Janov (Itálie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Genova. O fiktivním městě ve světě Zeměplochy pojednává článek Genova (Zeměplocha).
Janov
Genova
Collage Genova.jpg
Janov – znak
znak
Janov – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 0 m n. m.
stát: Itálie Itálie
oblast: Ligurie
provincie: Genova
Janov
Red pog.png
Janov
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 240 km²
počet obyvatel: 594 000 (2014)
hustota zalidnění: 2 475 obyv. / km²
správa
oficiální web: http://www.comune.genova.it
telefonní předvolba: + 10

Janov (italsky Genova [dženova], ligursky Zena) je italské město, hlavní město oblasti Ligurie a provincie Genova. V minulosti byl významným přístavem ve Středozemním moři a hlavním městem mocné a bohaté Janovské republiky. I dnes je nejdůležitějším italským přístavem, jedním z největších ve Středozemním moři a v Evropě. Je sídlem univerzity, založené 1481, dalších vysokých škol, kulturních institucí a arcibiskupství. Janov se svými 610 000 obyvateli je šestým největším italským městem (po Římě, Milánu, Neapoli, Turínu a Palermu).

V roce 2004 se stal Janov Hlavním městem evropské kultury, v roce 2006 byla část historického centra Janova zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Město, které se táhne asi 35 km podél pobřeží Ligurského moře, je strmými svahy Apenin dodnes odříznuto od chudého a zčásti vylidněného vnitrozemí. Je tak přirozeně orientováno k moři, i když jeho význam jako obchodního a průmyslového centra v nedávné době poklesl.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Janov roku 1493 (Schedelova kronika)

Jako vynikající přirozený přístav v "koleni" (lat. genu) pobřeží bylo město velmi dávno osídleno a nedávné archeologické vykopávky objevily řecké pohřebiště z 5.–4. století př. n. l. s luxusními předměty z Galie, Sicílie a snad i z Řecka. Roku 216 př. n. l. je dobyli a zničili kartaginci, vzápětí je však obnovili Římané, kteří zde měli hlavní opěrný bod v Ligurii. Roku 149 př. n. l. vybudovali Via Postumia, která vedla do Placentie, Cremony a dále na východ. Roku 109 př. n. l. byla vybudována Via Aemilia z Placentie do Říma.

V raném středověku si město vydobylo samosprávu a samostatnost, v 10. století se spojilo s Pisou ke společné obraně proti Saracénům a společně dobyli Sardinii. Už roku 1162 si janované vybudovali první kolonie na pobřeží dnešního Maroka, ve 13. století otevřeli námořní spojení do Anglie a Flander a zmocnili se velké části obchodu na Iberském poloostrově. Neudržovali velké válečné loďstvo, ale stavěli a dodávali lodi a financovali španělské a portugalské výboje (Kanárské ostrovy, Tenerifa). Jejich opěrným bodem v Levantě byl ostrov Chios a postavili řadu pevností na pobřeží Černého moře i podél Eufratu.

Janovské úspěchy ovšem vyvolávaly rivality konkurentů, zejména Pisy a Benátek. Roku 1284 porazili janované pisánské loďstvo u Melorie (blízko Livorna), o sto let později však utrpěli zdrcující porážku od benátčanů v bitvě u Chiogge (jižně od Benátek). Janov pak na čas ovládala Francie, později Milán. Koncem 15. století objevili janované v cizích službách Ameriku: Kryštof Kolumbus ve španělských, John Cabot v anglických. Roku 1528 se janovští občané vzbouřili a pod vedením A. Dorii svrhli francouzskou nadvládu a republikánské zřízení pak trvalo do konce 18. století.

Po roce 1746 připadl Janov Rakousku, od roku 1797 podléhal Francii a po Vídeňském kongresu (1815) patřil k Sardinskému království. Janovan Giuseppe Mazzini udržoval ve městě republikánského ducha, který se projevil v krátké vzpouře roku 1848, roku 1860 se Janov stal součástí Itálie. Ve druhé polovině 19. století zde vznikl těžký průmysl a velké loděnice. Mezi 10. dubnem a 19. květnem 1922 se ve městě sešla Janovská konference, kde zástupci 34 zemí diskutovali o poválečném ekonomickém uspořádání světa.

Ve druhé světové válce bylo město silně poškozeno. Po válce se Janov opět vzmohl a roku 1971 měl přes 800 tisíc obyvatel. Během následující deindustrializace se tento počet snížil o čtvrtinu a město celkově zchudlo a upadalo. Teprve po roce 2004 nastal nový urbanistický rozvoj a historické město bylo obnoveno.

Město a památky[editovat | editovat zdroj]

katedrála San Lorenzo
hrádek Castello d'Albertis

Kostely a chrámy[editovat | editovat zdroj]

  • Katedrála San Lorenzo z roku 1118, portál goticky upravený na počátku 14. století, významná je renesanční kaple S. Giovanni Battista z let 1450 - 1565
  • Kostel San Ambrogio e Andrea z roku 1589 s obrazy od P. P. Rubense
  • San Giovanni di Pré, templářský kostel z roku 1180
  • Kostel Santissima Annunziata (Zvěstování P. Marie) z let 1522 - 1646 s klasicistickou fasádou a s freskami janovských malířů ze 17. st.
  • Basilika di San Siro, kostel z počátku 17. st. s freskami z konce 17. st.
  • Kostel S. Maria delle Vigne, věž kostela pochází z 11. st., samotný kostel byl přestavěn po roce 1646
  • San Donato, románský kostelík z 12. st.
  • Sant'Agostino, jedna z mála gotických staveb v Janově, z konce 13. st, s typickou dvoubarevnou fasádou z bílého a modrého mramoru a centrálním rozetovým oknem
  • Santo Stefano, románský kostel založený v roce 972
  • San Torpete, založený v 11. st., v roce 1730 barokně přestavěn, vyzdoben malbami a štuky od G. B. Carloneho

Stavby[editovat | editovat zdroj]

  • Palazzo San Giorgio, založen roku 1260, od 15. do 18. st. sloužil jako banka; fresky na fasádě jsou z počátku 17. st.
  • Porta Soprana, gotická městská brána z 12. století se dvěma věžemi na Piazza Dante
  • Castello d'Albertis, novogotický hrádek na vrchu Monte Galletto postavený v letech 1886 - 92 tvoří jednu z dominant janovského panoramatu
  • Maják Lanterna z roku 1543, 117 m vysoký
  • Palazzo Doria-Pamphili, leží západně od hlavního nádraží Principe, rozlehlý palác je z let 1522 - 29
  • Porta dei Vacca, městská brána z roku 1160
  • Torre Embriaci, věž z 12. st. na stejnojmenném náměstí

Náměstí a ulice[editovat | editovat zdroj]

  • Porto Antico, starý přístav, nachází se zde promenáda, přístaviště jachet a člunů, nově přestavěné molo s budovami, kde jsou restaurace, kinosály, kongresové budovy. V severní části se nachází největší evropské akvárium Acquario di Genova, odjíždí odtud výletní lodě.
  • Piazza de Ferrari, hlavními stavbami na náměstí jsou budova Opery (Teatro C. Felice), stavba od architekta A. Rossiho z let 1987 - 91, Palazzo dell'Accademia Ligustica (Akademie umění), stavba z počátku 19. st., v interiérech je obrazárna a Palazzo della Nuova Borsa (budova Nové burzy) postavená v letech 1907 - 11 v eklektickém slohu s bohatě zdobenou fasádou. Dále zde najdeme dóžecí palác (Palazzo Ducale, čelní strana stavby je na blízkém Piazza G. Matteotti) založený ve 13. st., současná stavba je z konce 16. st. a domnělý rodný dům K. Kolumba.
  • Via Garribaldi, v ulici se nachází paláce, které si nechali postavit nejbohatší janovské rodiny. Největší a nejvýznamnější je Palazzo Doria Tursi (9) z let 1565 - 75, dnes je zde radnice. Dále barokní Palazzo Bianco (11) z poč. 18. st. nebo Palazzo Rosso (18) z konce 17. st.
  • Via XX. Settembre, ulici tvoří monumentální domy v historizujícím a secesním slohu
  • Via Balbi, hlavní ulice propojující nádraží P. Principe a staré město. Je zde několik paláců, např. Durazzo Pallavicini z roku 1620, Palazzo Balbi-Senaraga, Palazzo dell'Universita z let 1634 - 50 s nádvořím a zahradou nebo Palazzo Reale ze 17. st.[1]

Umělecké galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Galleria Nazionale, nachází se v Palazzo Spinale z konce 16. st.
  • Sochařské muzeum, v klášteře S. Agostino, představuje janovské sochařské umění

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Městské části[editovat | editovat zdroj]

Městské části

Janov se skládá z 9 městských částí, tyto městské části dále tvoří jednotlivé čtvrti.

  • I. Centro-Est (7,07 km2, 91 400 obyvatel) - Pré, Molo, Maddalena, Oregina, Lagaccio, San Nicola, Castelletto, Manin, San Vincenzo, Carignano
  • II. Centro-Ovest (4,85 km2, 66 630 obyvatel) - Sampierdarena, Campasso, San Teodoro, San Bartolomeo
  • III. Bassa Val Bisagno (7,9 km2, 78 790 obyvatel) - San Fruttuoso, Marassi, Quezzi
  • IV. Media Val Bisagno (41,8 km2, 58 740 obyvatel) - Staglieno, Sant'Eusebio, San Gottardo, Molassana, Struppa
  • V. Valpolcevera (33,3 km2, 62 490 obyvatel) - Borzoli, Fegino, Certosa, Rivarolo, Teglia, Begato, Bolzaneto, Morego, San Quirico, Pontedecimo
  • VI. Medio Ponente (18,9 km2, 61 810 obyvatel) - Sestri, Cornigliano, Campi
  • VII. Ponente (75,1 km2, 63 030 obyvatel) - Crevari, Voltri, Palmaro, Prà, Pegli, Multedo
  • VIII. Medio Levante (5,7 km2, 61 760 obyvatel) - Foce, Brignole, Albaro, San Martino, San Giuliano, Lido, Puggia
  • IX. Levante (36,6 km2, 66 160 obyvatel) - Sturla, Quarto, Quinto, Nervi, Sant'Ilario, Bavari, San Desiderio, Borgoratti[2]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Fotbalové kluby[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Itálie. Baedeker 2009, str. 334 - 344.
  2. Anglická a italská verze Wikipedie, stav obyvatel je z roku 2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]