Josef I. Habsburský
| Josef I. | ||
|---|---|---|
| Císař Svaté říše římské, král český a uherský etc. | ||
 |
||
| Josef I. na dobovém portrétu. | ||
| Doba vlády | 1705 – 1711 | |
| Korunovace | uherským králem r. 1687 a římskoněmeckým králem r. 1690 | |
| Narození | 26. července 1678 | |
| Vídeň | ||
| Úmrtí | 14. dubna 1711 (32 let) | |
| Vídeň | ||
| Předchůdce | Leopold I. | |
| Nástupce | Karel VI. | |
| Královna | Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská (1699-1711) | |
| Rod | Habsburkové | |
| Otec | Leopold I. | |
| Matka | Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská | |
Josef I. (26. července 1678, Vídeň – 17. dubna 1711 tamtéž) byl římský císař, český a uherský král, předposlední člen dynastie Habsburků v mužské linii.
Obsah |
Osobnost Josefa I. [editovat]
Šlo o syna císaře Leopolda I. ze třetího manželství Eleonorou Neuburskou. Měl sice mnoho vlastních i nevlastních sourozenců, ale v důsledku brzkého úmrtí většiny z nich se stal záhy nejstarším mužským potomkem.
Josef byl inteligentní a schopný mladík, který ovládal sedm řečí a disponoval i jistým hudebním nadáním, když sám komponoval skladby. Jeho manželkou byla od 24. února 1699 o pět let starší Amálie Vilemína, Josef ovšem měl milostné aféry před sňatkem i po sňatku. Zřejmě svou ženu nakazil pohlavní chorobou, takže po několika letech zůstala neplodná a počet jejich potomků skončil na třech.
Válečné konflikty [editovat]
Otec ho již v dětských letech nechal korunovat uherským (v roce 1687) a římskoněmeckým králem (r. 1690). Českým králem naopak korunován nebyl. Jazykově všestranně vybavený muž při tom uměl česky jistě lépe než jeho otec. V roce 1702 navštívil Prahu a Starou Boleslav, kde se poklonil Palladiu Země České.
V té době již byly v plném proudu války o španělské dědictví, během nichž podporoval nároky svého mladšího bratra Karla, když se osobně zúčastnil obléhání města Landau v roce 1702. Na různých bojištích zde získával další úspěchy oblíbenec Josefa Evžen Savojský.
Vláda [editovat]
V roce 1705 zdědil po svém otci mocnářství v nelehké situaci. Kromě podpory bratrovi se musel věnovat také vnitrostátnímu problému na území Uher. Kvůli povstání tam totiž v té době již přes rok působil v jejich značné části jako sedmihradský kníže František II. Rákoczi. Hospodářská situace zemí monarchie nebyla příznivá. V důsledku dlouhodobých válek vzrůstalo daňové zatížení poddaných, což způsobovalo nespokojenost širokých mas obyvatelstva. Na panovnickém dvoře vládla byrokracie, úplatkářství a protekce.
Sedmadvacetiletý Josef byl však už schopným vládcem odhodlaným k radikálním opatřením. Jako po všech stránkách bohatě vzdělaný a zároveň rozhodný člověk zároveň hodlal uskutečnit mnoho reforem v oblasti finanční, soudní a dalších. Začal u vlastního dvora, když výrazně zúžil a omladil okruh svých spolupracovníků. Posiloval centrální řízení státní byrokracie a reformy začaly i v oblasti daňového systému. Na mnoho jím zamýšlených plánů však nedošlo.
18. ledna 1707 vydal reskript,[1] jímž doporučuje českým stavům, aby projednali návrh Christiana Josefa Willenberga a nařizuje jim, aby pro něj zřídili stálé profesorské místo pro "výuku umění inženýrského". Tento reskript dnes patří k nejcennějším historickým dokumentům dnešního Českého vysokého učení technického v Praze.
V roce 1707 jej uherský onódský sněm sesadil z trůnu. Josef ovšem započal mírová jednání, a tak si nakonec znovu získal oporu proti stavovskému hnutí.
V roce 1711 se zdálo, že by se vše konečně mohlo ubírat správným směrem. Španělská válka se zdála být vyhranou a problém Uher vyřešen. Vše ovšem zhatila nenadálá panovníkova smrt způsobená neštovicemi. Přerušil se tak reformní proces v monarchii, na který navázal především Josefův jmenovec, toho jména druhý.
Potomci [editovat]
- Marie Josefa (8. února 1699 – 17. listopadu 1757) ∞ August III., polský král
- Leopold Josef (1700 - 1701), zemřel na hydrocephalus.
- Marie Amálie (22. října 1701 – 11. prosince 1756) ∞ Karel VII. Albrecht, římský císař
Vývod z předků [editovat]
Reference [editovat]
Literatura [editovat]
- ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha : Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X.
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové : životopisná encyklopedie. Praha : Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.
- INGRAO, Charles W. Josef I. : der "vergessene" Kaiser. Graz : Styria, 1982. 293 s. ISBN 3-222-11399-8.
- MIKULEC, Jiří; BĚLINA, Pavel; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české IX. 1683-1740. Praha : Paseka, 2011. 860 s. ISBN 978-80-7432-105-4.
- URFUS, Valentin. Císař Josef I. : nekorunovaný Habsburk na českém trůně. Praha : Libri, 2004. 172 s. ISBN 80-7277-211-2.
- VLNAS, Vít. Josef I. In RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. s. 421-431.
- VONDRA, Roman. České země v letech 1705–1792 : doba absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků. Praha : Libri, 2010. 384 s. ISBN 978-80-7277-448-7.
| Předchůdce: Leopold I. |
 |
Císař Svaté říše římské 1705 – 1711 |
|
Nástupce: Karel VI. |
| Předchůdce: Leopold I. |
|
Římskoněmecký král 1690 – 1711 |
|
Nástupce: Karel VI. |
| Předchůdce: Leopold I. |
 |
Český král 1705–1711 |
|
Nástupce: Karel VI. (II.) |
| Předchůdce: Leopold I. |
 |
Uherský král 1705 – 1711 |
|
Nástupce: Karel VI. (III.) |
| Předchůdce: Leopold I. |
 |
Chorvatský a slavonský král 1705 – 1711 |
|
Nástupce: Karel VI. |
| Předchůdce: Leopold I. |
 |
Rakouský arcivévoda 1705 – 1711 |
|
Nástupce: Karel VI. |
