Béla I. Uherský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Béla I. Uherský
Král uherský
Béla I. v národním historickém parku. Ópusztaszer, Maďarsko.
Béla I. v národním historickém parku. Ópusztaszer, Maďarsko.
Doba vlády 1060 - 1063
Narození okolo 1016
Úmrtí 11. září 1063
Předchůdce Ondřej I. Uherský
Nástupce Šalamoun I. Uherský
Manželky Ryksa Polská
Potomci Gejza I. Uherský
Ladislav I. Uherský
Dynastie Arpádovci
Otec Vazul

Béla I. Uherský (maďarsky I. Béla, okolo 101611. září 1063) byl v letech 10481060 kníže Nitranského knížectví a Biharska, v letech 10601063 uherský král. Pocházel z rodu Arpádovců. Byl synem nitranského knížete Vazula a ženy pocházející z pečeněžského rodu Tatun.

Život v exilu[editovat | editovat zdroj]

Poté, co byl Bélův otec Vazul v roce 1031 na příkaz krále Štěpána I. oslepen, utekl Béla spolu s bratry Leventem a Ondřejem a bratrancem Domoslavem do Čech. Po uzavření německo-českého spojenectví, namířeného proti Samuelovi Abovi, upřednostnil kníže Břetislav I. Domoslava, kterého vzal v roce 1042 na výpravu do Uher. Béla spolu s bratry odešel do Polska, k polskému knížeti Kazimírovi I. Zde Béla získal pověst zkušeného a silného bojovníka v bojích s Pomořanci. Získal si Kazimírovu přízeň a díky tomu se oženil s jeho sestrou Rychenzou. Ondřej a Levente se v této situaci rozhodli odejít k Pečenehům a později na Kyjevskou Rus.

Kníže nitranský[editovat | editovat zdroj]

Roku 1046 se Ondřej vrátil do Uherska a stal se králem, Domoslav se stal nitranským knížetem. Když o dva roky později Domoslav zemřel, povolal Ondřej Bélu z Polska.[1] Béla dostal knížecí úděl, který se skládal z Nitranska a Biharska.[pozn. 1] Ondřej zároveň určil Bélu svým nástupce, protože v tom čase neměl žádného zákonného dědice.[2][1]

Béla byl suverénním vlastníkem knížecího údělu. Pravděpodobně za jeho vlády bylo vybudováno nové opevnění Nitranského hradu, který byl jeho sídlem. Vydával také vlastní mince, které byly kvalitnější než mince krále Ondřeje I. Spolu s bratrem žili ve shodě, společně bránili krajinu proti vpádům Němců v letech 1050-1052, dokud se v roce 1053 neuzavřel s německým císařem mír. V září 1058 se Ondřej I. střetl při řece Morava s německým králem Jindřichem III., s kterým uzavřel mír a zasnoubil svého pětiletého syna Šalamouna I. s Jindřichovou dcerou Juditou. [pozn. 2] Téhož roku nechal Ondřej chlapce ve Stoličném Bělehradě korunovat, čímž porušil slib daný Bélovi[pozn. 3] a krátce poté dostal záchvat mrtvice, po kterém částečně ochrnul.[4]

Jako stařec v dvanáctém roce svého panování dal totiž svého syna již v dětském věku pomazat za krále...
— Dubnická kronika[5]

Béla se nechtěl vzdát nároku na korunu a roku 1059 vyjel hledat pomoc v Polsku, u svého švagra Boleslava Smělého. Na jaře 1060 vpadl s polským vojskem do Uher. Ondřejovi přišlo na pomoc početné vojsko z Německa. Obě vojska se střetla v bitvě u řeky Tisy, ze které Béla odešel jako vítěz. Ondřej se spolu s míšeňským markrabětem Vilémem snažil utéct do Německa, ale Bélovi vojáci je chytili u Mošenského hradu. Krátce nato Ondřej zemřel.

Uherský král[editovat | editovat zdroj]

Bélova korunovace na středověké iluminaci (Chronicum Pictum)
Vévoda Béla, kterého nazývali Benin, přišel triumfálně do Stoličného Bělehradu, kde ho biskupové pomazali a šťastného korunovali královskou korunou...
— Dubnická kronika[6]

Roku 1061 se pokusil svou vládu legitimizovat a dal svolat velké shromáždění do Stoličného Bělehradu, kam měli z každé obce přijít dva zástupci a rozšířit královskou radu. Chtěl zde předložit různá reformní opatření (ohledně daní, cen výrobků, hodnotě mincí, trhových dní atd.), která měla napomoci pozdvihnout hospodářství krajiny. Na shromáždění však přišlo také velké množství nespokojenců, kteří žádali od krále návrat k pohanství.

Dovol nám žít podle obyčejů našich otců a chovat se jako pohani, biskupy kamenovat, vytrhávat kněžím vnitřnosti, kleriky zardousit, vyběrčí daní oběsit, zbořit kostely a zničit zvony...
— Dubnická kronika[7]

Král na vzbouřence povolal vojsko a pohanské povstání potlačil.[4] Změny v hospodářství prosadil nakonec bez velkého shromáždění lidu. Dal razit kvalitní stříbrné denáry, určil pevnou cenu výrobků, snížil daně, zrušil vymáhaní starých dluhů a namísto neděle se trhovým dnem stala sobota.

V srpnu 1063 začal mladičký německý král Jindřich IV. organizovat výpravu, která měla za cíl dosadit jeho švagra Šalamouna na uherský trůn. Béla přišel s návrhem, že odevzdá trůn Šalamounovi a ponechá si svoje dříve údělné knížectví. Po odmítnutí tohoto návrhu dal zesílit hradní posádky a svolat vojsko. Během pobytu v Dömösi však utrpěl těžké zranění, když se pod ním zřítila stavba trůnu.[7] Přesto vytáhl do boje, avšak během cesty svým zraněním podlehl. Byl pochován v benediktinském klášteře v Stoličném Bělehradě, který sám založil v roce 1061.

Na trůn nastoupil Šalamoun, kterého tam dosadil Jindřich IV. Bélovi synové, Gejza, Ladislav a Lampert, podobně jako před lety jejich otec, našli útočiště v Polsku.[8]

Rodinné poměry[editovat | editovat zdroj]

Z manželství s Ryksou Polskou, dcerou Měška II. Lamberta se narodilo pravděpodobně sedm dětí:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Béla I of Hungary ve Wikimedia Commons

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Nitranský úděl byl považován za předstupeň k získání svatoštěpánské koruny.
  2. Svatba se konala roku 1063.[3]
  3. Dle kronikáře jej velmi rozčílil zpěv během mše o podřízenosti jeho synů dětskému králi.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Belo I. na slovenské Wikipedii.

  1. a b Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice : Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 66.  
  2. ZUPKA, Dušan. Rituály zmierenia v zápasoch o uherský trón v druhej polovici 11. storočia. In NODL, Martin; WIHODA, Martin. Rituál smíření : konflikt a jeho řešení ve středověku : sborník příspěvků z konference konané ve dnech 31. května - 1. června 2007 v Brně. Brno : Matice moravská, 2008. Dále jen Rituály zmierenia v zápasoch o uherský trón. ISBN 978-80-86488-48-6. S. 58.
  3. www.mittelalter-genealogie.de
  4. a b Rituály zmierenia v zápasoch o uherský trón, s. 59.
  5. Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická, str. 69
  6. Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická, str. 70
  7. a b Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická, str. 71
  8. Rituály zmierenia v zápasoch o uherský trón, s. 61.
  9. Josef Žemlička: Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha, NLN 2005. ISBN 80-7106-759-8 str. 110

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KRISTÓ, Gyula. Die Arpaden-Dynastie : die Geschichte Ungarns von 895 bis 1301. Budapest : Corvina, 1993. 310 s. ISBN 9631338576. (německy) 
  • STEINHÜBEL, Ján. Nitrianske kniežatstvo : počiatky stredovekého Slovenska : rozprávanie o dejinách nášho územia a okolitých krajín od sťahovania národov do začiatku 12.storočia. Bratislava : Veda, 2004. 576 s. ISBN 80-224-0812-3. (slovensky) 
  • Vladimír Segeš a kol.: Kniha kráľov. (Bratislava, 2006). ISBN 80-10-01091-X
Předchůdce:
Ondřej I.
Znak z doby nástupu Uherský král
10601063
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Šalamoun I.