Žofie Bavorská
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Žofie Bavorská | ||
|---|---|---|
| Česká a římskoněmecká královna | ||
 |
||
| Ilustrace Žofie a Václava IV. z Bible Václava IV. | ||
| Korunovace | 1400 | |
| Narození | 1376 | |
| Mnichov | ||
| Úmrtí | 26. září 1425 (49 let) | |
| Bratislava | ||
| Pochována | Bratislava | |
| Přechůdce | Johanna Bavorská | |
| Následník | Barbora Cellská | |
| Panovník | Václav IV. | |
| Dynastie | Wittelsbachové | |
| Otec | Jan II. Wittelsbach | |
| Matka | Kateřina z Gorice | |
Žofie Bavorská (1376, Mnichov – 26. září 1425, Bratislava) byla druhou manželkou Václava IV. a římskou a českou královnou. Žofiinými rodiči byli politicky málo významný mnichovsko-bavorský vévoda Jan II. Wittelsbach a Kateřina z Gorice, byla neteří Václavovy první ženy Johanny.
Obsah |
[editovat] Svatba s Václavem IV.
Budoucí královna vyrůstala u svého strýce Friedricha III. Saského v Landshutu, který byl stejně jako Václav IV. příznivcem lovu. Roku 1388 ji vzal strýc do Prahy, kde se věnoval mimo jiné i politickým jednáním. Prý půvabná dvanáctiletá princezna krále Václava IV. okouzlila, ostatně asi podobně jako politické služby, které mu její strýc mohl nabídnout. Nevěstina otce zastupoval při vyjednávání sňatku vévoda Friedrich.
Nejen z tohoto kroku je zřejmě, že Václav IV. rozhodně nebyl tak neschopným panovníkem, jak líčí některé zaujaté kroniky. Sňatkem s chudou Žofií totiž upevnil svoji moc a postavení, rovněž si jím připoutal odbojné Wittelsbachy.
Svatba se konala 2. května 1389 v Praze. Václava a Žofii nejspíše oddal králův kancléř Jan, kamminský biskup. Král byl totiž ve vleklém sporu s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, které komplikovaly i Žofiinu korunovaci českou královnou. Korunovaci totiž mohl provést jedině arcibiskup.
Václav oslavil manželský svazek tím, že dal zhotovit řadu vynikajících rukopisů - Bible Václava IV. byla společným rukopisem krále a královny a rukopis Willehalm apoteosou manželské věrnosti. Stejně jako její předchůdkyně se prý rychle sžila s českým prostředím.
[editovat] V době vznikajícího husitství
Věnná města Žofie získala až nějaký čas po smrti císařovny-vdovy Alžběty Pomořanské. Při jejich spravování projevovala dobrý ekonomický cit a svůj majetek dokonce rozmnožila. Získala panství Potštejn s Kostelcem nad Orlicí či hrad Lichnici a Bradlec a svůj zájem věnovala i zakladatelské činnosti.
V březnu 1393 dal Václav umučit Jana Nepomuckého, kterého katolické baroko proměnilo ve zpovědníka královny Žofie. Údajně zahynul proto, že ani při mučení nechtěl prozradit její zpovědní tajemství, ve skutečnosti se stal obětí sporu krále s arcibiskupem Janem z Jenštejna.
13. března 1400 byla Žofie konečně arcibiskupem Oldbramem ze Škvorce, synovcem Jana z Jenštejna, korunována českou královnou. V letech 1402–1403 v době odboje proti králi Václavovi a jeho internaci ve Vídni, pobývala královna Žofie ve svých východočeských věnných městech, především v Hradci Králové.
Královna Žofie v dalších letech proslula jako posluchačka a velká obdivovatelka Jana Husa. Docházela do Betlémské kaple na jeho kázání a stejně jako král Václav ho dlouho chránila. V září 1410 v královských listech papeži společně s Václavem žádala zrušení klatby nad Husem. Vztah Jana Husa ke královně byl zřejmě blízký, jak se dá vyvodit ze srdečných zmínek o ní v Husových kostnických listech. Rozhodná Žofie se nakonec katolíkům zdála větší hrozbou než váhavý král. Oba se ovšem nakonec museli stáhnout v obraně Husova učení do pozadí. Za zmínku stojí i to, že královna správně předvídala nepokoje po smrti Mistra Jana Husa.
[editovat] Královna vdova
Václav IV. zemřel v roce 1419 po zprávách o první pražské defenestraci a skončilo tak zřejmě komplikované, ale relativně spokojené manželství. Ani z Václavova druhého manželství se nenarodil dědic, neplodný byl ale spíše Václav než Žofie (mnoho jeho příbuzných nemělo děti). Po Václavově smrti se Žofie uchýlila pod ochranu švagra Zikmunda, jehož nástupnictví na český trůn podporovala. Nějaký čas byla Žofie správkyní království a 6. října 1419 přední čeští páni uzavřeli s královnou Žofií spolek na obranu „práva a řádu zemského“.
Doba ovšem donutila Žofii úřad složit a Zikmund musel své zájmy hájit sám. Královna-vdova si na něm vydobyla pevné sídlo v Prešburku, se Zikmundem se také přela o náhrady za svůj majetek. Z tohoto pohledu jsou zvláštní zvěsti o tom, že s ním Žofie měla poměr. Uherský král prý uvažoval o tom, že královnu-vdovu znovu provdá, zřejmě za polského krále Vladislava II. Jagella. Žofie Bavorská zemřela 26. září 1425 v dnešní Bratislavě, kde je v chrámu sv. Martina pohřbena.
[editovat] Literatura
 |
Související články obsahuje Portál Středověk |
- BAUER J. Podivné konce českých panovnic. Vydání 1. Třebíč : Akcent, 2002.
- ČECHURA, J. Ženy a milenky českých králů. Vydání 1. Praha : Akropolis, 1994.
- ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1378-1437. Lucemburkové na českém trůně II. Praha : Libri, 2000. 438 s. ISBN 80-85983-98-2.
- SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. 1361-1419. K předpokladům husitské revoluce. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1986. 773 s.
[editovat] Externí odkazy
| Německá královna | ||
|---|---|---|
| Předchůdkyně: Johanna Bavorská |
1389 - 1400 | Nástupkyně: Eliška Norimberská |
| Česká královna | ||
|---|---|---|
| Předchůdkyně: Johanna Bavorská |
1389 - 1419 | Nástupkyně: Barbora Cellská |
