Filip I. Kastilský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Filip I. Sličný
král Kastilie a Leónu
Filip I. Sličný
portrét Filipa I. Kastilského z roku 1501
Doba vlády 15041506
Narození 22. července 1478
Bruggy
Úmrtí 25. září 1506
Burgos
Pochován katedrála v Granadě
Předchůdce Isabela Kastilská
Nástupce Jana I. Kastilská
Královna Jana I. Kastilská
Potomci Eleonora Habsburská
Karel V.
Isabela Habsburská
Ferdinand I.
Marie Habsburská
Kateřina Habsburská
Dynastie Habsburkové
Motto Dominus adjutor meus/
Bůh je mým pomocníkem
Otec Maxmilián I. Habsburský
Matka Marie Burgundská

Filip I. Sličný (22. července 1478, Bruggy25. září 1506, Burgos) byl rakouský arcivévoda, vévoda burgundský, lucemburský, brabantský a geldernský, hrabě flanderský a holandský a kastilský a leónský spolukrál jako manžel Jany I. Kastilské pocházející z habsburské dynastie.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako prvorozené dítě v manželství burgundské vévodkyně Marie Burgundské, dědičky bohatých držav Karla Smělého, a jejího manžela Maxmiliána, pozdějšího císaře Svaté říše římské.

Dědictví po matce[editovat | editovat zdroj]

Jeho matka zemřela již v dubnu 1482 a tři dny před svou smrtí nechala vyhotovit testament, v němž odkázala všechny své državy právě synu Filipovi, tehdy čtyřletému, a dceři Markétě. Maxmiliána stanovila pouze jejich poručníkem a regentem až do Filipovy plnoletosti. Smrt milované choti byla pro Maxmiliána velmi skličující, její politické důsledky však byly ještě závažnější. Jedinou právní základnou arcivévodovy moci byla nyní funkce poručníka. Nizozemské stavy se proto snažily urychleně omezit jeho pravomoci zřízením poručnické rady, bez jejíhož souhlasu nesměl Maxmilián nic podniknout, a dávaly mu zřetelně najevo, že by se měl vrátit do říše. Zároveň byl Maxmilián ve válečném stavu s Francií, neboť Ludvík XI. si jako lenní pán burgundského vévody nárokoval právo na navrácení francouzských lén (především burgundského vévodství).

Dlouhá a pro nizozemskou stranu vyčerpávající válka skončila v prosinci 1482 mírem v Arrasu, který Francii zaručil držení burgundského vévodství a hrabství, ale nizozemské provincie přisoudil Habsburkům. Součástí dohody bylo převzetí poručnictví nad vévodou Filipem nizozemskými stavy. Chlapec se prakticky stal rukojmím v rukách odbojných Genťanů. Pokud by zemřel bez potomků, zdědila by nizozemské provincie Markéta společně se svým předurčeným manželem, francouzským dauphinem Karlem. Filip měl v případě smrti své eventuálně bezdětné sestry právo na vrácení jejího věna, to znamená burgundského vévodství a hrabství a dalších drobnějších držav. Později si Maxmilián vynutil na nizozemských stavech uznání místodržících nad synovým poručnictvím.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Dne 21. srpna 1496 se v Lierre konala dvojitá svatba dětí katolických Veličenstev Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského s dětmi římského krále Maxmiliána. Filipovou manželkou se stala španělská infantka Jana a její bratr Jan, jediný syn Katolických veličenstev a dědic jejich trůnu si vzal za manželku Filipovu sestru Markétu.

Filipovo manželství bylo zpočátku šťastné, mladá infantka byla hezká a ve Filipovi probudila vášeň a touhu. Když pak po dceři Eleonoře přišel na svět syn Karel, zdálo se, že je vše na nejlepší cestě. Jenže Filip si hledal potěšení i jinde a jeho sexuálně chtivá[zdroj?] manželka se s tím rozhodně nehodlala smířit. Vyvolávala žárlivé scény a manželství se stalo pro Filipa peklem.

Filip králem Kastilie[editovat | editovat zdroj]

V době sňatku byla Jana třetí v pořadí následnictví na španělský trůn, následník trůnu Jan však zemřel již následujícího roku 1497 a jeho pohrobek záhy po něm. Janina nejstarší sestra Isabela zemřela o rok později (1498) při porodu syna; když po dvou letech zemřel i on, stala se Jana jako další v pořadí dědičkou kastilského a aragonského trůnu.

Po smrti královny Isabely v roce 1504 se manželé přesunuli do Španělska a ujali se opuštěného kastilského trůnu. Janino chování bylo čím dále podivnější, neboť se u ní projevila dědičná duševní choroba, dědictví po její babičce z matčiny strany Isabele Portugalské. Ferdinand Aragonský a Filip se proto rozhodli prohlásit královnu, která právě byla pošesté těhotná, za neschopnou vlády. Filip však nečekaně zemřel a královna, zlomená žalem, dlouhé hodiny truchlila. Jednou prý nechala otevřít jeho rakev, obávala se, že ukradli tělo. V roce 1507 porodila Filipovu nejmladší dceru Kateřinu, krátce na to ji její otec nechal internovat v klášteře v Tordesillas.

Filipovy ostatky byly pochovány v kryptě v katedrále v Granadě. Později vedle nich spočinula i rakev jeho ženy.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Isabela I.
Znak z doby nástupu Kastilský a leónský král
s Janou I.
15041506
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jana I.
Předchůdce:
Maxmilián I.
Znak z doby nástupu Velmistr Řádu zlatého rouna
14821506
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel V.