Trapezuntské císařství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Trapezuntské císařství
Βασίλειον τής Τραπεζούντας
 Byzantská říše 1204–1461 Osmanská říše 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Trapezuntské císařství spolu s dalšími státy v roce 1265
hlavní město:
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
vznik:
zánik:
Státní útvary a území
Předcházející:
Byzantská říše Byzantská říše
Nástupnické:
Osmanská říše Osmanská říše

Trapezuntské císařství (řecky Αυτοκρατορία της Τραπεζούντας) bylo nástupnickým státem říše byzantské v oblasti Malé Asie. Vzniklo v důsledku pádu Konstantinopole během čtvrté křížové výpravy v roce 1204. Trapezunt v pozdějších dobách vedl úspěšné obchodní styky s Janovany a Benátčany, kteří získali po završení čtvrté křížové výpravy mnoho opěrných bodů v Černomoří, a do bojů o znovuzískání Konstantinopole se příliš nezapojil. Jeho vládci se spíše zajímali o obchod a později též o rozvíjející se řemeslnou výrobu. Postupem času se tento stát podobal některým italským republikám, avšak na konci 14. století a zejména po rozpadu Tamerlánovy říše začal ztrácet svou významnou obchodní pozici (zejména jako překladiště zboží na hedvábné stezce), až byl nakonec pohlcen vzmáhající se Osmanskou říší. Trapezuntské císařství si udrželo samostatnost nejdéle ze všech řeckých států ve středověku.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Hranice jsou velmi přibližné a platí jen pro dobu kolem roku 1204

Když byla roku 1204 Konstantinopol po čtvrté křížové výpravě dobyta, založil příslušník rodu Komnenovců, Alexios, nástupnický stát dočasně zaniklé byzantské říše v Trapezuntu a prohlásil se jeho císařem. Alexios byl vnukem byzantského císaře Andronika I., zavražděného roku 1185, a synem Manuela Komnena, který byl oslepen a na následky zmrzačení zřejmě zanedlouho zemřel. Jeho žena Rusudan (Alexiova matka) musela před pronásledováním ze strany Andronikova nástupce Izáka II. Angela uprchnout. Není přesně známo, zda Rusudan odplula do Gruzie, kde vládla královna Tamara, která pomohla Trapezunské císařství vybudovat, nebo do oblasti jižního Černomoří, odkud klan Komnenovců pocházel. Existují náznaky, že Komnenovci vytvořili polonezávislý stát okolo Trapezuntu již před rokem 1204.

Vládci Trapezuntu se sami nazývali "Velcí Komnenovci" (Megas Komnenos) a užívali tradičního byzantského titulu "Císař a samovládce Římanů". Po dosažení dohody s Byzancí v roce 1282 byl titul změněn na „Císař a samovládce celého východu, Iberů a zámořských provincií“ a v této podobě zůstal až do pádu říše v roce 1461.

Rozkvět ve 13. století[editovat | editovat zdroj]

Trapezunt původně ovládal souvislý pás území na jižním pobřeží Černého moře mezi městy Soteriupolis a Sinope, kde se v současné době rozkládají turecké provincie Sinop, Ordu, Giresu, Trabzon, Bayburt, Gümüşhane, Rise a Artvin. Ve 13. století se součástí říše staly Chersonésos a Kerč na Krymu. Alexiův bratr David Komnenos rychle expandoval na západ, jako první opanoval Sinope, poté Paflagonii a Herakleiu Pontskou, až po hranice nikájského císařství, založeného Theodorem I. Laskaridem roku 1204. Území na západ od Sinope ovšem již roku 1206 padlo do rukou Nikájců a Sinope samotná byla dobyta Seldžuky v roce 1214.

Císařství a jeho hlavní město zažily ve 13. století a na počátku 14. století nebývalý hospodářský a kulturní rozkvět, jehož výrazem se stala výstavba chrámu Boží moudrosti v Trapezuntu, stojícího dodnes. Císaři však po bitvě u Köse Dağ v roce 1243 museli uznat vazalský poměr k říši mongolských Ílchánů, podobně jako sousední seldžucké státy.

Zánik[editovat | editovat zdroj]

Po dobytí Konstantinopole roku 1453 bylo jasné, že bude jen otázkou času, kdy také ostatní státy v regionu padnou do rukou osmanského sultána. V roce 1437 cestovatel Pero Tifur zaznamenal, že Trapezunt disponuje armádou o síle jen zhruba 4 000 mužů. První pokus o dobytí Trapezuntu zahájil Murad II. roku 1442, kdy chtěl město napadnout z moře, ale příliš velké vlny zabránily dostatečnému přiblížení se k pevnině. Další pokus, roku 1456, byl proveden po souši a rovněž skončil neúspěchem, ovšem i přesto získali útočníci mnoho zajatců a nemalou válečnou kořist. Definitivní konec přišel v létě roku 1461, kdy Mehmed II. napadl město z okolních kopců a po měsíčním obléhání Trapezunt dobyl.

Přehled trapezuntských císařů[editovat | editovat zdroj]

Mapa regionu z roku 1770

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]