Josef Habsbursko-Lotrinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Habsbursko-Lotrinský
Uherský palatin
József nádor Barabás Miklós.jpg
Josef Habsbursko-Lotrinský
Doba vlády 17961847
Narození 9. března 1776
Florencie
Úmrtí 13. ledna 1847
Budapešť tehdy Budín
Předchůdce Alexandr Leopold Habsbursko-Lotrinský
Nástupce Štěpán Habsbursko-Lotrinský
Manželky I. Alexandra Ruská
II. Hermína z Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoymu
III. Marie Dorotea Württemberská
Potomci Alexandrine
Hermína Amálie Marie
Štěpán František Viktor
Františka Marie Alžběta
Alexandr
Alžběta Františka Marie
Josef Karel Ludvík
Marie Jindřiška
Dynastie Habsbursko-Lotrinská
Otec Leopold II.
Matka Marie Ludovika Španělská

Josef Antonín Jan Baptista Habsbursko-Lotrinský (9. března 1776 Florencie13. ledna 1847 Budapešť tehdy Budín) byl rakouský arcivévoda a uherský palatin. Jeho rodiči byli rakouský císař a český král a uherský král Leopold II. a Marie Ludovika Španělská.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako deváté dítě toskánskému velkovévodovi Leopoldovi a Marii Ludovice Španělské. Mládí prožil ve Florencii. Učil se jazyky a domluvil se německy, italsky, latinsky a francouzsky. Jeho učiteli byli hrabě Fridrich Manfredini a F. A. Zeiller, který ho učil právnímu oboru.[1] Roku 1790, po zvolení Josefova otce císařem, přesídlila rodina do Vídně.

Uherský palatin[editovat | editovat zdroj]

V roce 1795 se stal, po smrti svého staršího bratra Alexandra, uherským místodržitelem a o rok později byl uherským sněmem zvolen za palatina. Tuto funkci zastával půl století až do své smrti. Zasloužil se o hospodářský a kulturní rozvoj země. V napoleonských válkách se třikrát stal vrchním velitelem ozbrojeného odporu tamní šlechty. Roku 1840 přispěl k propuštění opozičních vůdců Miklóse Wesselényiho a Lájose Kossutha.[1]

Rozvoj země[editovat | editovat zdroj]

V roce 1802 podpořil vznik uherského národního muzea. Byl pro založení školy pro důstojníky, nazvané Ludoviceum, která byla uvedena do provozu v roce 1835. Na výstavbu Uherské akademie věd věnoval 10 000 zlatých.[1] Za jeho vlády byla roku 1827 v Uhrách vybudovaná první železnice a roku 1830 založena Uherská komerční banka. V roce 1844 založil v tehdejší Pešti technickou univerzitu. Na svých alcsutských statcích měl velmi dobře fungující hospodářství.
Na budínském hradě nechal postavit hrobku, do které byli do roku 1944 pohřbíváni členové Josefské linie Habsbursko-Lotrinké dynastie.[2] V roce 1869 byl v Budapešti odhalen na jeho počest pomník v nadživotní velikosti, který je umístěn na tamním, po něm pojmenovaném náměstí. Zemřel v lednu roku 1847 v Budíně a pohřben byl v Budapešti.

Manželky a potomci[editovat | editovat zdroj]

1.manželka (1799) Alexandra Pavlovna (1783–1801)

  • Alexandrine (*/† 1801)

2.manželka (1815) Hermína z Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoymu (1797–1817)

3.manželka (1819) Marie Dorotea Württemberská (1797–1855)

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • József nádor iratai (Spisypalatina Josefa), 3 sv. (I. 1792–1804, II. 1805–1807, III. 1807–1809), vyd. Sándor Domanovszky, Budapest, 1925–1935, 769, 888, 959 str. (Fontes Historiae Hungariae Aevi Recentoris).

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 186.  
  2. Hamannová str. 187.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Archduke Joseph Anton Johann of Austria ve Wikimedia Commons

Předchůdce:
Alexandr Leopold
Znak z doby nástupu Uherský palatin
17961847
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Štěpán František Viktor