Fanarioti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Fanarioti (řecky: Φαναριώτες, rumunsky: Fanarioţi, bulharsky:Фaнариоти) představovali vlivnou řeckou diasporu, včetně helenizovaných Rumunů a Albánců. Jejich centrem se stala tehdejší prominentní konstantinopolská čtvrť Fanar (česky: maják), kde měl své sídlo také ekumenický patriarcha.

Fanarioti se již od 17. století postupně prosazovali ve státní správě Osmanské říše, nejvíce ve Valašsku a Moldavsku, kde zastávali významné úřady. Většina z nich stála v opozici vůči řeckému povstání, které propuklo ve 20. letech 19. století. Důvodem tohoto postoje byl strach ze zhoršení postavení řeckého živlu v rámci Osmanské říše. Přesto se zejména mladší členové Fanariotů naopak k tomuto povstání aktivně připojili a v rámci tajného spolku Filiki Eteria se účastnili i jeho přípravy (např. Alexandros a Demetrius Ypsilanti).

Příjmení hlavních fanariotských rodů[editovat | editovat zdroj]

  • Argyropoulos
  • Callimach (Călmaşu), původně bojarský rod z Modavska
  • Cantacuzino
  • Caradjas (Caragea)
  • Ghikas (Ghica, Ghyka či Ghika)
  • Kavadas (Kavvadas)
  • Manos
  • Mavrocordatos (Mavrocordat)
  • Mavrogenes (Mavrogheni)
  • Mourousis (Moruzi)
  • Musurus
  • Racovitza (Racoviţă), valašský šlechtický rod
  • Rosettis (Ruset či Russeti)
  • Soutzos (Suţu či Sutzu)
  • Ypsilantis (Ipsilanti)
  • Vacarescu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEČENKA, M.; LUŇÁK, P.. Encyklopedie moderní historie. Praha : Libri, 1998. ISBN 80-85983-46-X. S. 135.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]