Jindřich z Lipé
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich z Lipé (asi 1275 - 26. srpen 1329, Brno) byl český šlechtic ze starobylého panského rodu Ronovců, který se nazýval podle Lipé (dnešní České Lípy).
Obsah |
[editovat] Původem Ronovec
Otcem Jindřicha byl zřejmě Chval, dědečkem Častolov z Ronovců.[1]. Jindřich měl také bratra Čeňka, se kterým odešel kolem roku 1297 do Prahy ke královskému dvoru. Čeněk pár let poté zemřel. Jindřich se ještě před svou cestou za slávou a majetkem stačil v roce 1296 oženit, se svou paní Scholastikou (púvodem od pánů z Kamence) měl postupně 4 syny a 3 dcery.
[editovat] Hrdina od Hory Kutné
Jindřich působil už ve službách předposledního přemyslovského krále Václava II.. Před rokem 1303 sloužil v Polsku pod vedením královského hejtmana a jako zásluhu za tuto vojenskou službu získal poprvé Žitavu.[2]. Záhy ji spolu s přízní krále ztratil. Zřejmě kvůli souboji jeho družiny během turnaje pořádaného králem Václavem II. právě v Žitavě. Znovu ji získal roku 1305 a zůstala mu do roku 1319.
V bojích s římským králem Albrechtem Habsburským uhájil roku 1304 společně se svým přítelem Janem z Vartemberka stříbronosnou Kutnou Horu.
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| manželka | |
| syn |
Jindřich II. z Lipé (Železný)
|
| syn | |
| syn | |
| syn | |
| dcera |
Markéta - jeptiška v Marienthalu
|
| dcera |
Kateřina - jeptiška u P. Marie v Brně
|
| dcera |
Klára
|
Svým vlivem pomáhal pan z Lipé Jindřichu Korutanskému na český trůn, ale zároveň se přičinil o několik let později o jeho vypuzení ze země. Jan Lucemburský Jindřicha roku 1310 jmenoval podkomořím (správcem zemských cenností) a českým maršálkem, ale už roku 1311 jej funkce zbavil. Pan z Lipé začal okamžitě budovat proti králi opozici. Roku 1315 mu král vrátil úřad podkomořího a v říjnu téhož roku se z popudu královny Elišky Přemyslovny nový podkomoří ocitl ve vězení na hradě Týřově, obviněný ze spiknutí proti králi.
Na stranu Jindřicha z Lipé se ovšem postavila většina šlechty, a tak byl v dubnu 1316 po půlročním věznění propuštěn. Jan Lucemburský si na pomoc proti odbojné šlechtě pozval německé žoldnéře a šlechta v čele s Jindřichem mu pohrozila, že nedojde-li k dohodě, nahradí ho jiným panovníkem. Smír byl sjednán až roku 1318 v Domažlicích za pomoci Ludvíka Bavora. Podmínky byly jednoznačně příznivé pro české pány.
[editovat] První muž království
Jindřich si postupně získal královu důvěru a dovedl si jej k sobě připoutat. Jeho přičiněním byl zbaven úřadu Vilém z Valdeka, důvěrník královny Elišky. Jindřich z Lipé a přátelé užívali sice korunních statků pro sebe jako předtím, ale králi byli nápomocni v dobývání příjmů na útraty jiných stavů, totiž vydíráním peněz na měšťanstvu a duchovenstvu třeba i násilím.
.
V roce 1319, v období mezi 31.srpnem až 3.září, Jindřich vyměnil Žitavu, hrady Ronov, Ojvín a Krásný Bok s králem Janem Lucemburským za území na Moravě, kam se odstěhoval.[3].
Král pána z Lipé pověřil správou země v době své nepřítomnosti, jmenoval ho zemským hejtmanem na Moravě a roku 1321 říšským maršálkem. Jan měl tedy dobré vztahy jak s Jindřichem, tak s Jindřichovou milenkou Eliškou Rejčkou (Jindřich byl stále ženatý se Scholastikou pravděpodobně z Kamence, s níž měl sedm dětí). Naopak tím utrpělo manželství Jana a Elišky Přemyslovny. Byl to možná Jindřich, kdo královnu nařkl z toho, že se snaží ve prospěch syna připravit Jana o trůn.
Maršálek se poté většinu času zdržoval v Brně, kde si s Eliškou Rejčkou zřídil vlastní dvůr. Do Brna svolával dokonce i kolokvia, šlechtická sněmovní a soudní shromáždění, což bylo jinak pouze právo královo.
Jindřich z Lipé zemřel ve věku přibližně šedesáti let.
- "... v den svatého Rufa mučedníka, zemřel v Brně muž urozený a statečný, Jindřich starší, řečený z Lipé, o němž se často děje zmínka v předcházejícím vypravování, protože byl bohatstvím, mocí a světskou slávou nejvíce nad ostatní pány povýšen. Pro jeho smrt tolik plakala a žalostila královna Alžběta, zvaná Hradecká, že to budilo úžas všech, kdož viděli její nářek. A protože se nechtěla od něho odloučiti jak v životě, tak i v smrti, ustanovila, aby bylo jeho tělo s úctou pochováno v klášteře jejího nového založení."[4]
O pár let později byla v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně po Jindřichové boku pochována i sama Rejčka.[5][6]
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ SOVADINA, Miloslav. Bezděz 1998. Česká Lípa : Vlastivědný spolek Českolipska, 1998. ISBN 1211-9172. Kapitola Rozrod žitavských Ronovců, s. 28.
- ↑ Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa : Vlastivědný spolek Českolipsko, 2007. ISBN 80-901955-2-0. Kapitola Ronovci, s. 13.
- ↑ Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa : Vlastivědný spolek Českolipsko, 2007. ISBN 80-901955-2-0. Kapitola Ronovci, s. 14.
- ↑ Zbraslavská kronika. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1976. s. 376.
- ↑ Dějiny zemí koruny české I, Paseka: Praha, Litomyšl, 2003, s. 105
- ↑ heslo Alžběta Rejčka [1] online na Seznam Encyklopedii
[editovat] Literatura
- ŠAROCHOVÁ, Gabriela V.. Radostný úděl vdovský. Královny-vdovy přemyslovských Čech. Praha : Dokořán, 2004. 174 s. ISBN 80-86569-24-1.
[editovat] Externí odkazy
 |
Související články obsahuje Portál Středověk |
