Karel III. Španělský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel III. (VI./VII.)
král španělský
král neapolský a sicilský
vévoda parmský a piacenzský
Charles III of Spain.jpg
Karel III. Španělský
Doba vlády Parma:
26. února 1731 - 11. prosince 1734
Neapolsko a Sicílie:
2. září 1734 - 6. října 1759
Španělsko:
10. srpna 1759 - 14. prosince 1788
Tituly Jeho katolické veličenstvo (od 1759)
Jeho veličenstvo (1734-1759)
Jeho královská výsost
Narození 20. ledna 1716
Španělská koruna Madrid, Španělsko
Úmrtí 14. prosince 1788 (72 let)
Španělská koruna Madrid, Španělsko
Pochován Královská hrobka El Escorial
Předchůdce Parma:
Antonín Parmský
Neapolsko a Sicílie:
Karel VI.
Španělsko:
Ferdinand VI.
Nástupce Parma:
Filip Parmský
Neapolsko a Sicílie:
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
Španělsko:
Karel IV.
Královna Marie Amálie Saská
Rod Kapetovci
Dynastie Bourbon-Anjou
Otec Felipe V.
Matka Isabela Farnese

Karel III. Španělský (španělsky Carlos III de Borbón, Madrid, 20. ledna 1716 – tamtéž 14. prosince 1788), zvaný El Político, byl v letech 17311735 vévoda z Parmy jako Karel I., v letech 17341759 král sicilský jako Karel VI. a král neapolský jako Karel VII. a konečně král španělský v letech 17591788. Pocházel ze španělské větve panovnické dynastie Bourbonů (Bourbon-Anjou).

Původ[editovat | editovat zdroj]

Byl třetím mužským potomkem Filipa V. a první syn s jeho druhou chotí, Alžbětou Farnese (dědička Parmy), tím pádem nevlastním bratrem Ferdinanda VI., jenž nastoupil na trůn po svém otci na španělský trůn.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Karel III. jako král Neapole a Sicílie

Jelikož měl Karlův otec syny z prvního manželství, nebylo pro něho zprvu naděje na trůn nikterak velké. To se ale postupně změnilo. Jako prvorozený syn své matky byl uznán dědicem Parmy po vymřelé dynastii Farnese (vévodství parmské a piacenzské (1731) a také se stal uznaným dědicem Toskánska po vymřelé Medicejské dynastii. Karel se tak uplatnil v rodinné politice v boji o znovuzískání španělského vlivu v Itálii.

Parma[editovat | editovat zdroj]

Poté, co zdědil Parmu a Piacenzu, se stal vévodou jako Karel I. Parmu ale ztratil v roce 1735 vídeňským mírem ve prospěch Habsburské monarchie, zato byl ale uznán jako právoplatný král sicilský a neapolský. Spolu s tím se také vzdal toskánského dědictví, které získal František I. Štěpán Lotrinský (a Toskánsko se tak stalo sekundogeniturou Habsburků).

Poté, co jeho bratr Filip Parmský získal v roce 1748 od Marie Terezie zpět Parmské vévodství, vzdal se Karel svého nároku v bratrův prospěch. Ten poté založil parmskou linii rodu známou jako Bourbon-Parma.

Neapolsko a Sicílie[editovat | editovat zdroj]

Během války o polské následnictví (1733–1735) se Karlovi podařilo s pomocí otce španělského krále Filipa V. dobýt sicilské a neapolské království a stal se jejich legitimním králem. Po skončení války o polské následnictví se sice musel vzdát Parmy, ale byl uznán za krále obou těchto království. Vládl jako král sicilský Karel VI. a král neapolský jako Karel VII.

Během vlády se Karel opíral se hlavně o ministra Tanucciho, vzdělaného a pokrokového státníka, podporoval průmysl, obchod a zavedl mnohé úpravy ve státního zřízení. Válek o dědictví rakouské se účastnil zprvu na straně Španělska, ale v roce 1742 ho donutilo anglické loďstvo k neutralitě.

Když se v roce 1759 stal namísto svého bratra králem španělským, zřekl se království Neapolského a Sicilského ve prospěch svého třetího syna Ferdinanda (první syn Filip byl nemocný a druhý Karel byl následníkem Španělska). Ten poté založil novou linii rodu, a to Bourbonsko-neapolsko-sicilskou.

Španělsko[editovat | editovat zdroj]

Roku 1759 se stal jako Karel III. po smrti svého bratra Ferdinanda VI. španělským králem. Vládl v duchu osvícenského absolutismu. Za jeho vlády se povznesl blahobyt země, zejména podporováním obchodu, zakládáním továren, silnic, průplavů, mostů, zúrodňováním půdy. Také omezil inkvizici a 1. dubna 1767 vypověděl ze země jezuity. Roku 1771 založil řád Karla III.

V zahraniční politice se mu dařilo o poznání méně. Podle bourbonské rodinné smlouvy se účastnil neúspěšné války s Francií a Portugalskem, v níž Španělsko utrpělo veliké ztráty a ztratilo v roce 1763 Floridu. Karlovi se také nepodařilo získat zpět Gibraltar.

Po jeho smrti v roce 1788 nastoupil na trůn jeho nejstarší syn Karel IV.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1737 uzavřel manželství s Marií Amálií Saskou, dcerou Fridricha Augusta II., kurfiřta saského a krále polského a litevského velkovévody. Navzdory tomu, že manželství bylo dohodnuto, manželé si rozuměli. Narodilo se jim celkem 13 dětí:

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Charles III of Spain ve Wikimedia Commons

Předchůdce:
Antonín Farnese
Znak z doby nástupu Parmský vévoda
Karel I.
17311734
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel VI.
Předchůdce:
Karel VI.
Znak z doby nástupu Sicilský král
Karel VI.
17341759
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand III.
Předchůdce:
Karel VI.
Znak z doby nástupu Neapolský král
Karel VII.
17341759
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand IV.
Předchůdce:
Ferdinand VI.
Znak z doby nástupu Španělský král
17591788
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel IV.