Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rainer Josef Rakouský
Místodržící lombardsko-benátského království
Erzherzog Rainer Vizekoenig.jpg
Doba vlády 1817 - 1848
Úplné jméno Rainer Josef Jan Michael František Jeroným Habsbursko-Lotrinský
Narození 30. září 1783
Pisa
Úmrtí 16. ledna 1853
(ve věku 69 let)
Bolzano
Předchůdce Antonín Viktor Rakouský
Nástupce Jan Radecký z Radče
Manželky Alžběta Savojsko-Carignanská
Potomci viz část: Manželka a potomci
Dynastie Habsbursko-Lotrinská
Otec Leopold II.
Matka Marie Ludovika Španělská

Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský (30. září 1783, Pisa16. ledna 1853, Bolzano) byl rakouský arcivévoda, vicekrál lombardsko-benátského království. Syn císaře Leopolda II. a Marie Ludoviky Španělské.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako čtrnácté dítě toskánskému velkovévodovi Petru Leopoldovi, pozdějšímu císaři Leopoldovi II. a Marii Ludovice Španělské. Do svých sedmi let vyrůstal ve Florencii a poté ve Vídni. Od mládí se zabýval přírodovědou, především botanikou, uměním a hudbou. Zajímal se o finančnictví a vedle vojenské kariéry plnil také politické úkoly. Po roce 1807 několikrát zastupoval svého bratra císaře Františka I. ve Vídni. Stál v čele mírové strany. V roce 1809 zůstal ve Vídni jako císařský místodržící.

Roku 1817 převzal funkci lombardsko-benátského místokrále. Za jeho vlády byla provedena mincovní reforma a rozvíjel se průmysl. Věnoval pozornost výstavbě silnic v Alpách a zřizování dětských domovů, sirotčinců, chudobinců a nemocnic. Posléze byl také reformován justiční a vojenský systém Lombardie a Benátska. Zájem o botaniku uplatnil ve své letní rezidenci v Monze. Bezprostředně před vypuknutím revoluce v Milánu roku 1848 opustil vicekrál na pokyn vídeňského dvora město a přestěhoval se s celým dvorem a kanceláří do pevnosti Verona. Krátce nato se stáhl z veřejného života a jako soukromá osoba žil v Bolzanu, kde se věnoval svým přírodovědným, uměleckým a vědeckým zájmům. Tam také v roce 1853 zemřel a byl pohřben v kostele Nanebevzetí Panny Marie.

Manželka a potomci[editovat | editovat zdroj]

V roce 1820 se v Praze oženil s Alžbětou Savojsko-Carignanskou. Z manželství vzešlo osm dětí a založil tak vedlejší větev rodu, která vymřela roku 1913.

Literatura[editovat | editovat zdroj]