Athénské vévodství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Athénské vévodství
Duché d'Athènes
Δουκάτον Αθηνών
 Byzantská říše 1207–1453 Osmanská říše 
Státní znak
znak
geografie
Mapa
hlavní město:
Athény
obyvatelstvo
národnostní složení:
Řekové, Frankové
římskokatolické, východní ortodoxní
státní útvar
monarchie
mateřská země:
byzantská i různá evropská platidla
vznik:
1207 (dobytím Athén Ottou de la Roche a založením křižáckého státu)
zánik:
1453 (pád Konstantinopole a dobytím Řecka Turky)
Státní útvary a území
Předcházející:
Byzantská říše Byzantská říše
Nástupnické:
Osmanská říše Osmanská říše

Athénské vévodství (katalánsky Ducat d'Atenes, francouzsky Duché d'Athènes, řecky Δουκάτον Αθηνών) byl jedním z křižáckých států, ustanovených křižáky po čtvrté křížové výpravě v dobytém Řecku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátek Athénského vévodství[editovat | editovat zdroj]

Athénská akropolis

Prvním vévodou z Athén (nebo také z Théb) se stal v roce 1205 menší burgundský rytíř, který se účastnil čtvrté křížové výpravy, Otta de la Roche. Ačkoliv byl Otta znám jako „Athénský vévoda“, tak tento titul nebyl až do roku 1260 oficiálním titulem pro hlavu tohoto křižáckého státu. Zdejší Řekové nazývali athénské vévody „Megas Kyris“ (řecky Μέγας Κύρης, "Velký Lord"), ze kterého se později vyvinula zkrácená podoba "Megaskyr".

Athénské vévodství bylo původně vazalským státem Soluňského království, ale po pádu Soluně do rukou epirského despoty Theodora se Athény staly vazalským státem Achajského knížectví. Vévodství zabíralo poloostrov Attika a část Makedonie a sousedilo se Soluňským královstvím a později s Epirským despotátem, přičemž hranice se často hýbaly. K Athénskému vévodství nenáležely žádné ostrovy v Egejském moři, které byly v rukou Benátčanů, Athény si však udržovaly vliv nad latinským Negropontským panstvím. Budovy na Akropoli sloužily jako palác pro athénské vévody.

Katalánské dobytí[editovat | editovat zdroj]

Athénské vévodství držel ve svých rukou rod de la Roche až do roku 1308, kdy přešlo na Gautiera V. z Brienne. Gautier V. najal Katalánskou společnost, skupinu žoldnéřů založenou Rogerem de Flor k boji proti řeckým nástupnickým státům, Epirskémi despotátu a Nikájskému císařství, ale když se je v roce 1311 pokusil podvést a zabít, Katalánci ho v bitvě u Halmyrosu zavraždili a převzali kontrolu na Athénami. Následně zavedli katalánštinu jako úřední jazyk namísto francouzštiny a právo a zákony, které byly stejné jako Achajském knížectví a byly odvozené z byzantského práva nahradily katalánské. Syn Gautiera V. Gautier VI. se udržel jen v panství Argu a Nauplia, kde se stále považoval za legitimního athénského vévodu.

Sultán Mehmed II.

V letech 1318 - 1319 Aragonci dobyli Siderokastron a jižní Thessálii a na těchto dobytých územích založili Neopatrijské vévodství, které se sjednotilo s Athénským vévodstvím. Zbytek Thessálie dobyli v roce 1337 Srbové.

Pád Athénského vévodství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1379 Navarrská společnost, sloužící latinskému císaři Jacquesu de Baux dobyla Théby a část Neopatrijského vévodství. Mezitím se Aragornci zmocnili další části Neopatrie a Attiky.

Po roce 1381 vévodství vládli Aragonští králové a to celých sedm let, kdy Athény koupil rod Acciaioli z Florencie. Roku 1390 byla obsazena rovněž Neopatrie.

Od roku 1395 do roku 1402 Athény krátce kontrolovaly Benátky. Roku 1444 se Athénské vévodství dostalo pod vliv, morejského despoty Konstantina XI. a jeho dědiců na byzantském trůnu. V roce 1453 po pádu Konstantinopole se Athény staly součástí Osmanské říše a poslední ohniska odporu proti turecké moci dobyl sultán Mehmed II.

Vévodové z Athén[editovat | editovat zdroj]

Francká věž na athénské akropoli pocházející z burgundského či katalánského období

Rod de la Roche[editovat | editovat zdroj]

Rod de la Roche burgundského původu a pocházející z malého panství La Roche obnovila antické město Platóna a Aristotela jako uhlazené evropské rytířské město. Stát, který kolem Athén vybudovali se záhy stal nejsilnějším a nejmírumilovnějším křižáckým státem v Řecku. Poté co se moci v Athénském vévodství chopil rod de Brienne, se někteří členové klanu de la Roche vrátili na své panství nedaleko Paříže, ostatní však zůstali v Řecku ve východní části Attiky. Členové rodu de la Roche si poté změnili jméno, nejprve na Rosis, Rosas, Rokas a nakonec Papavasileiou a to v důsledku malé občanské války. Rod Papavasileiou však v Attice stále vlastnil velkou část majetku de la Roche.

Rod de Brienne[editovat | editovat zdroj]

Athénský sněm poté zvolil za nástupce Guye II. hraběte z Brienne, ale jeho majetek byl malý a navíc byl po bitvě s Katalánci sesazen. Jeho manželka poté krátce držela město. Jejich dědicové si nepřestali dělat na Athény nároky, ale jako athénští vévodové byli uznáváni jen v Panství Argu a Nauplia.

Aragonská nadvláda[editovat | editovat zdroj]

Petr IV. Aragonský

Připojení Athénského vévodství Katalánskou společností k aragonskému panství ve středozemí přišlo po popření nástupnictví nového athénského vládce po smrti posledního burgundského vévody.

Rod Acciaioli[editovat | editovat zdroj]

Erb rodiny Acciaioli

Florentský rod Acciaioli (také Acciajuoli) se vlády v Athénském vévodství zmocnil po odstranění Katalánské nadvlády, za výrazného přispění Navarrské společnosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duchy of Athens na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • AA.VV. Historia del mundo en la Edad Moderna. Tomo I. El Renacimiento. Ed. Ramón Sopena. Barcelona. 1935
  • AA.VV. Crónica de la Humanidad. Ed. Plaza & Janes. Barcelona. 1984

Související články[editovat | editovat zdroj]