Kníže
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Termín kníže původně značil pána/vladaře, resp. člena vznešené/panující rodiny, v průběhu historického vývoje však začal být užíván v několika rozličných významech.
Kníže může v současnosti být
- generickým názvem pro jakéhokoli suverenního panovníka bez ohledu na jeho oficiální titul;
- samostatným (v evropském kontextu nejnižším) titulem suverenního panovníka vládnoucího v knížectví;
- vysokým šlechtickým titulem v rámci vyšší šlechty.
- hodnostně rovné k titulu kníže jsou i tituly: emír, šejk, imám
Knížeti přísluší oslovení Jasnost (dříve Knížecí Milost), ostatním členům rodiny pak dle titulu Jasnost či Excelence.
[editovat] Etymologie
Samotný výraz pochází ze staroslovanského kъnędzь (pravděpodobně převzato z pragermánského kuningaz, značícího vládce, krále – srov. něm. könig), má tedy společný základ s výrazem kněz, s nímž byl zejm. ve starších zápisech nezřídka zaměňován. Ve slovanských jazycích byl (čeština) či stále ještě je (polština) synonymem pro vévodu. V Čechách je tento titul spojen s vládcem Čechů do konce 12. století.
Etymologický původ ekvivalentních titulů v jiných jazycích je poněkud odlišný a vychází z latinského princeps, což znamená „první“ Toto slovo bylo používáno původně pro hlavy římského senátu, ve smyslu první mezi sobě rovnými. V češtině se z tohoto slova odvozuje také titul princ, který má ale význam spíše pro zdvořilé oslovování potomků vyšších šlechticů. V několika jazycích tento rozdíl není rozlišen tak jako v češtině. Na druhé straně například v němčině jsou tyto dva tituly rozlišeny, pro knížete Fürst a pro prince Prinz, a přesto vychází ze stejného významového základu „první“.
