Matyáš Habsburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Matyáš Habsburský

Matyáš Habsburský jako římský císař

Matyáš Habsburský (24. února 1557 Vídeň – 20. března 1619 tamtéž) byl císař římský (1612–1619), král český (1611–1619) a arcivévoda rakouský (1608–1619) z dynastie Habsburků.

[editovat] Mocenské boje mezi bratry

Matyáš byl ctižádostivým synem Maxmiliána II. a Marie Španělské, mladší bratr císaře Rudolfa II..

Již jako dvacetiletý mladík se s podporou katolického umírnéného křídla stal v letech 1578 - 1581 generálním místodržícím v Nizozemí. Od r. 1594 Matyáš hospodařil v Rakousku a vystupoval proti reformované církvi za podpory vídeňského biskupa Melchiora Klesla. V r. 1606 byl tajně jmenován rodinnými příslušníky hlavou rodu a postupně se začal angažovat na územích svého staršího bratra Rudolfa II. (tzv. svár bratří v domě habsburském). V roce 1608 Matyáš za slib náboženské a politické svobody získal podporu stavů a převzal tak vládu nad Rakouskem, Uhrami a Moravou. Rudolfovi zůstaly věrné Čechy (i přes Matyášova vojska u Prahy), Slezsko a obě Lužice. Téhož roku byla sepsána kompromisní libeňská smlouva mezi oběma bratry, která určovala sféru jejich vlivu. V roce 1611 se Rudolf pokusil o převrat (vpád pasovských) avšak neuspěl a Matyáš se stal českým králem a po smrti svého bratra v roce 1612 usedl i na císařský trůn Říše.

[editovat] S vytouženou korunou na hlavě

Naděje, že bude Matyáš lepším panovníkem než jeho bratr se ukázaly jako klamné. Nový panovník podpořil katolickou stranu, přenesl své sídlo z Prahy do Vídně, čímž Praha přestala být až do roku 1918 rezidencí hlavy státu. Matyášovo manželství s Annou Tyrolskou bylo bezdětné a proto bylo následnictví na základě tzv. Oňatovy smlouvy určeno Ferdinandovi II. ze štýrské větve Habsburků, což se mu Matyášovi hrubě nevyplatilo. V roce 1617, ještě za Matyášova života, přijal český sněm (včetně většiny nekatolíků) Ferdinanda Štýrského za budoucího českého krále (pod jménem Ferdinand II.). Budoucí král postupně omezoval Matyášův politický vliv, nechal zatknout biskupa Klesla a výrazně vystupoval proti stavům (viz Pražská defenestrace). Stárnoucí Matyáš zřejmě tušil nastávající kolizi, ale již neměl v rukou žádnou faktickou moc. Zemřel v březnu 1619 a v srpnu téhož roku odmítl Generální sněm Koruny české Ferdinanda II. uznat králem a zvolil Fridricha Falckého…