Achájové

Údajná maska achájského krále Agamemnóna

Achájové byli jedním ze starořeckých kmenů. Někdy jsou označování jako Mykénové, protože byli nositeli mykénské kultury.

Zpočátku, v průběhu středního helladského období (1900 - 1600 př. n. l.) měla na achájské kmeny vliv mínojská kultura. Postupně však Achájci vybudovali specifickou kulturu mykénskou, nazvanou podle mocenského centra Mykén (1600 - 1200 př. n. l.). Toto pozdně helladské období se vyznačovalo, mimo jiné, stavbou opevněných paláců, které podle řecké mytologie vystavěli bájní obři Kyklópové. Jejich paláce najdeme například v Mykénách (vchází se do něj slavnou Lví bránou), Tíryntu, Thébách, Nestorově paláci v Pylu a na mnoha jiných místech.

Achájové byli zruční tkalci, hrnčíři a mořeplavci. Jejich látky a keramika se dovážely do zemí celého Středomoří. Texty zapisovali tzv. lineárním písmem B. Uctívali Vládkyni koní a mnoho božstev, která známe i z pozdějšího řeckého náboženství (olympští bohové). Homér označil v Iliadě Acháje krále Agamemnóna za vyvratitele Tróje. Doložit to ovšem nelze.

Od 13. století př. n. l. dochází k pronikání tzv. mořských národů a pravděpodobně za přispění sucha a vnitřních rozbrojů k pádu mykénské kultury. Na několik staletí nastal „temný věk“.

Nástupci Achájů byly další řecké kmeny: Dórové, Aiolové a Iónové.

Literatura

• GRANT, Michael. Zrození Řecka. Praha : BB/art, 2006. ISBN 80-7341-917-3. s. 12-14.  
• HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. Praha : NLN, 1998. ISBN 80-7106-192-1. Kapitola Antické Řecko-Základ evropské civilizace, s. 17-21.