Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský
Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský, cca 1880
Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský, cca 1880
Rodné jméno Albrecht Fridrich Rudolf Dominik Habsbursko-Lotrinský
Narození 3. srpna 1817
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Úmrtí 18. února 1895
Arco
ItálieItálie Itálie
Místo odpočinku Císařská hrobka ve Vídni
Občanství Rakousko
Titul kníže těšínský
Ocenění Řád zlatého rouna
Vojenský řád Marie Terezie
Rytířský kříž
Předchůdce Arcivévoda Karel Ludvík
Následovník Bedřich Rakousko-Těšínský
Manželka Hildegarda Luisa Bavorská
Děti Marie Terezie
Karel Albrecht
Matylda Marie
Rodiče Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
Jindřiška Nasavsko-Weilburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský (3. srpna 1817, Vídeň18. února 1895, Arco) byl těšínský kníže, rakouský arcivévoda a vojevůdce. Pocházel z těšínské větve Habsbursko-Lotrinské dynastie.

Původ a mládí[editovat | editovat zdroj]

Byl nejstarším synem těšínského knížete Karla Ludvíka Rakousko-Těšínského a Jindřišky Nasavsko-Weilburské. Byl vnukem císaře Leopolda II.
Jeho výchova, jak bylo zvykem, probíhala ve vojenském duchu. Jeho otec arcivévoda Karel se snažil vychovat ze svého syna vojáka a skvělého vojevůdce, který by šel v jeho šlépějích. Albrechtovo učení začalo ještě před jeho šestými narozeninami.[1] Mezi jeho učitele patřili např. dr. Jan Bihler, arcibiskup Leopold Maximilian hrabě Firmian, nebo plukovník Karel Cerrini de Monte Valachi. Malý Albrecht byl spíše technicky založený, jeho oblíbeným předmětem se stala matematika.
Už jako třináctiletý se stal majitelem pěšího pluku č. 44. a byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna. Od roku 1832 ho učili rakouští odborníci v oblasti taktiky, opevňování a v dalších vojenských předmětech.[2] Vojenskou historii Albrechta vyučoval sám arcivévoda Karel, který se zároveň věnoval praktické stránce Albrechtovi výchovy. V roce 1836 doprovázel svého otce do Prahy na korunovaci císaře Ferdinanda I. českým králem.

První etapa vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Roku 1837 nastoupil vojenskou službu a jako 2. plukovník byl přidělen k pěšímu pluku č. 13 barona Wimpffena. O dva roky později působil u kyrysnického pluku č. 4 barona Mengena. V roce 1840 byl generálmajorem brigády ve Štýrském Hradci a roku 1843 polní podmaršálek u moravského vrchního velení. V roce 1845 velel jako generál v Dolních a Horních Rakousích a Salzburgu.

Druhá etapa vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

V letech 18481849 se účastnil bojů v Itálii pod velením polního maršála Radeckého. Roku 1849, po bitvě u Novary byl vyznamenán rytířským křížem vojenského řádu Marie Terezie.[3] Poté vystřídal několik velitelských funkcí. V letech 18511860 byl vojenským a generálním guvernérem v Uhrách, poté vrchním velitelem rakouské armády v Itálii. Za prusko-rakouské války v roce 1866 porazil na jižní frontě italská vojska a byl císařem Františkem Josefem odměněn velkokřížem řádu Marie Terezie a jmenován vrchním velitelem armády. V roce 1867 na protest proti rakousko-uherskému vyrovnání odstoupil z čela armády. Roku 1869 se stal generálním inspektorem rakousko-uherské armády.

Třetí etapa[editovat | editovat zdroj]

Albrecht se stal šedou eminencí téměř ve všech vojenských záležitostech. Snažil se o zlešení vztahů mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem. Byl hlavou protiněmecké strany u vídeňského dvora. Protože neměl mužského dědice, adoptoval syny po svém bratrovi Karlu Ferdinandovi.[4] Byli jimi arcivévodové Bedřich,[5] Karel Štěpán a Evžen. Patřil k nejbohatším členům habsburského rodu a vlastnil řadu panství např. panství Ungarisch-Altenburg a Bellye, statky Saybusch, Židlochovice na Moravě a Frýdek ve Slezsku. Na svých statcích budoval parní mlýny, lihovary a rafinérie, olejárny, sýrárny a cukrovary.[6] Založil několik dílen na impregnování telegrafních sloupů. Také byl dědicem umělecké sbírky „Albertina“. Jedinou překážkou ve stáří byl jeho zhoršující se zrak. Na sklonku života už byl téměř slepý. Abrecht Fridrich byl symbolem doby absolutismu, centralismu a dřívějších hodnot. Zemřel v roce 1895 v Arcu. Pohřben je v kapucínské kryptě ve Vídni.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1844 se oženil s Hildegardou, dcerou bavorského krále Ludvíka I., se kterou měl tři děti. Dospělosti se dožila pouze nejstarší dcera.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Gedanken über den militärischen Geist, Wien 1869
  • Erster offizieller Bericht über die Schlacht bei Custozza am 24. Juni 1866, in: Österreichische Militärische Zeitschrift, Jahrgang 1866, Nr. 2
  • Instruction für die Generalität und höheren Officiere der k.k. Armee in Italien, in: Österreichische Militärische Zeitschrift 3/1866, Seite 33-60
  • Das Jahr 1870 und die Wehrkraft der Monarchie, Wien 1870
  • Über die Verantwortlichkeit im Kriege, Wien 1869 (2. Aufl. Wien 1870)
  • Wie soll Österreichs Heer organisirrt sein?, Wien 1868

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PERNES, Jiří. Habsburkové bez trůnu. Praha : IRIS, 1995. 229 s. ISBN 80-85893-07-X. S. 92.  
  2. Habsburkové bez trůnu, str. 93.
  3. HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 43.  
  4. Hamannová, str. 44.
  5. PERNES, Jiří. Pod habsburským orlem. České země a Rakousko-Uhersko na přelomu 19. a 20. století. Praha : Nakladatelství Brána, 2006. 205 s. ISBN 80-7243-290-7.  
  6. Habsburkové bez trůnu, str. 105.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Johann Christoph Allmayer-Beck: Der stumme Reiter. Erzherzog Albrecht. Der Feldherr "Gesamtösterreichs", Graz, Wien Köln 1997
  • Matthias Stickler: Erzherzog Albrecht von Österreich. Selbstverständnis und Politik eines konservativen Habsburgers im Zeitalter Kaiser Franz Josephs, (= Historische Studien, Band 450), Husum 1997
  • Josef Jakob Holzer, Erzherzog Albrecht. Politisch-militärische Konzeptionen und Tätigkeit als Generalinspektor des Heeres. Wien, Diss. 1974
  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.  
  • PERNES, Jiří. Habsburkové bez trůnu. Praha : IRIS, 1995. 229 s. ISBN 80-85893-07-X. S. 84–105.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
Znak z doby nástupu Kníže těšínský
18471895
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Bedřich Rakousko-Těšínský