Bamberk

Bamberk; Bamberg
	; Stará radnice
	; znak
	; znak
poloha
zeměpisné souřadnice:	49° 53′ s. š., 10° 54′ v. d.
nadmořská výška:	245–386 m n. m.
stát:	Německo
spolková země:	Bavorsko
okres:	samosprávné město
	Bamberk
rozloha a obyvatelstvo
rozloha:	54,58 km²
počet obyvatel:	69 884 (2007-12-31)
hustota zalidnění:	1280 obyv. / km²
správa
starosta:	Andreas Starke
oficiální web:	www.stadt.bamberg.de
telefonní předvolba:	09 4 61 000
PSČ:	96047–96052

Bamberk (německy Bamberg) je starobylé město ležící v úrodném údolí mezi dvěma rameny řeky Regnitz v Bavorsku v jihovýchodní části Německa.

Obsah

1 Dějiny
2 Pamětihodnosti
3 Osobnosti města
4 Partnerská města
5 Galerie
6 Externí odkazy
- 6.1 Související články
- 6.2 Externí odkazy
7 Reference

Dějiny[editovat]

První zmínky o Bamberku jako o hradu ve vlastnictví rodu Babenberků pocházejí již z roku 902, ale předpokládá se zde starší, snad již keltské osídlení (na vrcholu Altenburg). V době stěhování národů odsud Slovani vytlačili Germány. Památkou na ně jsou zbytky primitivních soch kamenných božstev, které byly nalezeny v 19. století. Později však byla zdejší krajina znovu osídlena germánským obyvatelstvem. Roku 903 Babenberkové v boji s franskými Konrádovci o Bamberk přišli a město později připadlo královské koruně.

Roku 973 udělil císař Ota II. Bamberk svému bratranci, bavorskému vévodovi Jindřichu Svárlivému. Jeho syn, římský král a později císař Jindřich II. založil roku 1007 v Bamberku biskupství. Zároveň zde začal stavět císařskou falc a honosný Dóm (od roku 1004). Předpokládá se, že si Bamberk zvolil za své sídelní město. Biskupství bylo původně podřízeno přímo papeži. Později se biskupové stali pány města a nic na tom nezměnila ani měšťanská povstání (největší proběhlo roku 1435), město svobodu nezískalo. Zpočátku se zde úspěšně rozvíjel dálkový obchod, Bamberští měli obchodní kontakty v Porýní i v Čechách (z Norimberka přes Bamberk do Tachova vedla Zlatá cesta^[1]), ve 13. století je však o jejich postavení v tranzitu připravil Norimberk.

Biskupská moc byla oslabena v době nástupu reformace. Za třicetileté války město zůstalo na straně Katolické ligy a bylo v letech 1631–1648 obsazeno švédskými vojsky (tehdy biskupství dočasně zaniklo). Po válce nastala pro Bamberk doba vrcholného kulturního rozkvětu. Pod vedením biskupů z rodu Schönbornů došlo v první polovině 18. století k rozsáhlé výstavbě ve stylu baroka a barokizaci interiérů středověkých kostelů. Jako stavitelé působili tehdy v biskupských službách čtyři bratři Dientzenhoferové (pátý Christoph zůstal trvale v Čechách, kam se bratři vypravili na zkušenou). Roku 1801 připadl Bamberk po ujednání francouzsko-rakouského míru v Lunéville Bavorsku jako kompenzace za ztrátu Rýnské Falce. Roku 1802 bylo město obsazeno vojáky a biskup se podřídil. Jeho úřad byl dočasně zrušen. Začlenění bamberského území do Bavorského království potvrdil na svém jednání Vídeňský kongres v letech 1814–1815. Roku 1817 bylo bamberské biskupství povýšeno na arcibiskupství. Do nové arcidiecéze byla začleněna biskupství ve Würzburgu, Špýru a Eichstättu.

Dóm

Pamětihodnosti[editovat]

Bamberk, který bývá taky nazýván Francký Řím, se rozkládá na sedmi pahorcích a v údolí mezi rameny řeky Regnitz. Půvabným domkům na březích řeky, kdysi obývaným rybáři, se říká „Malé Benátky“ (Klein Venedig). V jeho historické měšťanské části (Bürgerstadt) jsou domy natěsnány na sebe a město je protkáno sítí křivolakých uliček. Bamberg má i světovou raritu v podobě původně gotické stavby radnice, stojící na mostě uprostřed řeky. Radnice byla v polovině 18. století přestavěna v barokním stylu. Nedaleko Staré radnice stojí prstencová stavba zámku Geyerswörth s věží.

Dominantou biskupské části města (Bischofsstadt) je Dóm postavený v románsko-gotickém slohu (jedná se o třetí chrám z let 1211–1237, předchozí dva shořely) se čtyřmi štíhlými věžemi a interiérem s překrásnou gotickou výzdobou. Světoznámá je jezdecká socha v životní velikosti z první poloviny 13. století (tzv. Bamberger Reiter), která představuje neznámého muže, ideál středověkého rytíře. (Soudí se, že by mohlo jít o uherského krále sv. Štěpána I., švagra císaře Jindřicha II. Domněnky, že by mohlo jít o samotného Jindřicha II. nebo tehdy vládnoucího císaře Fridricha II. Štaufského vyvrací ta skutečnost, že jezdec sedí na ryzáku /zbytky inkrustace/ a císař jezdil vždy na bělouši. Navíc i koruna není císařská, ale královská. Zároveň to musela být osoba svatořečená, protože v kostele smí být zobrazen pouze nějaký svatý, pokud se nejedná o náhrobek zemřelého, což je tento případ.) Interiér katedrály je pozoruhodný také tím, že má dva chóry s oltáři. Západní je zasvěcený sv. Petrovi a jsou v něm uloženy ostatky papeže Klementa II. Jedná se o jediný papežský hrob severně od Alp. Dále je zde východní chór s oltářem sv. Jiří a před chórem hrobka s ostatky jediného svatořečeného panovnického páru, císaře Jindřicha II. a jeho manželky Kunhuty. Ve východní kryptě se nachází sarkofág s rakví dalšího německého krále, Konráda III., který v Bamberku zemřel.

Na náměstí před dómem naproti Starému knížecímu dvoru (Alte Hofhaltung) ze 16. století nechal kníže-biskup Lothar Franz von Schönborn na přelomu 17. a 18. století postavit skvostnou barokní Novou rezidenci (Neue Residenz). V reprezentativních prostorách Nové rezidence má dnes sídlo bamberská pobočka státní galerie, a tak zde návštěvníci mohou obdivovat díla starých mistrů i zámecké sály vyzdobené překrásnými štuky.

V roce 1647 byla v Bamberku založena akademie, která byla roku 1803 zrušena a později znovu obnovena – dnes Otto-Friedrichova univerzita v Bamberku.

Osobnosti města[editovat]

Christopher Clavius (1537/1538 – 1612), matematik, astronom a jesuita
Johannes Junius (1573 - 1628), purkrmistr v Bambergu, který se proslavil dopisem z vězeňské cely napsaným když očekával popravu za čarodějnictví
Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770 – 1831), filosof
Maxmilián Josef Bavorský (1808 – 1888), bavorský vojvoda, mecenáš bavorské lidové hudby
Ota I. Řecký (1815 – 1867), bavorský princ, první moderní král Řeckého království
Wilhelm Emil Messerschmitt (1898 – 1978), letecký konstruktér a průmyslník
Annette von Aretin (1920 – 2006), první bavorská televizní hlasatelka
Karlheinz Deschner (* 1924), spisovatel a kritik náboženství
Hans Wollschläger (1935 – 2007), spisovatel, překladatel, historik a filolog
Ulrich Beck (* 1944), sociolog