MIKULEC, Jiří; STELLNER, František. Lexikon českých panovnických dynastií. Praha : AKROPOLIS, 1996. 232 s. ISBN 80-85770-30-X.
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.
