Josef I. Habsburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef I.
Císař Svaté říše římské, král český a uherský etc.
Joseph I, Holy Roman Emperor.jpg
Josef I. na dobovém portrétu.
Doba vlády 17051711
Korunovace uherským králem r. 1687 a římskoněmeckým králem r. 1690
Narození 26. července 1678
Vídeň
Úmrtí 14. dubna 1711 (32 let)
Vídeň
Předchůdce Leopold I.
Nástupce Karel VI.
Královna Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská (1699-1711)
Potomci Marie Josefa
Leopold Josef
Marie Amálie
Rod Habsburkové
Motto Amore et timore/
Láskou a bázní
Otec Leopold I.
Matka Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská

Josef I. (26. července 1678 Vídeň17. dubna 1711 Vídeň) byl římský císař, český a uherský král, předposlední člen dynastie Habsburků v mužské linii.

Osobnost Josefa I.[editovat | editovat zdroj]

Šlo o syna císaře Leopolda I. ze třetího manželství Eleonorou Neuburskou. Měl sice mnoho vlastních i nevlastních sourozenců, ale v důsledku brzkého úmrtí většiny z nich se stal záhy nejstarším mužským potomkem.

Josef byl inteligentní a schopný mladík, který ovládal sedm řečí a disponoval i jistým hudebním nadáním, když sám komponoval skladby. Jeho vzdělávání se ujali Franz Ferdinand von Rummel, pozdější biskup ve Vídni a kníže Karel Theodor ze Salmu. Jeho manželkou byla od 24. února 1699 o pět let starší Amálie Vilemína, Josef ovšem měl milostné aféry před sňatkem i po sňatku. Zřejmě svou ženu nakazil pohlavní chorobou, takže po několika letech zůstala neplodná a počet jejich potomků skončil na třech.

Válečné konflikty[editovat | editovat zdroj]

Otec ho již v dětských letech nechal korunovat uherským (v roce 1687) a římskoněmeckým králem (r. 1690). Českým králem naopak korunován nebyl. Jazykově všestranně vybavený muž při tom uměl česky jistě lépe než jeho otec. V roce 1702 navštívil Prahu a Starou Boleslav, kde se poklonil Palladiu Země České.

V té době již byly v plném proudu války o španělské dědictví, během nichž podporoval nároky svého mladšího bratra Karla, když se osobně zúčastnil obléhání města Landau v roce 1702. Na různých bojištích zde získával další úspěchy oblíbenec Josefa Evžen Savojský.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

V roce 1705 zdědil po svém otci mocnářství v nelehké situaci. Kromě podpory bratrovi se musel věnovat také vnitrostátnímu problému na území Uher. Kvůli povstání tam totiž v té době již přes rok působil v jejich značné části jako sedmihradský kníže František II. Rákoczi. Hospodářská situace zemí monarchie nebyla příznivá. V důsledku dlouhodobých válek vzrůstalo daňové zatížení poddaných, což způsobovalo nespokojenost širokých mas obyvatelstva. Na panovnickém dvoře vládla byrokracie, úplatkářství a protekce.

Sedmadvacetiletý Josef byl však už schopným vládcem odhodlaným k radikálním opatřením. Jako po všech stránkách bohatě vzdělaný a zároveň rozhodný člověk zároveň hodlal uskutečnit mnoho reforem v oblasti finanční, soudní a dalších. Začal u vlastního dvora, když výrazně zúžil a omladil okruh svých spolupracovníků. Posiloval centrální řízení státní byrokracie a reformy začaly i v oblasti daňového systému. Na mnoho jím zamýšlených plánů však nedošlo.

18. ledna 1707 vydal reskript,[1] jímž doporučuje českým stavům, aby projednali návrh Christiana Josefa Willenberga a nařizuje jim, aby pro něj zřídili stálé profesorské místo pro "výuku umění inženýrského". Tento reskript dnes patří k nejcennějším historickým dokumentům dnešního Českého vysokého učení technického v Praze.

V roce 1707 jej uherský onódský sněm sesadil z trůnu. Josef ovšem započal mírová jednání, a tak si nakonec znovu získal oporu proti stavovskému hnutí.

V roce 1711 se zdálo, že by se vše konečně mohlo ubírat správným směrem. Španělská válka se zdála být vyhranou a problém Uher vyřešen. Vše ovšem zhatila nenadálá panovníkova smrt způsobená neštovicemi. Přerušil se tak reformní proces v monarchii, na který navázal především Josefův jmenovec, toho jména druhý.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Reskript českým stavům

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Předchůdce:
Leopold I.
Znak z doby nástupu Císař Svaté říše římské
17051711
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel VI.
Předchůdce:
Leopold I.
Znak z doby nástupu Římskoněmecký král
16901711
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel VI.
Předchůdce:
Leopold I.
Znak z doby nástupu Český král
17051711
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel VI. (II.)
Předchůdce:
Leopold I.
Znak z doby nástupu Uherský král
17051711
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel VI. (III.)
Předchůdce:
Leopold I.
Znak z doby nástupu Chorvatský a slavonský král
17051711
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel VI.
Předchůdce:
Leopold I.
Znak z doby nástupu Rakouský arcivévoda
17051711
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel VI.