Pád Konstantinopole

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o dobytí Konstantinopole Turky v roce 1453. Další významy jsou uvedeny v článku Obléhání Konstantinopole.
Dobytí Konstantinopole Turky
Konflikt: Byzantsko-osmanské války
Konstantinopolis a její hradby v době obležení
Konstantinopolis a její hradby v době obležení
Trvání: 2. duben - 29. květen 1453
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Konstantinopol (dnes Istanbul)
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: zánik Byzantské říše
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Byzantská říše Osmanská říše
Velitelé
Konstantinos XI.
Giovanni Giustiniani
Mehmed II.
Síla
asi 7-9 000 mužů 50000 - 60000 mužů
Ztráty
4000 vojáků 10 000 civilistů  ?
{{{poznámky}}}

Pád Konstantinopole do rukou osmanských Turků, v nějž vyústilo obležení z roku 1453 (trvalo od 2. dubna do 29. května), představuje definitivní zánik Byzantské říše a okamžik, kdy se Osmanská říše stala v Evropě velmocí a ovládla Balkán a východní Středomoří.

Bitva byla poměrně jednostrannou záležitostí. Byzantská říše byla v této době již jen tragickým zbytkem kdysi mocného impéria a byzantský císař, který ovládal pouze bezprostřední okolí svého města, byl před ní de facto vazalem tureckého sultána.

V srpnu 1452 dokončili Turci výstavbu Rumelijské pevnosti, a to i přesto, že se ji Byzantinci pokoušeli několikrát sabotovat, či minimálně zdržet. Nová pevnost na dohled od Zlatého rohu byla jasným symbolem neodvratnosti ofenzivy a obléhání. Císař proto nařídil zavřít brány a připravit se na úder. Císař Konstantin XI. si byl vědom závažnosti situace a hlavně faktu, že se již sama Byzanc, tvořící v podstatě jen samotná Konstaninopol a několik velmi vzdálených malých držav, neubrání. Konstantin se proto marně dožadoval pomoci ostatních křesťanských panovníků a nepomohlo mu, ani že přistoupil na formální obnovení jednoty pravoslaví s Římem (tzv. Florenskou unii). Tvrdil, že jako v dobách silné Byzance, kdy se podařilo Araby zatlačit díky křížovým výpravám by nyní podobná akce dokázala zastavit mnohem agresivnější Turky. Celkem připlulo z italských středomořských států jen několik galér a jednotka žoldnéřů pod vedením slavného janovského kapitána Giustinianiho. Giustinianiho 700 mužů představovalo velice cennou pomoc, ale sami o sobě nemohli stačit.

Vzhledem k naprosto nedostatečnému počtu obránců vzdorovala Konstantinopol poměrně dlouho, což svědčí jak o urputné obraně, tak o kvalitě konstantinopolského opevnění. Nakonec však Turci přece jen pronikli za hlavní hradby. Stalo se tak poté, co byl Giustiniani raněn a opustil své stanoviště na hradbách, což obránce silně demoralizovalo. Císař Konstantinos zahynul krátce po pádu hradeb za bojů uvnitř města a jeho smrt definitivně zlomila odpor byzantských vojáků, kteří tak přišli krátce po sobě o oba hlavní velitele. Giustinianiho odvezli jeho muži na poslední chvíli na jedné z galér, ale v červnu zemřel na následky zranění (patrně na sněť).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]