Filip II. Španělský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Filip II.
Král španělský, král anglický (spoluvládce)

Doba vlády	16. leden 1556 – 13. září 1598
Úplné jméno	Felipe II. de Habsburgo
Tituly	král anglický, španělský, francouzský, jeruzalémský, obojí Sicílie, irský, filipínský a portugalský, ochránce víry, arcivévoda rakouský, vévoda burgundský, milánský a brabantský, hrabě habsburský, flanderský a tyrolský
Narození	21. května 1527
	Valladolid, Španělsko
Úmrtí	13. září 1598
	El Escorial nedaleko Madridu, Španělsko
Pochován	El Escorial
Přechůdce	Karel V.
Následník	Filip III. Španělský
Královna	Marie I. Tudorovna
Manželky	I. Marie Portugalská
	II. Marie I. Tudorovna
	III. Alžběta z Valois
	IV. Anna Habsburská
Potomci	Karel Španělský Isabela Klára Evženie Filip III.
Rod	Habsburkové
Otec	Karel V.
Matka	Isabela Portugalská

Filip II. Habsburský, zvaný El Prudente, Moudrý (21. května 1527 – 13. září 1598) byl král španělský (1556–1598), neapolský a sicilský (1554–1598), anglický (spoluvládce Marie Tudorovny, 1554–1558), portugalský (1580–1598) a chilský (1554–1556) a vévoda burgundský (označován jako Filip V. Burgundský) a milánský. Byl synem Karla V. a Isabely Portugalské (1503-1539).

Byl jediným legitimním synem Karla V., který se dožil dospělosti, a zároveň prvním oficiálním králem Španělska. Po smrti své ženy Marie I. Tudorovny se neúspěšně ucházel o ruku její nevlastní sestry Alžběty I.

Vedl úspěšnou válku s Turky ve Středomoří (viz bitva u Lepanta) a méně úspěšné války v Nizozemí. Neúspěšně se pokusil napadnout Anglii (1588 – zkáza Neporazitelné Armady). Nastoupil na trůn po abdikaci svého otce. Ke Španělsku připojil Portugalsko a Filipíny. Často válčil, ale čelil i řadě povstáním. Důsledkem udržování velké armády a státního aparátu byly dva státní bankroty.

Obsah

1 Mládí
2 Sňatková politika
3 Zahraniční a vnitrostátní politika
- 3.1 Vzpoura v Nizozemí
4 Rodina
5 Literatura

[editovat] Mládí

Filip se narodil ve Valladolidu roku 1527 jako právoplatný syn císaře Svaté říše římské Karla V. Do svých sedmi let vyrůstal u své matky Isabely a sester, jeho otec Karel za své vlády ve Španělsku téměř nepobýval a bojoval v Itálii a Francii.

Filip byl již od malička vzděláván v mnoha směrech. Ve své knihovně měl více jak 13 500 knih. Filip nalezl svůj oblíbený obor ve čtrnácti letech, když dostal první architektonické pojednání. Jeho záliba v architektuře se projevila později při stavbě jeho sídla a kláštera Escorialu, na jehož výstavbě se podílel alespoň schvalováním veškerých podrobností. I přesto, že byl vzdělaný člověk, jeho znalosti cizích jazyků byli na svoji dobu nedostačující, krom španělštiny uměl okrajově německy a francouzsky.

Filip již v roce 1540 získává svoje první území, milánské vévodství, které mu daroval jeho otec Karel poté, co je získal po bezdětném Františku Sforzovi.

[editovat] Sňatková politika

Anna Habsburská

V roce 1543 se Filip poprvé oženil se svou sestřenicí Marií. Toto manželství ale nebylo šťastné, protože Marie zemřela několik dní po porodu prvorozeného syna Karla, který trpěl genetickými vadami a psychickou labilitou způsobenou blízkým příbuzenstvím rodičů, v roce 1545.

Později, v roce 1554, se Filip oženil podruhé. Tento sňatek byl víceméně politický a vzal si v něm o jedenáct let starší anglickou královnu Marii Tudorovnu. Toto manželství bohužel nebylo požehnáno dětmi a navíc Marie roku 1558 umírá. Tímto sňatkem se stal Anglickým králem a získal tituly Jeruzalemský (v této době již titul historický) a neapolský král. Po Mariině smrti se také ucházel o ruku její nevlastní sestry Alžběty.

Po Augšpurském míru v roce 1556 Filipův otec, Karel, rezignuje na své funkce.

Po skončení válek s Francií v roce 1559 si Filip vzal dceru Jindřicha II. , Alžbětu z Valois, původně zaslíbenou vlastnímu synovi. Následník Karel se poté pokusil otce zabít. Celý spor skončil karlovým uvězněním. Účel tohoto manželství (zplodit konečně zdravého následníka) byl naplněn jenom zčásti. Alžběta porodila do své smrti v roce 1568 pouze dvě dcery.

Po smrti Alžběty z Valois si vzal Filip další ženu, svoji neteř Annu Habsburskou, která byla také přislíbena jeho synu Karlovi. Původní snoubenec však již v roce 1568 zemřel hlady, když ve svém vězení držel protestní hladovku. Anna byla dcerou Maxmiliána II., císaře svaté říše římské. Z tohoto manželství vzešlo několik potomků a především syn Filip, pozdější nástupce Filip III. Španělský.

[editovat] Zahraniční a vnitrostátní politika

[editovat] Vzpoura v Nizozemí

Pragmatická sankce z roku 1549 zajistila Filipovi nástupnická práva v Nizozemí (jako součást „sedmnácti provincií“). To by nebylo až tak zvláštní, protože Nizozemí bylo už od roku 1477 částečně sjednoceno pod vládou Habsburků, ale bylo spravováno poměrně liberálními místodržícími a jednotlivá města se mohla volně rozvíjet a mohla volně vyznávat reformovaná náboženství. Toto se ale změnilo v roce 1556 po nástupu ortodoxně katolického Filipa, který se snažil o vytvoření centrální zprávy a nastolení jednotného náboženství. Filip jmenoval místodržícího v Nizozemsku vévodu z Alby, který jak se později ukázalo byl velice tvrdý správce, proto si také vysloužil přezdívku „Železný vévoda“.

To se nelíbilo volnomyšlenkářským městům, a proto v roce 1568 severní města v čele s Utrechtem vyhlásily revoluci, která byla vedena Vilémem Oranžským. Severní provincie vyhlásily federaci v roce 1581 a tím pádem vznikla Republika spojených nizozemských provincií. Nezávislost na Španělsku si Spojené provincie vynutily, až po smrti Filipa, roku 1609. Konflikty nicméně pokračovaly ještě dalších několik let, až do roku 1648, kdy podle vestfálského míru získávají Spojené provincie oficiálně svobodu.

[editovat] Rodina

Příbuzenstvo
otec	Karel V.
matka	Isabela Portugalská
sestra	Marie Španělská
sestra	Johana Španělská
polorodý bratr	Juan de Austria
polorodá sestra	Markéta Parmská
I. manželka	Marie Portugalská
syn	Karel Španělský
II. manželka	Marie I. Tudorovna
III. manželka	Alžběta z Valois
dcera	Isabella Klára Eugenie Španělská
dcera	Kateřina Michaela Španělská
IV. manželka	Anna Habsburská
syn	Ferdinand
syn	Karel Laurentius
syn	Diego
syn	Filip III. Španělský
dcera	Marie
dědeček	Filip I. Sličný
babička	Jana I. Kastilská
dědeček	Manuel I. Portugalský
babička	Marie Španělská

V osobním životě šťastný nebyl, všechny své čtyři manželky přežil.

1 man. (1543) – Marie Portugalská (Marie Manuela de Avis) (1527 - 1545)

děti : Karel Španělský (Don Carlos) (1545-1568)

2 man. (1554) – Marie I. Tudorovna (1516-1558)
3 man. (1559) – Alžběta z Valois (1545-1568)

děti : Isabela Klára Evženie, Kateřina

4 man. (1570) – Anna Habsburská (1549-1580)

děti : Ferdinand, Karel Laurentius, Diego, Marie, Filip III. (1578-1621)

[editovat] Literatura

ČORNEJ, Petr; VANÍČEK, Jan P., a kol. Evropa králů a císařů. Praha: Ivo Železný, 2005. ISBN 80-237-3941-7.

PARKER, Geoffrey. Filip II.: španělský král z rodu Habsburků. Nejmocnější křesťanský vládce. Překlad Jiří Kasl. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 1998. 227 s., obrazy, reprodukce, mapy. ISBN 80-7176-803-0.