Ota František Josef
Arcivévoda Ota František Josef Karel Ludvík Maria Rakouský, německy Otto Franz Josef Karl Ludwig Maria von Österreich, (21. dubna 1865 Štýrský Hradec – 1. listopadu 1906 Vídeň) byl rakouský arcivévoda, který se stal otcem posledního císaře rakouského, krále českého a uherského etc. Karla I.
Obsah |
Původ [editovat]
Otto byl synem arcivévody Karla Ludvíka Rakouského a princezny Marie Annunziaty Neapolsko-Sicilské. Jeho starším bratrem byl zavražděný následník rakouského trůnu František Ferdinand d’Este.
Život [editovat]
Byl bezstarostný a lehkomyslný. Skandály a milostné poměry ho vzdálily císařskému dvoru, takže se císařská rodina a nakonec jeho manželka, princezna Marie Josefa Luisa Saská (1867-1944), od něho distancovaly. O Otovi je známa skandální historka, podle níž způsobil šok manželce britského velvyslance, když se silně opilý procházel ve vídeňském Hotelu Sacher nahý, pouze se svou šavlí. Britský velvyslanec o tom zpravil císaře Františka Josefa, jenž za to Otu na nějaký čas poslal do kláštera.
Otovo onemocnění syfilidou ho odsoudilo k dlouhému a strastiplnému chřadnutí. Ve vile na vídeňském předměstí Döbling strávil poslední týdny svého života. Jeho poslední velikou vášní byla mladá operetní zpěvačka Luise Robinson, jež o něj pečovala pod jménem sestra Martha. Nevzdalovala se od jeho lůžka a setrvala u něho až do posledního vydechnutí. Druhou pečovatelkou byla jeho nevlastní matka, portugalská infantka Marie Tereza (1855–1944). V láskyplné atmosféře obou těchto žen a za duchovní podpory světícího biskupa Marschalla z Vídně zemřel dne 1. listopadu roku 1906.
Manželství a potomstvo [editovat]
Na nátlak ze strany císařského domu se dne 2. října 1886 v Drážďanech oženil s princeznou Marií Josefou Luisou Saskou (1867–1944), dcerou krále Jiřího I. Saského a Marie Anny Portugalské. Tento svazek byl nutný z důvodu udržení dobrých vztahů se saským královským domem, neboť jak korunní princ Rudolf, tak i František Ferdinand odmítli Mariinu starší sestru princeznu Matyldu coby nevěstu a tím Sasko urazili. Toto manželství bylo krajně nešťastné, neboť světáckému a požitkářskému Otovi se jeho velice zbožná manželka nijak nezamlouvala – posměšně ji nazýval „jeptiškou“ a ponižoval ji, mimo jiné i svými skandály a milostnými aférami. Z manželství vzešly dvě děti - synové:
- Karel I. (1887–1922) poslední císař rakouský, král český a uherský (1916–1918)
- ∞ 1911 ve Schwarzau am Steinfelde princezna Zita Bourbonsko-Parmská (1892–1989);
- Maxmilián Evžen Rakouský (1895-1952)
- ∞ 1917 v Laxenburgu u Vídně princezna Františka z Hohenlohe Waldenburg-Schillingsfürst;
Děti ze svazku s Marií Schleinzerovou, jeho milenkou:
- Alfréd Josef z Hortenau (1892) (nemanželské dítě)
- Hildegarda z Hortenau (1894) (nemanželské dítě)
Literatura [editovat]
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.
- PERNES, Jiří. Habsburkové bez trůnu. Praha : Iris ; Knižní klub, 1995. 232 s. ISBN 80-7176-253-9.
