Leopold Salvátor Rakousko-Toskánský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Leopold Salvátor Rakousko-Toskánský
Arcivévoda Leopold Salvátor v roce 1905
Arcivévoda Leopold Salvátor v roce 1905
Rodné jméno Leopold Salvator Maria Joseph Ferdinand Franz von Assisi Karl Anton von Padua Johann Baptist Januarius Aloys Gonzaga Rainer Wenzel Gallus von Österreich-Toskana (německy)
Narození 15. října 1863
Brandýs nad Labem
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 4. září 1931 (ve věku 67 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Místo odpočinku Císařská hrobka ve Vídni
Občanství Rakousko
Manželka Blanka Bourbonsko-Kastilská
Děti Marie Dolores
Marie Immaculata
Markéta
Rainer Karel
Leopold
Marie Antonie
Antonín
Assunta
František Josef
Karel Pius Salvátor
Rodiče Karel Salvátor Toskánský
Maria Immaculata Sicilská
Některá data se získávají z datové položky.

Leopold Salvátor Rakousko-Toskánský (15. října 1863, Brandýs nad Labem4. září 1931, Vídeň) byl rakouský arcivévoda a princ toskánský pocházející z Habsbursko-Lotrinské dynastie.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejstarší syn arcivévody Karla Salvátora Toskánského a jeho ženy Marie Immakulaty Bourbonsko-Sicilské, dcery Ferdinanda II. Sicilského a arcivévodkyně Marie Terezie Izabely Rakouské.

Život[editovat | editovat zdroj]

Věnoval se vojenské kariéře a přispěl několika vojenskými vynálezy, díky kterým velmi zbohatl. Vojenskou kariéru dotáhl roku 1907 až na generálního inspektora a v roce 1916 na generálplukovníka. Věnoval se rozvoji a modernizaci dělostřelectva, létal balónem a podílel se na rozvoji vzduchoplavby. Vynalezl pohon na všechny čtyři kola pro tažná dělostřelecká vozidla.[1] V době první světové války dodával sušenou zeleninu.

Byl čestným členem vídeňské akademie věd. Měl čestný doktorát vídeňské techniky v Praze a byl protektorem České akademie věd a umění.[1] Po roce 1918 odešel do Barcelony, kde strávil většinu života. Až v roce 1930 se vrátil do Vídně, kde o rok později zemřel. Pohřben byl v kapucínské kryptě ve Vídni.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

V roce 1889 se oženil s princeznou Blankou Bourbonsko-Kastilskou, se kterou měl deset dětí.

  • Marie Dolores (1891 – 1974)
  • Marie Immaculata (1892 – 1971) ∞ 1932 Igino Nobile Neri-Serneri (1891 – 1950)[2]
  • Markéta (1894 – 1986) ∞ 1937 Francesco Marchese Taliani de Marchio (1887 – 1968)[3][4]
  • Rainer Karel (1895 – 1930), nadporučík v italské frontě
  • Leopold (1897 – 1958)[5]
    • 1919 baronka Dagmar Nicolis-Podrinie, svobodná paní z Wolfenou (1898 – 1971), rozvod r. 1931
    • ∞ Alice Coburnová
  • Marie Antonie (1899 – 1977)[6][7]
    • 1924 Don Raimond Orlandis y de Villalonga (1896 – 1936)
    • 1942 Luis Perez Suere
  • Antonín (1901 – 1987) ∞ 1931 Ileana Rumunská, dcera Ferdinanda I. Rumunského, (rozvedeno v r. 1954)
  • Assunta (1902 – 1993) ∞ 1939 dr. Josef Hopfinger (1905 – 1992),rozvod r. 1950
  • František Josef (1905 – 1975), vévoda madridský
    • 1937 Marta Baumerová, rozvod r. 1962
    • 1962 Marie Elena Seunigová
  • Karel Pius Salvátor (1909 – 1953) ∞ 1938 Christa Satzger de Bálványoshttp[8][9]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 249.  
  2. Hamannová, str. 288.
  3. http://thepeerage.com/p11177.htm#i111762
  4. Hamannová, str. 325–326.
  5. Hamannová, str. 251.
  6. http://thepeerage.com/p11177.htm#i111768
  7. Hamannová, str. 283.
  8. http://thepeerage.com/p11178.htm#i111775
  9. Hamannová, str. 219.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]