Neopatrijské vévodství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Znak Neopatrijského vévodství

Neopatrijské vévodství (katalánsky Ducat de Neopàtria, řecky Δουκάτο Νέων Πατρών) byl křižácký stát založený po čtvrté křížové výpravě v Řecku. Vévodství se nacházelo v centrálním Řecku kolem města Neai Patrai (dnešní Ypati, řecky Υπάτη) v údolí řeky Spercheios, západně od Lamie.

V roce 1318 - 1319 žoldnéři z Katalánské společnosti pod velením sicilského prince Alfonsa Fredericka po dobytí většiny území Athénského vévodství stočili svou pozornost na území Epirského despotátu v jižní Thessálii. Na nově dobytých územích bylo zřízeno Neopatrijské vévodství, které se sjednotilo s Athénským vévodstvím a bylo součástí Aragonské koruny. Správa vévodství se dělila na kapitánství Siderokastronské, Neopatrijské, and Salonské.

Část území v Thessálii byla dobyta srbským vládcem Štefanem Dušanem v roce 1337. V témže roce byl titul Vévoda z Neopatrie převzat Petrem IV. Aragonským a byl dále předáván zároveň s mnoha dalšími tituly jeho nástupcům a dodnes patří k plnému titulu španělských panovníků.

Útoky Byzantské říše postupně zmenšily území Neopatrijského vévodství až do chvíle, kdy v roce 1390 padlo celé do rukou Florencie.

Související články[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duchy of Neopatria na anglické Wikipedii.