Sparta
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sparta je město v jižním Řecku. Ve starověku byla Sparta (nebo také Lakedaimón) hlavním městem stejnojmenného státu, který náležel mezi nejmocnější řecké městské státy. Jeho teritorium zahrnovalo území Lakónie a Messénie. Na Peloponéském poloostrově se Sparta postupem času stala dominující vojenskou a politickou mocností. Během klasického období dosáhla postavení velmoci a nazývala sama sebe přirozeným ochráncem Řecka. Sparťané věřili, že jsou potomky mýtického hrdiny a poloboha Hérakla. Moderní město je položeno několik kilometrů od původního antického sídliště.
Obsah |
[editovat] Poloha
Město Sparta leží na jižním výběžku pohoří Taygetos na pravém břehu řeky Eurotas. Toto místo je strategicky položené, protože je ze tří stran chráněno horami a kontroluje cesty, kterými musely projít invazní armády směřující do Lakónie. Poměrně velká vzdálenost Sparty od moře (město se rozkládalo asi 40 kilometrů od svého přístavu v Gythionu) znemožňovala její účinnou blokádu. Město se skládalo z různě vzdálených obydlí, která se nacházela na ploše o obvodu kolem devíti kilometrů. Počet obyvatel Sparty činil v 6. století př. n. l. asi 40 až 50 000. Původně Sparta postrádala hradby, neboť jejich funkci plnili spartští občané. Vystavěny byly teprve za vlády tyrana Nabida, avšak brzy na to byly zbourány Achájci. Znovu postaveny byly až na příkaz Římanů a udržovány byly až do byzantských dob.
Sparta také neměla vlastní hrad (akropolis). Ve městě byl pouze pahorek na jehož vrcholu se tyčil chrám Athény Chalkiokios. V severní části města byla umístěna agora, kde se konala shromáždění plnoprávných občanů (apellá) a rovněž se zde scházeli členové gerúsia a efoři. Ve městě bylo také divadlo a dvě gymnázia, ve kterých spartská mládež sváděla zápasy. Město disponovalo ještě četnými jinými chrámy a monumenty. Pozůstatky lázní se nachází severozápadně a jihovýchodně od divadla. Zbytky starého mostu přes řeku Eurotas jsou patrné poblíž dnešní silnice do města Argos.
[editovat] Historie Sparty
Sparta disponovala ve starověkém Řecku nejlepší armádou a byla nejmocnějším státem v době před vzestupem Athén jako námořní moci po řecko-perských válkách. Během těchto válek se Sparťané stali legendárními neochvějnými válečníky, poté co jejich vojáci svedli hrdinskou bitvu v průsmyku Thermopylae v roce 480 př. n. l.. Sparta a Athény byly jen málo svornými spojenci už během boje proti Peršanům. Po vítězství nad barbary však přešli k nezastřenému nepřátelství. Série konfliktů mezi těmito dvěma státy, které vyústily zánikem athénské říše, se nazývají peloponéskou válkou. Athénský pokus ovládnout Řecko a převzít sparťanskou roli strážce Řecka tak skončil neúspěšně. První porážka nepřemožitelných sparťanských hoplítů v plné síle nastala v bitvě u Leukter v roce 371 př. n. l. V době nástupu Alexandra Velikého v roce 336 př. n. l. představovala Sparta již jen stín své někdejší slávy. Sparta byla nakonec přinucena vstoupit do achájského spolku a později se stala součástí římské říše.
Ve středověku byla Sparta opuštěna po založení nedalekého byzantského města Mistra. Současné město Sparta (novořecky Sparti) zabírá jižní část starověkého města a bylo založeno teprve v roce 1836. V roce 2001 zde žilo 18 184 obyvatel.
[editovat] Politické zřízení ve Spartě
Ústavu a zákony dal podle tradice Sparťanům kolem roku 800 př. n. l. Lykurgos, ve skutečnosti se však níže popsaný systém vyvinul postupným omezováním královské moci. V čele Sparty stáli dva králové volení ze dvou rodů, v nichž byl královský úřad dědičný. Měli sice vysoké náboženské funkce a byli vojenskými veliteli, ale zároveň na ně dohlíželo pět vysokých úředníků - eforů. Efoři měli dost rozsáhlé správní a soudní pravomoci a starali se o státní pokladnu. Mohli sesadit, věznit a postavit před soud kteréhokoli úředníka nebo krále. Byli voleni lidovým shromážděním na jeden rok. Na doživotí byli voleni členové rady starších (grúsiá). Čítala 28 starců nad 60 let a oba krále. Rada starších měla poradní funkci a soudní pravomoc v případě těžkých zločinů a předkládala lidovému shromáždění k rozhodnutí různé záležitosti. Lidové shromáždění (apellá) tvořili všichni dospělí (od 30 let) a plnoprávní Sparťané. Volilo úředníky a členy rady, rozhodovalo o válce, míru a o zákonech. Jeho pravomoce byly ovšem omezené - pouze schvalovalo nebo zamítalo to, co mu předložila rada starších, která mohla dokonce rozhodnutí lidového shromáždění zrušit.
Sparťané neměli velkého osobního majetku, neboť všechna půda patřila státu. Ten ji dával spravovat plnoprávným občanům. Společně s půdou získal občan i určitý počet Heilótů (otroků, byli to zemědělci a též patřili státu). Plnoprávní Sparťané byli profesionálními vojáky, čemuž se podřizovala i výuka malých chlapců, kteří byli již od sedmi let vychováváni ve vojenských oddílech. O řemesla (a částečný obchod) se starali neplnoprávní občané Perioici.
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
