Štěpán I. Svatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Štěpán I. Uherský
Král uherský
St. Stephen, Esztergom.jpg
Štěpán I. Uherský, socha v rodné Ostřihomi.
Doba vlády 997 - 1038
Korunovace 25. prosinec 1000 / 1. leden 1001
Narození kolem 969
Ostřihom
Úmrtí 15. srpna 1038
Pochován Katedrála v Székesfehérváru
Předchůdce Gejza
Nástupce Petr Orseolo
Manželky Gisela Bavorská
Potomci Svatý Emerich
Dynastie Arpádovci
Otec Gejza
Matka Sarolt z Transylvanie
Podpis King saint stephen signature.svg

Svatý Štěpán I., maďarsky István (kolem 969, Ostřihom15. srpna 1038, Uhry) byl uherský panovník (997–1038) z dynastie Arpádovců; zakladatel uherského státu. Jeho původní pohanské jméno bylo Vajk, jméno Štěpán přijal až při křtu. Od roku 997 byl kníže, roku 1000 se stal prvním uherským králem. Dokončil proces budování a rozšiřování moci ústřední panovnické moci, který zahájil jeho otec kníže Gejza. Ovládl území celého dnešního Maďarska, jihozápadní a jižní oblasti dnešního Slovenska a částečně i Sedmihradsko. Vytvořil základy církevní organizace. Za jeho vlády bylo založeno arcibiskupství v Ostřihomi. V roce 1083 byl papežem Řehořem VII. svatořečen.

Původ, křest a sňatek[editovat | editovat zdroj]

Štěpán I. byl synem arpádovského knížete Gejzy, sjednotitele velké části maďarských kmenů. Přestože jeho otec byl pohanem, dostalo se mu křesťanského vychování misionáři a kolem roku 974 také křtu. V roce 995 se oženil s Giselou Bavorskou, dcerou vévody Jindřicha II. Svárlivého a sestrou pozdějšího římského císaře Jindřicha II.

Konsolidace uherského státu[editovat | editovat zdroj]

Pokřtění Vajka,
obraz od Gyuly Benczúra

Po smrti svého otce roku 997 se Štěpán stal uherským knížetem. Musel však odrazit ostatní pretendenty trůnu, například šomodského župana Kopáně, který se oženil s vdovou po Gejzovi. Stáhl se proto na Slovensko, kde se bránil nejprve v Bratislavě. V Nitransku, které ovládal již jeho otec, zorganizoval vojsko, se kterým se přeplavil přes Dunaj a Kopáně porazil.

O tři léta později udělil papež Silvestr II. Štěpánovi I. královskou hodnost. Během vánočních bohoslužeb v roce 1000 se Štěpán I. nechal korunovat se souhlasem císaře Oty III. korunou, již mu údajně poslal sám papež, „apoštolským“ králem.

Poté se Štěpán vypořádal s místními maďarskými vládci v Sedmihradsku (tzv. Gyulovo knížectví) a v dolním Potisí (tzv. Achtumovo knížectví), kteří vedle Gejzy zkonsolidovali svoji moc. V boji s nimi pomohl královi jeho švagr bavorský vévoda Jindřich II. To bývá považováno za „založení“ uherského státu. Král usiloval o konsolidaci mladého státu. Upevňoval ústřední moc, prosazoval křesťanství a budoval základy církevní organizace. Zasloužil se o založení devíti biskupství a arcibiskupství (prvním biskupstvím bylo biskupství v Kalocse a prvním biskupem se tu stal Astrik - podle některých českých historiků žák sv. Vojtěcha a podle legendy ten, který Štěpánovi přivezl od papeže korunu. Štěpán se posléze nechal touto korunou korunovat z rukou biskupa ostřihomského.

Štěpán zval do země misie z říše, především z Bavorska, a do jižních částí království také z Byzance. Pohanské Uhry se christianizovaly a začlenily mezi západoevropské křesťanské státy. Štěpánovým vzorem nejen pro uspořádání církve, ale také správy státu se staly poměry ve franské karolinské a otonské římsko-německé říši. Království rozdělili na 50 správních okrsků - žup v čele s župany, které sám jmenoval. Šlo o obdobu franské hradské soustavy. Okolo roku 1002 vydal první maďarský zákoník. Uherské království se za Štěpánovy vlády stalo stabilním, hospodářsky zdatným a politicky silným státním útvarem.

Určitou samostatností disponovalo Nitransko, které mělo postavení údělu, v němž vládli vedlejší členové dynastie Arpádovců. Původně to byl Gejzův bratr Michal, za Štěpána je spravoval Michalův starší syn Ladislav Lysý. Po jeho smrti se správy Nitranska ujal na krátkou dobu králův synovec Besprim, vnuk Boleslava Chrabrého (1029-1030) a poté Ladislavův mladší bratr Vazul. Když v roce 1031 zemřel jediný Štěpánův syn Imrich, stal se Vazul podle seniorátního nástupnického řádu Štěpánovým následníkem. To však nehodlal připustit ani král Štěpán s chotí Giselou, ani jeho nejbližší velmoži. Vazula nechali oslepit a uvěznit v Nitře. Vazulovi synové Ondřej, Béla a Levente se poté necítili v Nitře bezpečně a odešli na český knížecí dvůr, kde se dali pod ochranu Břetislava I.

Vztahy k okolním zemím[editovat | editovat zdroj]

Pomník krále Štěpána
u Rybářské bašty v Budapešti

Roku 1014 válčil Štěpán s polským knížetem Boleslavem Chrabrým, který dočasně obsadil Moravu a spolu s ní také celé slovenské území mezi Dunajem a Tisou (1001). Štěpán odsud polská vojska roku 1017 vyhnal a vzápětí se s Boleslavem I., který se zřekl nároku na Slovensku, smířil (1018). Slovensko se celé dostalo do sféry zájmu uherského panovníka a bylo začleněno do župní soustavy. Postupně bylo včleňované také do ostřihomské arcidiecéze.

V roce 1030 nastaly první rozpory s říší, jejíž vládce Konrád II. se snažil získat Uhry jako říšské léno (podobně jako se tomu stalo nedávno v českém knížectví). Tehdy obsadil český kníže Oldřich jako císařův spojenec dolní Pováží a jihozápadní Slovensko až k Hronu, ale císařská vojska byla zahnána a pronásledována k Vídni. Mír, který poté Štěpán s císařem uzavřel, uznával uherské nároky na území státu až po řeku Litavu.

Po smrti[editovat | editovat zdroj]

Po své smrti byl Štěpán pohřben ve Stoličném Bělehradě. Jeho ostatky byly vyzdviženy u příležitosti kanonizace v roce 1083. Do dnešních dnů se z nich dochovala část Štěpánovy ruky, tzv. Svatá Pravice (Szent Jobb), která je vystavena v bazilice sv. Štěpána v Budapešti. Štěpán nezanechal žádné potomky. Jeho nástupcem se podle králova rozhodnutí stal Petr Orseolo, syn Štěpánovy sestry a benátského dóžete. V zemi však vypukly boje o trůn, do kterých se vložil císař Jindřich III. Královna Gisela, která přežila svého muže o mnoho let, se vrátila po jeho smrti do Bavorska.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUBEN, Milan M.; KUČERA, Rudolf; KUKLA, Otakar A.. Svatí spojují národy : portréty evropských světců. 2. rozš. vyd. Praha : Panevropa, 1995. 195 s. ISBN 80-85846-00-4.  
  • GYÖFFRY, György. Święty Stefan I : król Węgier i jego dzieło. Warszawa : Rytm, 2005. 750 s. ISBN 83-7399-098-4. (polsky) 
  • KRISTÓ, Gyula. Die Arpaden-Dynastie : die Geschichte Ungarns von 895 bis 1301. Budapest : Corvina, 1993. 310 s. ISBN 9631338576. (německy) 
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  
  • STEINHÜBEL, Ján. Nitrianske kniežatstvo : počiatky stredovekého Slovenska : rozprávanie o dejinách nášho územia a okolitých krajín od sťahovania národov do začiatku 12.storočia. Bratislava : Veda, 2004. 576 s. ISBN 80-224-0812-3. (slovensky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Stephen I of Hungary ve Wikimedia Commons

Předchůdce:
Taksoň
Znak z doby nástupu Uherský panovník
9971000
Znak z doby konce vlády
Znak z doby nástupu Uherský král
10001038
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Petr Orseolo