Leopold II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Leopold II.
Císař Svaté říše římské, král český, uherský a chorvatský, arcivévoda rakouský etc.
Leopold II. na dobovém obrazu.
Doba vlády	1790 – 1792
Korunovace	6. září 1791
Narození	5. května 1747
	Vídeň
Úmrtí	1. března 1792 (44 let)
	Vídeň
Pochován	Císařská hrobka ve Vídni
Předchůdce	Josef II.
Následník	František I.
Královna	Marie Ludovika Španělská (1764-92)
Potomci	František I.
Dynastie	Habsbursko-Lotrinská
Otec	František I. Štěpán Lotrinský
Matka	Marie Terezie

Leopold II. (5. května 1747, Vídeň – 1. března 1792) byl druhým císařem římským, králem českým a králem uherským z dynastie habsbursko-lotrinské.

Obsah 1 Toskánský velkovévoda 2 Bratr Josefa II. 3 Král a císař 4 Vztah k českým zemím 5 Potomci 6 Literatura 7 Související stránky

[editovat] Toskánský velkovévoda

Leopold byl až devátým dítětem královny Marie Terezie, ale vzhledem k množství dcer druhým nejstarším synem, který se dožil vyššího věku. V roce 1765 se oženil s dcerou španělského krále Karla III. Marií Ludovikou.

Ve stejném roce zdědil po otci Františku I. Štěpánovi Lotrinském velkovévodství toskánské a usídlil se ve Florencii.

Z tohoto místa sledoval překotné reformní počínání svého bratra Josefa II. na trůně ve Vídni a na rozdíl od něj se stal postupně otcem 16 dětí, jimž se po zdravotní stránce převážně dařilo dobře. Tři čtvrtiny z nich byli synové.

Leopold prováděl reformy (zrušení cechů, zrušení toskánské armády a její nahrazení občanskou milicí, zrušení trestu smrti…) v postupných krocích a pokud možno v takové podobě, aby nevyvolávaly konflikty.

Nebyl však zároveň zastáncem budování mohutného centrálního aparátu, který vznikal v sídle habsburské monarchie.

[editovat] Bratr Josefa II.

V posledních letech své vlády v Toskánsku se začal obávat vzrůstajících nepokojů v Německu a Uhersku – dominií jeho rodiny – které byly přímým důsledkem metod vládnutí jeho bratra. Leopold a Josef byli k sobě citově připoutaní a často se setkávali před i po smrti jejich matky. Když ho ale už těžce nemocný Josef požádal, aby přišel do Vídně a stal se spoluvládcem, Leopold se vyhnul odpovědi.

Věděl, že bude muset nastoupit vládu po Josefovi, ale nechtěl zdědit jeho nepopularitu. Když Josef II. 20. února 1790 zemřel, pobýval Leopold ještě stále ve Florencii a odcestoval až 3. března.

[editovat] Král a císař

Do Vídně se tedy Leopold přesunul až po smrti bezdětného bratra v roce 1790 jako posléze korunovaný císař Svaté říše římské a král uherský Leopold II. Rychle se rozhodl řešit zděděné problémy, jež se nahromadily především v posledním roce Josefovy vlády.

Pro uklidnění šlechty potvrdil zrušení berního a urbariálního patentu a církev si na druhé straně příblížil, když vrátil výchovu kněží z generálních seminářů do jejích rukou. Uvolnil také pořádání pro lid dříve obvyklých procesí či poutí. Byl otevřený k návrhům z nejrůznějších stran, protože věděl, že čím více jich bude, tím si bude moci vybrat více času na jejich prostudování a sloučení, které často ani nebude možné.

Klid se snažil Leopold II. nastolit i na dalších místech, kde jeho předchůdce vyvolal rozpory. Rychle ukončil mírem ve Svišťově tažení na Balkáně proti Turkům, protože potřeboval uklidnit Prusko. Podařilo se mu brzy zvládnout neklidnou situaci i na území Uher a povstání v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgii).

Postupem času věnoval stále větší pozornost Francii, kde již dávno zuřila revoluce, která se osobně dotýkala jeho sestry Marie Antoinetty, a která především hrozila překročit hranice v podobě odezvy v jiných zemích. Vydal tedy s pruským králem Fridrichem Vilémem II. a saským kurfiřtem Fridrichem Albertem II. v Pilnici v srpnu 1791 deklaraci, na jejímž základě byla v únoru příštího roku mezi Pruskem a habsburskou monarchií uzavřena spojenecká smlouva namířená proti revoluční Francii.

[editovat] Vztah k českým zemím

Leopold II. se z pohledu Čechů odlišil od svého bratra i tím, že nechal vrátit svatováclavské klenoty do Prahy a 6. září 1791 se v katedrále sv. Víta nechal korunovat českým králem. Císař česky rozuměl a v centru Čech tehdy dokonce pobyl několik týdnů.

Nejen Praha žila několik měsíců touto událostí – u příležitosti takovéto vzácné návštěvy se technika předháněla s uměním, když se v Klementinu konala první česká průmyslová výstava a v Nosticově divadle byla pro změnu hrána objednaná Mozartova opera La Clemenza di Tito. Nový panovník byl přístupný mnoha setkáním, takže bylo možné, aby se přímo seznámil s názory Josefa Dobrovského.

Císař Leopold II. zemřel nečekaně rychle, sotva stačil stabilizovat poměry v zemi a její vnější vztahy.

[editovat] Potomci

Leopold měl se svou ženou Marii Ludovikou Španělskou 16 dětí:

• Marie Terezie (1767–1827) ~ 1787 saský král Antonín
• František (1768–1835), jako František II. císař Svaté říše římské a jako František I. císař rakouský

1. 1788 Alžběta Vilemína Württemberská (1767–1790)
2. 1790 Marie Tereza Neapolsko-Sicilská (1772-1807)
3. 1808 Marie Ludovika Beatrix z Modeny (1787-1816)
4. 1816 Karolína Augusta Bavorská (1792–1873)

• Ferdinand (1769–1824), velkovévoda toskánský

~ 1790 Luisa Marie Amélie Tereza Neapolsko-Sicilská

• Maria Anna (1770–1809)
• Karel (1771–1847), generál

~ 1815 Jindřiška Nasavsko-Weilburská

• Alexandr (1772–1795), uherský palatin
• Albert (1773–1774)
• Maxmilián (1774–1778)
• Josef (1776–1847), uherský palatin

1. ~ 1799 Alexandra Pavlovna Romanovová
2. ~ Hermína Anhaltská
3. ~ Marie Dorota Luisa Vilemína Karolína Württemberská

• Marie Klementina (1777–1801)

~ 1796 František I., král Obojí Sicílie a vévoda z Kalabrie

• Antonín Viktor (1779–1835)
• Marie Amálie (1780–1798)
• Jan (1782–1859), generál a krátce zástupce císařství v parlamentu ve Frankfurtu v roce 1848.
• Rainer (1783–1853), lombardsko-benátský vícekrál

~ 1820 v Praze Alžběta Savojská

• Ludvík (1784–1864), člen rakouské státní rady a regent v období vlády císaře Ferdinanda I.
• Rudolf (1788–1831), olomoucký arcibiskup a kardinál

Portréty dětí Leopolda II.

Marie Terezie (1767 – 1827)	František (1768 – 1835)	Ferdinand (1769 – 1824)	Karel (1771 – 1847)	Alexandr (1772 – 1895)	Josef (1776 – 1847)
Marie Klementina (1779 – 1835)	Antonín (1777 – 1801)	Jan (1782 – 1859)	Rainer (1783 – 1853)	Ludvík (1784 – 1864)	Rudolf Jan (1788 – 1831)

[editovat] Literatura

• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.

[editovat] Související stránky

Související články obsahuje Portál Novověk

• Toskánské velkovévodství
• Dějiny Německa
• Dějiny Rakouska
• Habsburská monarchie