Filip Antonín Španělský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Filip Antonín Španělský
Filip, vévoda kalábrijskýautor portrétu Francesco Liani
Filip, vévoda kalábrijský
autor portrétu Francesco Liani
Rodné jméno Filip Antonín Paskal Gennaro František de Paula
Narození 13. června 1747
Palác Portici
Neapolské královstvíNeapolské království Neapolské království
Úmrtí 19. září 1777 (ve věku 30 let)
Palác Portici
Neapolské královstvíNeapolské království Neapolské království
Příčina úmrtí neštovice
Místo odpočinku Bazilika Santa Chiara v Neapoli
Rodiče Karel III. Španělský
Marie Amálie Saská
Příbuzní bratr: Karel IV. Španělský
bratr: Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filip, vévoda kalábrijský (13. června 1747, Palác Portici, Neapol19. září 1777, tamtéž) byl nejstarším synem španělského krále Karla III. Z následinctví po svém otci byl vyloučen z důvodu své slabomyslnosti. Jeho mladšími bratry byli španělský král Karel IV. a neapolsko-sicilský král Ferdinand I. Když se Filipův otec stal španělským králem, zůstal infant v Neapoli, kde žil až do své smrti.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Filip, vévoda z Kalábrie

Filip se narodil v Paláci Portici v Neapoli. Byl šestým dítětem svých rodičů, krále Karla III. a královny Marie Amálie Saské, a jeho narození bylo uvítáno s velikou radostí. Po pěti dcerách, z nichž tří zemřeli v děství, se rodičům konečně narodil syn. Infant byl pokřtěn jako Filip Antonín Paskal Gennaro František de Paula, dědeček král Filip V. podle kterého byl pojmenován zemřel necelý rok před jeho narozením. Filipovi kmotry byli strýc Ferdinand VI. a teta Barbara Portugalská. Jako dědic svého otce získal ihned po narození titul vévody kalábrijského. Přestože byl Filip jako mimino buclatý a zdravě růžový, brzy bylo zřejmé, že s ním není vše v pořádku. Často trpěl epileptickými záchvaty a jak rostl, bylo čím dál více znatelné jeho postižení, zejména jeho zvláštní tvář. Podle současníků měl princ "velkou těžkou hlavu".

V roce 1754 si sardinský velvyslanec poznamenal, že se korunní princ nezdá příliš zdraví a že přestože je mu sedm let, skoro vůbec nemluví. Nicméně jeho rodiče princovy nedostatky před sebou i veřejností zapírali a Filip se objevoval u dvora jak jen mohl, pokud zrovna nebyl nemocný. Do sedmi let zůstával spolu se sestrami a mladšími bratry v péči vychovatelek. V roce 1755 byl spolu s bratrem Karlem předán do výchovy hraběte ze San Nicandro.

Vyloučení z následnictví[editovat | editovat zdroj]

Dne 10. srpna 1759 zemřel Filipův strýc Ferdinand VI. a Filipovi rodiče byli nuceni řešit princův stav. Protože musel Karel III. odejít do Španělska převzít trůn, abdikoval na trůn Neapolska a Sicílie. Byli svoláni vysocí úředníci a šest lékařů, kteří měli rozhodnout o duševním stavu mladého prince a rozhodnout zda je schopen vlády. Princ byl po dva týdny držen pod přísným dohledem a svolaný výbor jej následně prohlásil nespůsobylým k vládnutí a vyloučil jeho možnost nastoupení na trůn z důvodu mentálního postižení. Filipovi rodiče odešli do Madridu a Filip nadále zůstal v Neapoli v paláci v Casertě a byl navštěvován mladším bratrem Ferdinandem.

Na začátku září roku 1777 se Filip nakazil neštovicemi. Zemřel v Paláci v Portici ve věku 30 let.

Vývod předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Infante Philip, Duke of Calabria ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infante Philip, Duke of Calabria na anglické Wikipedii.