Janovská republika

Janovská republika Serenissima Repubblica di Genova Nejjasnější janovská republika 1005–1815  →  →  → vlajka znak
Motto: 'Respublica superiorem non recognoscens'
geografie
hlavní město:	Janov
obyvatelstvo
jazyky:	ligurština, latina, italština
náboženství:	římskokatolické
státní útvar
státní zřízení:	oligarchie, republika
měna:	genovino
vznik:	1005
zánik:	1815
Státní útvary a území
Předcházející: Nástupnické: Ligurská republika Sardinské království Janovské vévodství

Janovská republika (italsky: Repubblica di Genova, celým názvem pak Nejjasnější janovská republika) byla nezávislá republika v Ligurii na severozápadním pobřeží Apeninského poloostrova. Její původ lze hledat v polovině 11. století, kdy se Janov stal samosprávnou městskou komunou, zanikla pak v roce 1798, kdy na jejím území vznikla Ligurská republika, resp. v roce 1805, kdy bylo území anektováno napoleonskou Francií.

Ve středověku patřila k nejvýznamnějším obchodním centrům Středomoří a se svými konkurenty — Pisou v 11. - 12. století, od níž Janov získal Korsiku a část Sardínie; ve 13. století - 14. století pak s Benátkami — vedla řadu ozbrojených konfliktů.

K rozvoji svého vlivu využila především křižáckých tažení a v Levantě založila mnoho svých faktorií. Ve spolupráci s Nikájským císařstvím nabyla velkého vlivu v Egejském moři (např. ostrov Chios jí patřil až do roku 1566) a v Černomoří. Od 13. století v ní vládla oligarchie a roku 1339 byl zřízen úřad dóžete. V letech 1378 - 1381 rivalita s Benátkami vyústila ve válku, ve které byla Janovská republika poražena na hlavu v bitvě u Chioggie a která se stala počátkem pozvolného úpadku. Ten vyvrcholil na počátku 16. století, kdy republika na téměř třicet let ztratila svou nezávislost v souvislosti s francouzsko-španělským soupeřením o nadvládu nad Apeninským poloostrovem.

Samostatná vláda oligarchie byla obnovena až v roce 1528, tentokrát ovšem v úzkém spojenectví se Španělskem, jež bylo na vrcholu své imperiální moci. Janovští finančníci patřili k oporám španělského trůnu a podíleli se jak na zámořských výbojích, tak i na potlačování Nizozemské revoluce.

Postupný úpadek Španělska jako světové velmoci v 17. a 18. století se projevil i na postavení Janova. V roce 1768 byl nucen prodat Korsiku Francii. V roce 1797 byla republika okupována francouzskými revolučními vojsky, která vyhlásila tzv. Ligurskou republiku jako jeden z obdobných klientských útvarů na italské půdě. Roku 1805 nakonec Napoleon území úplně připojil k francouzskému císařství jako součást Apeninského departamentu. Ačkoli bylo v roce 1814 po porážce Napoleona vyhlášeno obnovení Janovské republiky, bylo její území o rok později oktrojem Vídeňského kongresu přiřčeno Sardinskému království, které území připojilo jako Janovské vévodství.