Helena (mytologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Helena (řecky Ἑλένη, latinsky Helené) je v řecké mytologii dcera nejvyššího boha Dia a jeho milenky Lédy. Helena byla prohlášena a uznávána jako nejkrásnější z žen.

Původ a mládí[editovat | editovat zdroj]

Její matka Léda byla manželkou spartského krále Tyndarea. S ním měla dceru Klytaimnéstru a syna Kastora. Když se však do Lédy zakoukal sám nejvyšší bůh Zeus, také jemu porodila dvě děti - krásnou Helenu a syna Polydeuka. Král Tyndareós i nevlastní děti přijal do své rodiny a vychovával je jako vlastní.

Helenini bratři vyrůstali jako dvojčata, byli oba udatní bojovníci a vyskytovali se všude jenom spolu, takže byli označováni jako Dioskúrové - Blíženci. Spolu se dostali na nebeskou klenbu, kde září v souhvězdí Blíženci. Sestra Klytaimnéstra se provdala za mykénského krále Agamemnona.

Helena brzy vyrostla do takové krásy, že pověst o ní šla i do vzdálených krajů. Už jako velmi mladou dívku ji unesl athénský král Théseus s dopomocí svého přítele Peirithooa, krále Lapithů. Bratři Kastór a Polydeukés ji rychle osvobodili a přivedli zpět domů.

Evelyn de Morgan: Trojská Helena (1898)

Nápadníci[editovat | editovat zdroj]

Po krátkém čase se začali objevovat nápadníci a do Sparty zakrátko mířil každý mladý achajský princ, který toužil mít ji za manželku. Docházelo ke sporům i k šarvátkám a málem všechno hrozilo přerůst ve vnitřní válku. Chytrý ithacký král Odysseus proto poradil králi Tyndareovi, aby nechal samotnou Helenu vybrat si muže podle svých představ a náklonnosti. Na Odysseův další návrh se také všichni zavázali, že takto vybraného nápadníka bez námitek a výhrad všichni uznají a že vítěze nejen nebudou ohrožovat, ale naopak mu budou pomáhat.

Šťastným (jak se to vezme) mužem se stal spartský král Meneláos, bratr bohatého a vlivného mykénského krále Agamemnóna. Helena mu brzy porodila dceru Hermionu. Když král Tyndareós zemřel, stal se Meneláos jeho nástupcem na spartském trůnu. Osud však už chystal svá překvapení.

Jablko sváru[editovat | editovat zdroj]

V té době se na jiném místě konala svatba mořské bohyně Thetis s králem Péleem, které se zúčastnili všichni bohové vyjma bohyně sváru Eris, kterou nepozvali, aby nikdo nenarušil průběh oslav. Jenže Eris si to nenechala líbit a svérázným způsobem hostinu narušila: mezi bohyně Héru, Athénu a Afrodíté vhodila zlaté jablko ze zahrady Hesperidek. Na jablku byl nápis „té nejkrásnější“ a každá z bohyň si myslela, že náleží jí. Nikdo z přítomných bohů ani smrtelníků nechtěl být soudcem, proto nejvyšší bůh Zeus přikázal bohu Hermovi, aby odvedl tři bohyně na horu Ídu u Tróje, kde žije pastýř Paris; ten nechť spor rozhodne.

Paris a rozhodnutí[editovat | editovat zdroj]

Paris byl ve skutečnosti synem trojského krále Priama a jeho manželky Hekabé. Ta krátce před Paridovým narozením měla sen, že porodila pochodeň, která zapálila Tróju. Tento sen věštci vyložili tak, že ještě nenarozený hoch se stane příčinou úplného zničení Tróje. Proto ho Priamos nechal hned po narození odnést a pohodit v lese. Nemluvněte se však ujala medvědice, která ho odkojila, poté ho našel pastýř Ageláos, který ho vzal za svého. Nikdo kromě nejvyššího boha tak netušil, že jde o královského syna.

Když na Ídu dorazil bůh Hermés, Paris by nejraději utekl. Dostal do ruky jablko a prohlížel jednu bohyni za druhou a - líbily se mu všechny stejně. Bohyně nečekaly trpně na jeho verdikt: každá Paridovi udělala nabídku, co může získat, zvolí-li právě ji. Héra mu slíbila vládu nad celou Asií. Athéna nabízela válečnou slávu a nakonec Afrodíté přislíbila za manželku nejkrásnější mezi ženami. A jablko bylo její. Afrodíté svůj slib hned začala plnit: Paris se nejprve dostal na své právoplatné místo - do Tróje. První ho poznala jeho sestra Kassandra - proslulá věštkyně, která se nikdy nemýlila, ale které nikdo její slova nevěřil. To způsobil bůh Apollón, který jí věšteckou schopnost dal, ale když odmítla jeho lásku, zařídil to tak, že její slova nikdo nebral vážně. Král Priamos přijal svého ztraceného syna se všemi poctami. Poté Afrodíté doporučila postavit loď a odplout do Sparty, kde prý byly nejkrásnější ženy Řecka.

Únos Heleny[editovat | editovat zdroj]

Král Meneláos přijal Parida i jeho doprovod, bratrance Aineia, a uspořádal bohatou hostinu. Při prvním setkání s Helenou se Paris do ní zamiloval a on jí prý také nebyl lhostejný. Druhý den Meneláos musel za nějakými povinnostmi na Krétu, i přenechal hosty Heleně, kterou ještě nabádal, aby jim byla ve všem k dispozici. Tak se stalo, že Helena zcela zapomněla na svého manžela i dítě a s Paridem tajně odplula do Tróje. Některé verze tvrdí, že ji Paris donutil či dokonce násilím unesl. Také se říká, že nemířili do Tróje rovnou, ale že pobyli v Egyptě či v Sidóně, dokonce několik let. Ať už to bylo tak či onak, jisté je, že zároveň s Helenou zmizela i pokladnice spartského krále.

Tím byla pošlapána jeho čest a porušeny všechny zákony pohostinnosti. Meneláos nemohl věci nechat jen tak, vypravil se za bratrem do Mykén a požádal o pomoc. Agamemnón radil nejprve vyjednávat s trojským králem o navrácení manželky, Paris však byl ochoten vrátil jenom pokladnici, nikoliv však Helenu a podobně se vyjádřil i král Priamos. Poté Agememnón vyhlásil Tróji válku. Na jeho výzvu v krátké době byla shromážděna stotisícová armáda a Achajové vypluli na 1186 lodích k Tróji. Řekové se zdárně vylodili na pobřeží, avšak hradby města nezdolali. Tak to trvalo celých devět let.

Trojská válka[editovat | editovat zdroj]

Meneláos „osvobozuje“ Helenu. Malovaná červenofigurová váza z pol. 5. století př. n. l.

Válka byla dlouhá a krutá, byla zabita řada skvělých bojovníků na obou stranách. Helena brzy svého činu litovala, vždyť jím způsobila mnohá utrpení na obou stranách. Nikdo jí sice nic nevyčítal, ani král Priamos, ale ona pociťovala nevyřčenou nenávist a výčitky. Navíc se ukázalo, že Paris byl sice krásný a pečlivě o sebe dbal, ale nesnesl srovnání s mužností jejího dřívějšího manžela. Postupně jím Helena doslova pohrdala, zejména proto, že v boji nebyl statečný. Měl za sebou sice veliký úspěch - zabil totiž nejslavnějšího achajského bojovníka, hrdinu Achillea, ale ne v boji, nýbrž střelou z úkrytu, navíc řízenou bohem Apollónem. Podobně poté zahynul sám - při procházce na hradbách ho zasáhl otrávený šíp Filoktétův. Rána byla nezhojitelná a Paris v hrozných bolestech uprchl z Tróje na Ídu, kde opuštěný zemřel.

Helena k jeho pohřební hranici ani nepřišla, trávila čas s Paridovým bratrem Déifobem, jehož manželkou se stala na několik málo dní, protože při bojích o město ho přímo v ložnici zabil Helenin první manžel Meneláos.

Meneláos ani na okamžik neuvažoval o potrestání Heleny, tak skálopevně byl přesvědčen o tom, že vinu měl jedině únosce Paris. Zničení města bylo jen spravedlivé, vždyť přineslo Heleně tolikeré útrapy spojené s únosem. Helena mu to nevymlouvala, projevovala velkou radost z osvobození a ráda s ním odplula do Sparty.

Návrat do Sparty[editovat | editovat zdroj]

Tam se však dostali až po sedmi letech, protože na zpáteční cestě loďstvo dvakrát zničila bouře, která je zahnala až do ústí Nilu. Poté bloudili Egyptem a Libyí. Nakonec se zase vrátili do Egypta, obětovali bohům a teprve potom se vraceli domů. Na rozloučenou dostala Helena od egyptské královny nádobku s kouzelným nápojem zapomnění. Helena po něm zapomněla na své dva předcházející manžele a Meneláos už nic nevěděl o všech letitých útrapách.

Když se konečně dostali do Sparty, čekal už na ně jenom spokojený život až do smrti. A dokonce i po ní - bohové je oba přenesli do Elysia, kde žili dál věčně a bez starostí.

Helena zůstala od antických dob symbolem krásné záletné ženy, která byla opěvována, ale i zatracována a odsuzována.

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Výčet zobrazení Heleny antickými i novodobými umělci by byl velmi dlouhý. Byla zobrazována na plátnech malířů, ztvárněna sochaři, ale také hudebníky a dramatiky.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky