Ota František Josef

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ota František Josef Rakouský, Marie Josefa Luisa Saská a jejich dva synové

Arcivévoda Ota František Josef Karel Ludvík Maria Rakouský, německy Otto Franz Josef Karl Ludwig Maria von Österreich, (21. dubna 1865 Štýrský Hradec1. listopadu 1906 Vídeň) byl rakouský arcivévoda, který se stal otcem posledního císaře rakouského, krále českého a uherského etc. Karla I.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Otto byl syn arcivévody Karla Ludvíka Rakouského a princezny Marie Annunziaty Neapolsko-Sicilské. Jeho starší bratr byl František Ferdinand d’Este, následník rakouského trůnu, zavražděný v Sarajevu v roce 1914.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl bezstarostný a lehkomyslný. Skandály a milostné poměry ho vzdálily císařskému dvoru, takže se císařská rodina a nakonec jeho manželka, princezna Marie Josefa Luisa Saská (1867–1944), od něho distancovaly. O Otovi je známa skandální historka, podle níž způsobil šok manželce britského velvyslance, když se silně opilý procházel ve vídeňském Hotelu Sacher nahý, pouze se svou šavlí. Britský velvyslanec o tom zpravil císaře Františka Josefa, jenž za to Otu na nějaký čas poslal do kláštera.

Otův prostopášný styl života mu přinesl i onemocnění syfilidou, jež ho posléze odsoudilo k dlouhému a strastiplnému chřadnutí. Ve vile na vídeňském předměstí Döbling strávil poslední týdny svého života. Jeho poslední velikou vášní byla mladá operetní zpěvačka Luise Robinson, jež o něj pečovala pod jménem sestra Martha. Nevzdalovala se od jeho lůžka a setrvala u něho až do posledního vydechnutí. Druhou pečovatelkou mu byla jeho nevlastní matka, portugalská infantka Marie Tereza (1855–1944). V láskyplné atmosféře obou těchto žen a za duchovní podpory světícího biskupa Marschalla z Vídně zemřel dne 1. listopadu roku 1906.

Manželství a potomstvo[editovat | editovat zdroj]

Na nátlak ze strany císařského domu se dne 2. října 1886 v Drážďanech oženil s princeznou Marií Josefou Luisou Saskou (1867–1944), dcerou krále Jiřího I. Saského a Marie Anny Portugalské. Tento svazek byl nutný z důvodu udržení dobrých vztahů se saským královským domem, neboť jak korunní princ Rudolf, tak i František Ferdinand odmítli sňatek s Mariinou starší sestrou princeznou Matyldou a tím Sasko urazili. Manželství však bylo krajně nešťastné pro naprostou rozdílnost povah obou manželů, světáckému a požitkářskému Otovi se jeho silně nábožensky založená manželka nijak nezamlouvala – posměšně ji nazýval „jeptiškou“ a ponižoval ji svými skandály a milostnými aférami. Z manželství se narodili dva synové; vzhledem k tomu, že Otův starší bratr (a po smrti korunního prince Rudolfa následník trůnu) František Ferdinand se oženil morganaticky a jeho děti tudíž byly z následnictví vyloučeny, stal se Otův starší syn císařem:

  1. 1911 ve Schwarzau am Steinfelde princezna Zita Bourbonsko-Parmská (1892–1989);
  1. 1917 v Laxenburgu u Vídně princezna Františka z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu;

Nemanželské děti ze svazku s Marií Schleinzerovou, jeho milenkou:

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]