Achájové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Posmrtná zlatá maska achájského krále, připisována Agamemnónovi

Achájové (řecky Αχαιοί, Achaioi) byli jedním ze starořeckých kmenů. Někdy jsou označování jako Mykénové, protože byli nositeli mykénské kultury. Okolní kmeny je nazývaly Danajové (Δαναοί, Danaoi).[1]

Zpočátku, v průběhu středního helladského období (19001600 př. n. l.) měla na achájské kmeny vliv mínojská kultura. Postupně však Achájci vybudovali specifickou kulturu, nazvanou podle mocenského centra Mykén (16001200 př. n. l.). Toto pozdně helladské období se vyznačovalo, mimo jiné, stavbou opevněných paláců, které podle řecké mytologie vystavěli bájní obři Kyklópové. Jejich paláce najdeme například v Mykénách (vchází se do něj slavnou Lví bránou), Tíryntu, Thébách, Nestorově paláci v Pylu a na mnoha jiných místech.

Achájové byli zruční tkalci, hrnčíři a mořeplavci. Jejich látky a keramika se dovážely do zemí celého Středomoří. Texty zapisovali tzv. lineárním písmem B. Uctívali Vládkyni koní a mnoho božstev, která známe i z pozdějšího řeckého náboženství (olympští bohové). Homér označil v Iliadě Acháje krále Agamemnóna za vyvratitele Tróje. Doložit to ovšem nelze.

Od 13. století př. n. l. dochází k pronikání tzv. mořských národů a pravděpodobně za přispění sucha a vnitřních rozbrojů k pádu mykénské kultury. Na několik staletí nastal „temný věk“.

Nástupci Achájů byly další řecké kmeny: Dórové, Aiolové a Iónové.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jana Středulová: Řecko, kapesní průvodce. Brno: CP Books, 2005, s. 18

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GRANT, Michael. Zrození Řecka. Praha : BB/art, 2006. ISBN 80-7341-917-3. S. 12-14.  
  • HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. Praha : NLN, 1998. ISBN 80-7106-192-1. Kapitola Antické Řecko-Základ evropské civilizace, s. 17-21.