Mnichov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o německém městě. Další významy jsou uvedeny v článku Mnichov (rozcestník).
Mnichov
München
Centrum města: vlevo Frauenkirche, vpravo Nová radnice
Centrum města: vlevo Frauenkirche, vpravo Nová radnice
Mnichov – znak
znak
Mnichov – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 519 m n. m.
stát: Německo Německo
Spolková země: Bavorsko Bavorsko
Vládní obvod: Horní Bavorsko
Zemský okres: samostatné město
administrativní dělení: 25 obvodů
Mnichov na mapě
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 310,71 km²
počet obyvatel: 1 407 836 (31. 12. 2013)
hustota zalidnění: 4 531 obyv. / km²
etnické složení: 25 % cizinců
správa
starosta: Dieter Reiter (SPD)
oficiální web: http://www.muenchen.de
adresa obecního úřadu: Marienplatz 8
80331 München
telefonní předvolba: 089
PSČ: 80331–81929
označení vozidel: M

Mnichov (německy München, starobyle Munichenbei den Mönchen – u mnichů) je hlavní město Bavorska, které leží v podhůří Alp na řece Isar a s 1,4 miliony obyvatel je to třetí největší město v Německu (po Berlíně a Hamburku).

Významné průmyslové, dopravní i finanční středisko s mnoha vysokými školami, je sídlem arcibiskupa a mnoha muzeí a galerií. Patří k nejbohatším a nejrychleji se rozvíjejícím městům v Německu.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Mnichov tvoří jedno z 23 center Svobodného státu Bavorska. Mezi německými velkoměsty jde o město s největší hustotou osídlení.

Nejvyšším místem města je hora Warnberg v městském okrese 19 s 579 m n. m., nejnižším bodem 482 m n. m. v severním Schwarzhölzl v městském okresu Feldmoching.

Městem protéká řeka Isar z jihozápadu na severovýchod s celkovou délkou 13,7 km. Na řece se nacházejí ostrůvky Museumsinsel a v bezprostřední blízkosti také Praterinsel. V Mnichově a v blízkém okolí se nachází řada menších i větších jezer, jako např. Ammersee, Wörthsee nebo Starnberské jezero. Další řekou protékající Mnichovem je Würm, která teče od Starnberského jezera. Potok Hachinger Bach protéká západem Mnichova od jihovýchodu u Perlachu k Neuperlachu na severu, Eisbach a Auer Mühlbach se oddělují od Isaru a protékájí přes Zoo Mnichov, stejně jako potok Brunnbach. Městské potoky v okolí Isaru, které protékají také přes centrum, jsou většinou vedeny pod zemí nebo byly kvůli stavbě metra vysušeny. K mnichovským jezírkům patří např. Kleinhesseloher SeeAnglické zahradě, jezero v Olympiaparku nebo dále na sever Lerchenauer, Fasanerie- a Feldmochinger See, od sebe vzdálené jen pár stovek metrů. Na jihu poblíž levého břehu Isaru leží jezero Hinterbrühler See.

Rozloha[editovat | editovat zdroj]

Celková rozloha města činí 31 042,96 ha. Velikostí je Mnichov třetí největší město v Německu, po Berlíně a Hamburku. Z 310 km² připadá 44,1 % na budovy a jejich okolí, 17,0 % na dopravní strukturu, 15,9 % na zemědělskou půdu, 15,4 % na rekreační plochy, 4,1 % na lesy, 1,3 % na jezera a řeky a dalších 2,2 % na ostatní plochy (stav k 31. 3. 2006). Hranice města je dlouhá 118,9 km. Největší vzdálenost ze severu na jih činí 20,7 km a z východu na západ 26,9 km. (31. 12. 2005)

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Město leží na přechodu mezi vlhkým atlantickým klimatem a suchým kontinentálním klimatem, počasí ovlivňují i blízké Alpy a řeka Dunaj, která teče asi 70 km severně od města. Z toho vyplývá, že se zde počasí rychle mění. Jižní alpský fén přináší z jihu teplé a suché vzdušné proudění, s nímž je spojen dobrý výhled na Bavorské Alpy.

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Městské obvody Mnichova

Podle nového rozdělení v roce 1992 byl počet obvodů zredukován ze 41 na 25.

Městské obvody podle abecedy
(V závorce číslo obvodu)


Hraničící obce[editovat | editovat zdroj]

Oberschleißheim, Garching, Ismaning, Unterföhring, Aschheim, Feldkirchen, Haar, Putzbrunn, Neubiberg, Unterhaching, Perlacher Forst, Oberhaching, Grünwald, Pullach, Forstenrieder Park, Neuried, Planegg, Gräfelfing, Germering, Puchheim, Gröbenzell a Karlsfeld

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mnichovský prapor (vlevo), bavorský prapor a Frauenkirche

Hlavní článek: Historie Mnichova

Maxmilián I.
opevnění Mnichova 1640.

Zárodkem Mnichova byl kostel Petersbergl, kde byla již v 8. století pobočka kláštera v Tegernsee. První zmínka o Mnichovu jako Villa Munichen pochází z roku 1158, když bavorský a saský vévoda Jindřich Lev nechal poblíž sídla mnichů z kláštera Tegernsee postavit přes řeku Isar most na místě dnešního Ludwigsbrücke. Nechal ale zničit severnější most biskupa z Freisingu u Oberföhringu, aby vydělal na bohatém obchodu se solí do Augsburku. V letech 1214 – 1217 obdržel Mnichov městská práva.

Roku 1180 byl Jindřich Lev dán císařem do říšské klatby a byl mu zkonfiskován majetek včetně Bavorského vévodství. Poté bylo toto říšské léno včetně Mnichova uděleno Wittelsbachům. V roce 1255 došlo k rozdělení rodu na větev falckou (držela Horní a Dolní Falc, titul falckraběte a kurfiřtský hlas) a bavorskou (Bavorsko bez Horní Falce a vévodský titul). Poté přesídlili bavorští Wittelsbachové do Mnichova, kde žili až do konce první světové války. Město dostalo druhé hradby, původní vévodský hrad (dnes Alter Hof), začaly se tu stavět paláce, z nichž některé existují dodnes.

Roku 1314 byl vévoda Ludvík IV. Bavor zvolen římským králem a roku 1328 korunován na římského císaře. Od této doby jsou mnichovskými barvami černá a zlatá. Koncem 14. století přiměla častá povstání měšťanů vévody, aby přesídlili z dosavadního sídla do nové rezidence na severním kraji města. Kvůli hrozbě husitského vpádu bylo roku 1429 zlepšeno městské opevnění. Roku 1442 byli z města vyhoštěni Židé. V roce 1468 byl položen základní kámen ke stavbě hlavního městského kostela panny Marie (Frauenkirche).

V pozdní gotice zažil Mnichov velký kulturní rozkvět a roku 1506 po sjednocení země Albrechtem IV. se stal hlavním městem celého Bavorska. Politický vliv měšťanů tím silně poklesl, budoucnost města určovali Wittelsbachové. Za vlády Viléma IV. a Albrechta V. se Mnichov stal centrem renesance, ale také protireformace. Roku 1589 založil Vilém V. dodnes fungující dvorský pivovar (Hofbräuhaus).

Marienplatz, Kupferstich von Matthäus Merian, asi r. 1650

Za vlády vévody Maxmiliána I. se Mnichov stal roku 1623 rezidentním městem kurfiřta, v roce 1632 však utrpěl, když město obsadilo švédské vojsko. Aby se vyhnul zničení, musel se draze vyplatit a propustit zajatce. Nedlouho poté propukl mor a zahubil třetinu obyvatelstva. Po svém návratu Maxmilián město nákladně opevnil. Když v roce 1648 skončila třicetiletá válka, město se rychle vzpamatovalo a za vlády kurfiřta Ferdinanda Marii se otevřelo italskému baroku.

1704 byl Mnichov za války o dědictví španělské několik let pod mocí Habsburků, protože kurfiřt Maxmilián II. Emanuel se spojil s Francií. Povstání občanů bylo v Sendlingu krvavě potlačeno ve „vražedné vánoční noci“. Po císařské korunovaci Karla Albrechta bylo město roku 1742 opět na dva roky obsazeno Habsburky. Maxmilián III. Josef se nevěnoval velké politice tak jako jeho předchůdci ale zaměřil se spíše na vnitřní reformy. Roku 1759 byla v Mnichově založena Bavorská akademie věd. Roku 1789 založil Karel Theodor Anglickou zahradu, zpočátku jen kolem řeky Isar, později i blíž k centru přes středověké opevnění města.

Koncem 18. století nastal velký rozkvět města, ještě posílený roku 1806, když se bavorský vévoda Maxmilián IV. Josef zásluhou napoleonské Francie stal bavorským králem Maximiliánem I. Roku 1700 měl Mnichov 24 tisíc obyvatel a jejich počet se rychle zvyšoval, takže roku 1871 tu žilo již 170 tisíc obyvatel a roku 1933 840 tisíc.

Mapa Mnichova r. 1858

Za vlády krále Ludvíka I. (18251848) se Mnichov stal významným evropským centrem umění a věd. Klasicistní architekti Leo von Klenze a Friedrich von Gärtner dali podobu dnešní Ludwigstraße s vítězným obloukem (Siegestor) na jedné straně a s lodžií podle florentského vzoru (Feldherrnhalle) na druhé, s univerzitním komplexem a s kulturním centrem kolem náměstí Königsplatz se stavbami ve stylu řecké antiky. Ludvíkům syn Maxmilián II. (18481864) podporoval především duchovní vědy, ale rád také stavěl. V novém, anglickou gotiku připomínajícím „maximiliánském“ stylu vznikla např. Maximilianstraße, dnes jedna z nejexkluzivnějších a nejdražších nákupních ulic kontinentu. Za regentské vlády jeho bratra prince Luitpolda (18861912) zažil Mnichov další ekonomický a kulturní rozmach. Mimo jiné vznikla např. Prinzregentenstraße a Prinzregententheater. Na přelomu století zažil rozmach Schwabing jako umělecká čtvrť, kde v této době žila řada významných spisovatelů a malířů. Roku 1896 byl založen kulturní časopis Die Jugend (mládež), který dal jméno německé secesi (Jugendstil). Roku 1911 bylo založeno umělecké sdružení Modrý jezdec (Der Blaue Reiter). Thomas Mann v povídce Gladius Dei o tomto období napsal, že „Mnichov zářil“.

Theatinerkirche

Po první světové válce se Mnichov po epizodickém pokusu o nastolení sovětského systému (Bavorská republika rad, 13. dubna – 1. května 1919) stal baštou pravice a centrem odporu proti sociálně demokratické vládě Výmarské republiky. Pravicově orientovaná bavorská vláda nebránila růstu extrémních nacionalistických nálad ani šíření antisemitismu. 8.- 9. listopadu 1923 se NSDAP, vedená Adolfem Hitlerem pokusila o tzv. pivní puč, jehož cílem bylo získat moc v Bavorsku a následně svrhnout berlínskou vládu. Puč skončil neúspěchem, manifestační pochod pučistů byl zastaven kordonem policistů na náměstí Odeonplatz. O patnáct let později, během Hitlerova projevu na památku puče v Měšťanském pivovaru, se osamělý atentátník Georg Elser pokusil zabít Hitlera bombou.

Mnichov byl hlavním městem nacionálně socialistického hnutí. Bylo zde hlavní Hitlerovo sídlo, tzv. Hnědý dům, ve kterém vůdce bydlel od roku 1930. V jeho blízkosti náměstí Königsplatz se stavbami ve stylu řecké antiky upraveno na místo kultovních shromáždění NSDAP. Na okraji náměstí byly postaveny dva památníky, které měly připomínat padlé pučisty z roku 1923, a dvě mohutné budovy, tzv. Führerbau (dnes vysoká hudební a divadelní škola), kde došlo v roce 1938 k podpisu mnichovské dohody, a Verwaltungsgebäude, centrála strany (dnes sochařské sbírky). NSDAP skoupila mnoho budov v okolí a umístila sem další stranické orgány. Plánována byla další mohutná výstavba hlavního nádraží, kinopaláce a pivního domu. Dříve než byla výstavba zahájena, vypukla druhá světová válka, během níž došlo ke značnému poškození města.

Radnice v noci

Americké jednotky, které obsadily Mnichov, nechaly po válce strhnout oba památníky a z Hnědého domu zůstaly pouze trosky. Rozhodnutí, co bude se dvěma dalšími budovami, trvalo několik let, ale protože v Mnichově nebylo mnoho zachovalých staveb, bylo nakonec rozhodnuto, že nebudou zbourány. Dnes slouží jedna z nich vysoké hudební a divadelní škole, ve druhé byly umístěny umělecké sbírky.

Olympijský park v Mnichově

V roce 1972 se v Mnichově konaly Dvacáté letní olympijské hry. Při nich skupina palestinských fanatiků zaútočila na izraelské družstvo a jedenáct sportovců útok nepřežilo. Olympijský areál 4 km severně od centra podle návrhu architektů Freie Otta a Güntera Behnische je světovým architektonickým unikátem. Střechy ze 7 mm silného plexiskla pokrývají téměř 75 000 m². Nesou je až 80 m vysoké stožáry a ocelová lana o celkové délce 410 km. Celkový náklad dosáhl téměř 200 milionů marek, tedy třináctinásobek původního předpokladu. Poblíž stojí 291 metrů vysoká olympijská věž s televizní anténou a vyhlídkovým ochozem, která je nejvyšší budovou ve městě. Kvůli hrám byl na severním okraji města vybudován i nový veslařský kanál.

V roce 1992 bylo otevřeno nové letiště Franz Josef Strauß, staré letiště Mnichov-Riem bylo zavřeno a na jeho místě vznikly veletrhy zvané Messestadt Riem. Tyto trhy byly hojně navštěvované v roce 2005, kdy se zde konal spolkový zahradní veletrh (BUGA 2005).

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Mnichov, jako první německé město, začalo svůj informační systém přestavovat z většiny na Linux a jiný svobodný software, byla dokonce vyvinuta vlastní linuxová distribuce nazvaná Limux.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Středem historického města je Mariánské náměstí (Marienplatz) s mariánským sloupem, starou a novou radnicí. Zde se křižují linky podzemní a příměstské dráhy.

  • Kostel Panny Marie (Frauenkirche), mohutná pozdně gotická trojlodní hala z 15. století se dvěma věžemi v průčelí, stojí severozápadně od Mariánského náměstí a tvoří charakteristickou siluetu města.
  • Kostel Sankt Peter s věží v průčelí na stejnojmenném náměstí stojí na místě nejstarší mnichovské stavby. Původně románská stavba byla v barokní době zcela přestavěna.
  • Kostel svatého Ducha na náměstí Viktualienmarkt je pozdně gotická trojlodní hala ze 14. století, v baroku přestavěná.
  • Kostel Nejsvětější Trojice (Dreifaltigkeit), barokní stavba z roku 1718 podle plánů italského architekta G. A. Viscardiho.
  • Jezuitský kostel svatého Michaela, barokní stavba s renesančním průčelím z roku 1597 a s cennými barokními freskami.
  • Asamkirche, kostel sv. Jana Nepomuckého, barokní stavba z roku 1748 s bohatou výzdobou od bratří Asamů.
  • Královská residence severně od Mariánského náměstí je rozsáhlý komplex budov, dvorů a parků. Vznikal postupně od 14. století, dnes je převážně barokní a klasicistický. Uvnitř je velké muzeum nábytku. Severně od rezidence je Hofgarten, velký park ve francouzském stylu.
  • Feldherrenhalle naproti residenci je lodžie po italském vzoru z roku 1844.
  • Theatinerkirche, barokní kostel na tomtéž náměstí.
  • Okolo Königsplatz severozápadně od historického centra je řada antikizujících staveb z 19. století, kde jsou nejznámější mnichovská muzea a galerie.
  • Olympijský stadion severně od centra je pozoruhodná architektura stanové konstrukce z roku 1972.
  • Allianz Arena dále na sever, fotbalový stadion pro 71 tisíc diváků, domovský stadion obou nejznámějších mnichovských klubů, FC Bayern Mnichov a TSV 1860 München.

Hospodářství a infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Budova BMW

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Letiště Mnichov (kód MUC) leží asi 30 km severovýchodně od města, s nímž je spojeno dálnicí a příměstskou dráhou. S 38 miliony cestujících ročně je druhým největším letištěm v Německu.

Dálková železniční doprava se soustřeďuje na Hlavním nádraží, odkud jezdí příměstské, regionální i dálkové expresní spoje do mnoha evropských měst, včetně spojů TGV do Paříže. Kromě toho má Mnichov řadu dalších nádraží pro dálkovou i místní dopravu osob.

Na dálniční okruh kolem města (A 99) navazuje celkem 6 dálnic všemi směry. Pro dálkovou autobusovou dopravu se roku 2009 otevřelo nové autobusové nádraží (ZOB) v blízkosti Hlavního nádraží.

Příměstskou dopravu zajišťuje deset linek S-Bahn, které projíždějí centrem města v jednom společném tunelu, kde se scházejí. Městská doprava zahrnuje sedm linek podzemní dráhy (U-Bahn) v celkové délce 95 km (z toho 88 km v podzemí), třináct tramvajových linek a přes 60 autobusových linek. Autobusové linky většinou provozují soukromé firmy, v celé síti ale platí společný tarif s možnosí libovolných přestupů.

Velmi důležitou roli hrají v Mnichově jízdní kola, kterým slouží hustá síť chodníků a cest o celkové délce 1200 km. Po městě je 25 tisíc stojanů na kola a na zastávkách městské dopravy dalších 50 tisíc. Na kole se odehrává téměř 20 % osobní dopravy po městě.

Průmysl a služby[editovat | editovat zdroj]

V Mnichově sídlí ústředí mnoha velkých průmyslových podniků, bank a pojišťoven, které sem zčásti přesídlily z rozděleného Berlína. Mezi největší patří automobilky BMW a MAN, koncern Siemens, Linde AG a pojišťovny Allianz SE a Münchener Rückversicherung. Je zde velké množství informatických firem (IT) a vůbec high-tech, například biotechnologie.

Média[editovat | editovat zdroj]

V Mnichově sídlí Bayerischer Rundfunk. Dále je zde velké množství soukromých televizních a rozhlasových stanic. Mezi nejznámější rádia patří např. Bayern 3, Antenne Bayern, Energy, Charivari a Gong.

Mnichov je díky asi 250 vydavatelstvím důležité mediální centrum. Známé jsou např. Burda Verlag, Süddeutscher Verlag, IDG. Díky desítkám vydavatelství dosahuje světového ohlasu[zdroj?]. Zde patří např. Deutscher Taschenbuch Verlag, Langenscheidt Verlag, Bonnier, Verlag C. H. Beck, Carl Hanser Verlag, Droemer Knaur, Elsevier, Gräfe und Unzer Verlag, Oldenbourg Verlag, Piper Verlag, Prestel Verlag, Random House Verlagsgruppe.

Mezi nejznámější mnichovské noviny patří Süddeutsche Zeitung (SZ), Münchner Merkur, Abendzeitung (AZ) a Tageszeitung (TZ).

Deutsche Journalistenschule vzdělává novináře pro všechna média.

Vzdělání a věda[editovat | editovat zdroj]

Univerzita Mnichov

Univerzity a vyšší odborné školy[editovat | editovat zdroj]

  • Univerzita Ludvíka Maxmiliána Mnichov (LMU); založena 1472 v Ingolstadtu, 1802 přeložena do Landshutu a odtud r. 1826 do Mnichova, jedna z pěti německých elitních univerzit.
  • Technická univerzita Mnichov (TUM); založena r. 1868 jako Polytechnická škola v Mnichově, 1872 rozšířena o zemědělské oddělení, 1930 byla k ní připojena Vysoká škola zemědělská a pivovarní. Od r. 1970 byla pojmenována Technická univerzita. Patří také mezi pět elitních univerzit v Německu.
  • Vysoká škola politická. Založena v r. 1950. Po 9. semestru nabízí stejné zakončení jako na LMU, tedy akademický titul Diplomaticus scientiae politicae Universitatis (Dipl.sc.pol.Univ.).
  • Vysoká škola vojenská Mnichov; je sice pojmenována po Mnichovu, její sídlo se ale nachází v Neubiberg; byla založena r. 1973 jako vzdělávací místo pro důstojníky a kandidáty na tuto hodnost v armádě. Proto zde můžou obvykle studovat pouze němečtí vojáci.
  • Akademie výtvarných umění Mnichov; založená r. 1808 jako Královská akademie umění, r. 1946 byla spojena s Umělecko-průmyslovou školou a s Akademií užitých umění. V r. 1953 byla pojmenována Umělecká akademie Mnichov.
  • Vysoká škola divadelní a hudební Mnichov; založena r. 1830 jako zpěvecká škola, r. 1867 byla na podnět Richarda Wagnera převedena na Královskou-bavorskou hudební školu, která byla dále r. 1892 povýšena na Státní akademii hudebního umění. R. 1924 obdržela název Vysoká škola hudební Mnichov, r. 1946 byla znovu otevřena. Od r. 1998 byla pojmenována Vysoká škola divadelní a hudební Mnichov.
  • Vysoká škola pro televizi a film Mnichov; založena r. 1966 jako státní zřízení pro vzdělávání redaktorů, režisérů a scenáristů.
  • Vysoká škola filozofická Mnichov; založena r. 1925 v Pullachu, zde ještě tentýž rok obdržela uznání jako Vysoká škola pro vzdělávání kněží. R. 1932 byla povýšena na Filozofickou fakultu kanonického práva, r. 1971 byla přestěhována do Mnichova. Zřizovatelem této vysoké školy je Řád jezuitů.
  • Vysoká odborná škola Mnichov (FHM); založena r. 1971 sloučením sedmi inženýrských a vyšších odborných škol.
  • Vysoká škola ekonomická a manažerská; soukromá, státně uznávaná Vyšší odborná škola s celostátními studijními centry.
  • Katolická a nadační škola Mnichov; založena r. 1971 ze čtyř vyšších škol sociálních a pedagogických. Zřizovatelem je katolická církev, která má taky další oddělení v Benediktbeuern.
  • Podnikatelská škola Mnichov – soukromá, státně uznaná vyšší odborná škola
  • Ukrajinská svobodná univerzita Mnichov (UFU) privátní exilová univerzita jejíž sídlo se dříve nacházelo dříve ve Vídni a v Praze.
  • Evropská vysoká škola podnikatelská (EBC) je soukromá, státně ale neuznaná Vyšší odborná škola pro studium ekonomie (BWL).
  • AKAD- soukromá, státně uznaná vysoká škola

Akademie[editovat | editovat zdroj]

  • Bavorská akademie pro vědu
  • Bavorská akademie pro reklamu a marketing (BAW), založena r. 1949
  • Bavorská administrativní škola (BVS) a BVS-Vzdělávací centrum Mnichov
  • Odborná akademie pro oční vědu (Munich College of Optometry), Vyšší státní odborná škola oční

Instituty[editovat | editovat zdroj]

MPG Zentralverwaltung

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Mariensäule

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Mnichov. Sv. 17, str. 473
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Mnichov. Sv. 7, str. 295

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]