Karel IV.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Karel IV.
Římský císař, český, lombardský a arelatský král, hrabě lucemburský,markrabě moravský
Karel IV.
Doba vlády	1346-1378
Korunovace	Římským králem 26. listopadu 1346, českým králem 2. září 1347
Úplné jméno	Václav, Karel
Tituly	Jeho císařská milost Jeho Veličenstvo král
Narození	14. května 1316
	Praha
Úmrtí	29. listopadu 1378 (62 let)
	Praha
Pochován	Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Předchůdce	Ludvík IV. Bavor v říši Jan Lucemburský jako český král
Následník	Václav IV.
Manželky	I. Blanka z Valois (1323–48), narození 1316, úmrtí 1348
	II. Anna Falcká (1349–53), narození 1329, úmrtí 1353
	III. Anna Svídnická (1353–62), narození 1339, úmrtí 1362
	IV. Alžběta Pomořanská (1363–78), narození 1347, úmrtí 1393
Potomci	Markéta *1335, †1349; Kateřina *1342, †1379; Václav *1350, †1351; Eliška *1358, †1373; Václav IV *1361, †1419; Anna *1366, †1394; Zikmund *1368, †1437; Jan Zhořelecký *1370, †1396; Markéta *1373, †1410
Rod	Lucemburský
Dynastie	Lucemburkové
Otec	Jan Lucemburský *1296, †1346
Matka	Eliška Přemyslovna*1292, †1330

Karel IV. (14. května 1316 Praha – 29. listopadu 1378 Praha) byl jedenáctý český král (jako Karel I. – 1346–1378), lombardský král (1355), římský král (1346–1355) a císař (1355–1378), arelatský král (1365) a hrabě lucemburský (1346 – 1353) z dynastie Lucemburků.

Karel IV., křtěný jménem Václav, se narodil jako syn Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského.

„	...přeji si proto, aby vám nebylo tajno, že mého otce jménem Jan zplodil Jindřich VII., císař římský, z Markéty, dcery vévody brabantského. Jan pojal manželku jménem Elišku, dceru Václava II., krále českého, a obdržel sní Království české, poněvadž nebylo mužského potomstva v královském rodě českém.	“
— Karel IV.[1]

Vzdělání se Karlovi dostalo na francouzském dvoře, kde byl také oženěn s první ze svých čtyř manželek Blankou z Valois. Jako český král stál u zrodu Nového Města pražského a dal zbudovat Karlův most. Roku 1348 vydal zakládací listinu Karlovy univerzity. Na jeho popud byla zhotovena Svatováclavská koruna. Zanechal po sobě několik spisů, mezi nejznámější patří autobiografie Vita Caroli.

Obsah 1 Na francouzském dvoře 2 Korunovace v Bonnu 3 Zakladatelská činnost 4 Bujnost mladého krále 5 Karel IV. a Židé 6 Braniborská expanze a cesta do Francie 7 Rok 1378 8 Potomci 9 Genealogie 10 Odkazy 10.1 Reference 10.2 Literatura 10.3 Externí odkazy

[editovat] Na francouzském dvoře

Roztržky mezi jeho rodiči vedly nejprve k tomu, že Jan syna nejprve odtrhl od matky a pak jej dokonce nechal internovat na hrad Loket a později na Křivoklát. Malý Václav byl nakonec poslán do Paříže na vychování k francouzskému královskému dvoru, kam dorazil 4. dubna 1323. Téhož roku byl biřmován a od svého kmotra, a strýce, francouzského krále Karla IV. (1322–1328), přijal jméno Karel. Zároveň se oženil s Blankou z Valois.

V Paříži získal Karel rozsáhlé vzdělání: budoucí císař uměl německy, francouzsky, latinsky a italsky (česky se znovu naučil až po svém návratu do země roku 1333). Jeho učitelem byl Pierre de Rosieres (pozdější papež Klement VI.). V letech 1330–1331 pobýval Karel v Lucembursku, v letech 1331–1333 působil jako zástupce svého otce (generální místodržitel) v severoitalské lucemburské signorii.

[editovat] Korunovace v Bonnu

Na konci října 1333 se Karel vrátil do Čech a spravoval České království místo nepřítomného otce - stalo se tak z popudu šlechty. Od roku 1334 byl moravským markrabětem. Od počátku čtyřicátých let byl Karel favoritem papežské kurie na hodnost římského panovníka proti císaři Ludvíku Bavorovi – i proto papež Klement VI. povýšil pražské biskupství 30. dubna 1344 na arcibiskupství (prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic). 21. listopadu 1344 byla zahájena stavba metropolitní katedrály sv. Víta. Dne 11. července roku 1346 byl Karel hlasy pěti kurfiřtů zvolen u Rhens na Rýně římským vzdorokrálem a 26. listopadu 1346 v Bonnu korunován.

Po náhlé smrti císaře Ludvíka Bavora 11. října 1347 ztratil Karel svého rivala. Bavorův syn Ludvík Braniborský sice v boji pokračoval, zajistil zvolení anglického krále Eduarda III. jako římského vzdorokrále, ale jeho boj byl marný. Eduard III. brzy na říšský trůn rezignoval. Od roku 1349 byl Karel uznáván jako jediný římský panovník.

[editovat] Zakladatelská činnost

Ve stejný den, tedy 7. dubna 1348, udělil Karel IV. Univerzitě Karlově imunitu před zásahy světské moci, což je mylně založení. Univerzita Karlova byla jako každá univerzita založena rozhodnutím církve (papeže Klementa VI.), v Avignonu 26. ledna. České království se stalo centrem římské říše a jako takové bylo i náležitě sídelním městem, bylo založeno Nové Město pražské (8. března 1348) a byl postaven i nový pražský most. Karel IV. založil 10. června 1348 hrad Karlštejn pro uložení říšských korunovačních klenotů.

Roku 1348 bylo z iniciativy Karla IV. založeno jako hlavní veřejné a obchodní prostranství nově zakládaného Nového Města pražského dnešní Karlovo náměstí (Dobytčí), za osobního dohledu Karla IV. bylo vyměřeno dnešní Václavské náměstí (Koňský trh).

[editovat] Bujnost mladého krále

Karel nebyl v první fázi své vlády jen moudrým panovníkem, ale i klasickým středověkým válečníkem. K válčení a bitkám ho předurčovala nejen bujná povaha, ale i konstituce: na svoji dobu byl neobvykle vysoký (173 cm) a robustní, ideální „těžký rytíř“. Stejně jako když se za mladých let účastnil válečných výprav po Itálii a dalších oblastech, i když seděl na trůně, vášnivě vyhledával boj.

V roce 1347 mu papež zaslal list, ve kterém ho kárá za vyhledávání soubojů a chování neodpovídající královské důstojnosti. Karel na to zareagoval tím, že se snažil být více nenápadný, nicméně v skrytu patrně pokračoval v tomtéž stylu až do roku 1350, kdy jej opustil poté, co těžce onemocněl a strávil několik měsíců na lůžku. Důvodem měla být podle legend rozšiřovaných královským dvorem otrava, po níž dočasně ochrnul na všechny čtyři končetiny, ovšem skutečnost byla zcela jiná a tato historka měla patrně jen zakrýt skutečnou příčinu, kterou bylo vážné poranění krční páteře a zlomenina čelisti.

Neexistuje záznam, jak ke zranění došlo, nicméně je přesně takové, jaké by se dalo očekávat u rytíře v plné zbroji, který spadne s koně hodně nešťastným způsobem. Předpokládá se, že Karel se patrně zúčastnil inkognito turnaje nebo nějakého jiného podniku, během kterého byl sražen s koně a dopadl velmi nešťastně na bradu, přičemž si na čtyřikrát zlomil dolní čelist a vážně poranil páteř páčením krku snad o okruží. Poranění se časem vyhojilo a pohybové schopnosti krále se částečně obnovily, ale o účasti na dalších rytířských turnajích už nemohlo být řeči: doživotním následkem bylo vadné držení těla, omezená pohyblivost a vybočení hlavy. Jak již bylo řečeno, se zraněním páteře zřejmě souvisí i vážné poranění čelisti, které natrvalo zdeformovalo králův skus.

[editovat] Karel IV. a Židé

Židé byli služebníky komory krále, a ten je mohl zastavit. Karel IV. toto právo využíval opakovaně. Roku 1349 zastavil Karel IV. frankfurtské Židy představeným města za patřičný finanční obnos. Když si pak občané města přišli vybrat svou zástavu a zabavit židovský majetek, zapálili Židé raději své domy a dobrovolně uhořeli. Téhož roku 1349, věnoval Karel IV. v Norimberku markraběti Ludvíku Braniborskému "tři domy nejlepších Židů...brzy po tom, co budou pobiti". Karel IV. tedy dovolil zábor židovského majetku a dal najevo, že chystané zavraždění židovských uživatelů nehodlá nijak trestat.

16. listopadu 1349 Karel udělil městu Norimberku povolení srovnat židovskou čtvrť se zemí a na jejím místě založit mariánský kostel a tržiště. 5. prosince 1349 následoval pogrom, pro který Karel IV. předem vyhlásil amnestii na veškeré násilné činy proti Židům. Zavražděno bylo 560 Židů.^[2]

[editovat] Braniborská expanze a cesta do Francie

Šedesátá léta znamenala mocenskou expanzi do zemí braniborských. Není docela pravda, že Karel IV. nikdy nevedl válku. Roku 1371 se markrabě Ota Braniborský po boku polského krále Kazimíra a uherského krále Ludvíka I. pustil do sporu s císařem. Ten proti Otovi vytáhl se silnou armádou a donutil jej vzdát se jakýchkoliv nároků na Braniborsko. Za to byla Otovi dána určitá kompenzace, např. titul arcikomorníka Svaté říše římské. Roku 1373 se tedy završilo letité úsilí Karla IV. o získání Braniborska pro Lucemburky, konkrétně syna Zikmunda.

V závěru života podnikl Karel IV. spolu se svým nejstarším synem Václavem cestu do Francie. Hovořil zde s králem Karlem V. o rozdělení sfér vlivu v Evropě a také v neposlední řadě o přesídlení papeže z Avignonu zpět do Říma. V plánu bylo, že polská koruna by měla v budoucnu připadnout Zikmundovi Lucemburskému (ten ovšem nakonec získal uherský trůn).

[editovat] Rok 1378

Karla trápila ve vyšším věku dna, která ztěžovala jeho pohyb a také mohla být příčinou pádu nejspíše z koně či ze schodů. Zlomenina krčku stehenní kosti ho upoutala na lůžko. V důsledku toho 29. listopadu 1378 císař zemřel na zápal plic.

Význam Karla IV. Lucemburského pro Česko je obrovský – za jeho vlády se České království stalo centrem Evropy, Praha byla sídelním městem Svaté říše římské, celá země zažívala neobyčejný hospodářský, umělecký a kulturní rozvoj. České království dovedl k vrcholu, který se pak už nikdy neopakoval. Již Karlovi současníci si byli jeho významu vědomi.

V pohřební řeči byl císař Karel IV. poprvé nazván Otcem vlasti. Takto ho nazval jeho přítel Vojtěch Raňkův z Ježova, profesor na francouzské Sorbonně. Karel IV. je pohřben v sarkofágu uprostřed královské krypty v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Původní hrobka, kterou skutečně založil, se nachází v prostoru mezi dnešním oltářem a oltářním stolem (viz např. National Geographic léto 2005, nebo Průzkum hrobky Karla IV.). Karlovy naštěstí dobře zachovalé kosterní pozůstatky zkoumal docent Emanuel Vlček a Jiří Ramba.

[editovat] Potomci

1. srpna 1348 Karlovi zemřela první žena Blanka. V březnu 1349 uzavřel sňatek s Annou Falckou a připojil tak Horní Falc (Nové Čechy), ta však zemřela již 2. února 1353. Dne 27. května 1353 se Karel oženil s Annou Svídnickou, díky které připojil Horní a Dolní Lužici a která mu porodila prvního syna, budoucího krále Václava IV. Anna Svídnická zemřela při porodu 11. července 1362. Karel IV. se počtvrté oženil 21. května 1363 s Alžbětou Pomořanskou.

1. manželka Blanka z Valois (1316 – 1348):

• Markéta Lucemburská (1335 - 1349) ∞ 1342 Ludvík I. Veliký (1326 – 1382)
• Kateřina Lucemburská (1342 - 1395), rakouská vévodkyně a braniborská markraběnka ∞
  • 1/ 1353 Rudolf IV. Habsburský (* 1339 – 1365)
  • 2/ 1366 Ota V. Bavorský (1346/1347 – 1379)

2. manželka Anna Falcká (1329 – 1353):

• Václav (1350 - 1351)

3. manželka Anna Svídnická (1339 – 1362):

• Alžběta Lucemburská (1358 - 1373) ∞ 1366 Albrecht III. Habsburský (1349/1350 - 1395)
• Václav IV. (1361 - 1419), český a římský král ∞
  • 1/ 1370 Johanna Bavorská (1356 – 1386)
  • 2/ 1389 Žofie Bavorská (1376 – 1425)
• chlapec bez jména (*/+ 11. červenec 1362)

4. manželka Alžběta Pomořanská (1346/1347 – 1393):

• Anna Lucemburská (1366 - 1394), anglická královna ∞ 1383 Richard II. Plantagenet (1367 – 1400)
• Zikmund Lucemburský (1368 - 1437), uherský a český král a římský císař ∞
  • 1/ 1385 Marie Uherská (1371 – 1395)
  • 2/ 1408 Barbora Cejlská (medzi 1390 - 1395 – 1451)
• Jan Zhořelecký (1370 - 1396), braniborský markrabě a vévoda zhořelecký ∞ 1388 Kateřina Meklenburská (kolem 1371 - 1400)
• Karel (1372 - 1373)
• Markéta „Mladší“ Lucemburská (1373 - 1410) ∞ Jan III. Hohenzollern (* kolem 1369 - 1420)
• Jindřich (1377 - 1378)

Z neznámé souložnice:

• Vilém, levoboček, doložený z jediné listiny r. 1377

[editovat] Genealogie

z • d • e Předkové                               Jindřich VI. Lucemburský               Jindřich VII. Lucemburský                       Beatrix z Avesnes               Jan Lucemburský                             Jan I. Brabantský               Markéta Brabantská                       Markéta z Dampierre               Karel IV.                                   Přemysl Otakar II.               Václav II.                       Kunhuta Haličská               Eliška Přemyslovna                             Rudolf I. Habsburský               Guta Habsburská                       Gertruda z Hohenbergu

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

1. ↑ Vlastní životopis. Praha : Odeon, 1979. s. 27.
2. ↑ FUHRMANN, Horst. Středověk je kolem nás. Praha : H+H, 2006. 416 s. ISBN 80-7319-042-7. s. 164-165.

[editovat] Literatura

Související články obsahuje Portál Středověk

• BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české IV.a 1310-1402. Praha : Paseka, 2003. 694 s. ISBN 80-7185-501-4.
• BOBKOVÁ, Lenka; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české IV.b 1310-1402. Praha : Paseka, 2003. 583 s. ISBN 80-7185-551-0.
• ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1310-1378. Lucemburkové na českém trůně I. Praha : Libri, 1999. 287 s. ISBN 80-85983-73-7.
• HOENSCH, Jörg Konrad. Lucemburkové. Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437. Praha : Argo, 2003. 304 s. ISBN 80-7203-518-5.
• KAVKA, František. Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355–1378) I. díl (1355-1364). Praha : Karolinum, 1993. 252 s. ISBN 80-7066-695-1.
• KAVKA, František. Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355–1378) II. díl (1364-1378). Praha : Karolinum, 1993. 292 s. ISBN 80-7066-760-5.
• KAVKA, František. Karel IV. Historie života velkého vladaře. Praha : Mladá fronta, 1998. 361 s. ISBN 80-204-0753-7.
• KAVKA, František. Čtyři ženy Karla IV. Královské sňatky. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2002. 189 s. ISBN 80-7185-493-X.
• KAVKA, František. 5.4.1355. Korunovace Karla IV. císařem Svaté říše římské. Praha : Havran, 2002. 117 s. ISBN 80-86515-10-9.
• RAMBA, Jiří. Slavné české lebky. Praha : Galen, 2005. ISBN 80-7262-325-7.
• RAPP, Francis. Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2007. 316 s. ISBN 978-80-7185-726-6.
• SEIBT, Ferdinand. Karel IV. Císař v Evropě (1346–1378).. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1999. 524 s. ISBN 80-7106-265-0.
• SPĚVÁČEK, Jiří. Král diplomat. Jan Lucemburský 1296-1346. Praha : Panorama, 1982. 276 s.
• SPĚVÁČEK, Jiří. Karel IV. Život a dílo (1316–1378). Praha : Nakladatelství Svoboda, 1980. 721 s.
• ŠUSTA, Josef. České dějiny II/3. Karel IV. Otec a syn 1333-1346. Praha : Jan Laichter, 1946. 535 s.
• ŠUSTA, Josef. České dějiny II/4. Karel IV. Za císařskou korunou 1346-1355. Praha : Jan Laichter, 1948. 437 s.
• Emanuel Vlček: Pádem vzhůru. Úraz Karla IV. ohrožující jeho život; Vesmír 4/1998, strana 218-223.

[editovat] Externí odkazy

• 72 jmen české historie: Karel IV - dokument ČT
• České země v době Karla IV.
• Česká televize: Největší Čech – Dokumenty osobností – Karel IV.
• Pečetě:
  • Majestátní pečeť Karla IV. jako římského a českého krále, 1348
  • Zlatá bula Karla IV. jako římského a českého krále - avers, 1349
  • Zlatá bula Karla IV. jako římského a českého krále - revers, 1349
  • Karlova pečeť ve Vatikánu
• Podrobné informace o průzkumu původní hrobky Karla IV.
• Fotografie a videozáznam z původní hrobky Karla IV.
• Záhadná nemoc Karla IV.
• Uvolněte se, prosím z 26. 9. 2008 - o povaze zranění Karla IV. s Jiřím Rambou
• Karel IV. v Historickém magazínu
• Rok 1378 - poslední rok života a smrt Karla IV.