Janov (Itálie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Genova. O fiktivním městě ve světě Zeměplochy pojednává článek Genova (Zeměplocha).
Janov
Genova
Starý přístav
Starý přístav
Janov – znak
znak
Janov – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 0 m n. m.
stát: Itálie Itálie
oblast: Ligurie
provincie: Genova
Janov
Red pog.png
Janov
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 243 km²
počet obyvatel: 611 556 (2008)
hustota zalidnění: 2510 obyv. / km²
správa
oficiální web: http://www.comune.genova.it
telefonní předvolba: + 10
PSČ: 16100
Janov roku 1493 (Schedelova kronika)
Katedrála sv. Vavřince

Janov (italsky Genova [dženova], ligursky Zena) je italské město, hlavní město oblasti Ligurie a provincie Genova. V minulosti byl významným přístavem ve Středozemním moři a hlavním městem mocné a bohaté Janovské republiky. I dnes je nejdůležitějším italským přístavem, jedním z největších ve Středozemním moři a v Evropě. Je sídlem univerzity, založené 1481, dalších vysokých škol, kulturních institucí a arcibiskupství. Janov se svými 610 000 obyvateli je šestým největším italským městem (po Římě, Milánu, Neapoli, Turínu a Palermu).

V roce 2004 se stal Janov Hlavním městem evropské kultury, v roce 2006 byla část historického centra Janova zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Město, které se táhne asi 35 km podél pobřeží Ligurského moře, je strmými svahy Apenin dodnes odříznuto od chudého a zčásti vylidněného vnitrozemí. Je tak přirozeně orientováno k moři, i když jeho význam jako obchodního a průmyslového centra v nedávné době poklesl.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jako vynikající přirozený přístav v "koleni" (lat. genu) pobřeží bylo město velmi dávno osídleno a nedávné archeologické vykopávky objevily řecké pohřebiště z 5.-4. století př. n. l. s luxusními předměty z Galie, Sicílie a snad i z Řecka. Roku 216 př. n. l. je dobyli a zničili kartaginci, vzápětí je však obnovili Římané, kteří zde měli hlavní opěrný bod v Ligurii. Roku 149 př. n. l. vybudovali Via Postumia, která vedla do Placentie, Cremony a dále na východ. Roku 109 př. n. l. byla vybudována Via Aemilia z Placentie do Říma.

V raném středověku si město vydobylo samosprávu a samostatnost, v 10. století se spojilo s Pisou ke společné obraně proti Saracénům a společně dobyli Sardinii. Už roku 1162 si janované vybudovali první kolonie na pobřeží dnešního Maroka, ve 13. století otevřeli námořní spojení do Anglie a Flander a zmocnili se velké části obchodu na Iberském poloostrově. Neudržovali velké válečné loďstvo, ale stavěli a dodávali lodi a financovali španělské a portugalské výboje (Kanárské ostrovy, Tenerifa). Jejich opěrným bodem v Levantě byl ostrov Chios a postavili řadu pevností na pobřeží Černého moře i podél Eufratu.

Janovské úspěchy ovšem vyvolávaly rivality konkurentů, zejména Pisy a Benátek. Roku 1284 porazili janované pisánské loďstvo u Melorie (blízko Livorno|Livorna), o sto let později však utrpěli zdrcující porážku od benátčanů v bitvě u Chiogge (jižně od Benátek). Janov pak na čas ovládala Francie, později Milán. Koncem 15. století objevili janované v cizích službách Ameriku: Kryštof Kolumbus ve španělských, John Cabot v anglických. Roku 1528 se janovští občané vzbouřili a pod vedením A. Dorii svrhli francouzskou nadvládu a republikánské zřízení pak trvalo do konce 18. století.

Po roce 1746 připadl Janov Rakousku, od roku 1797 podléhal Francii a po Vídeňském kongresu (1815) patřil k Sardinskému království. Janovan Giuseppe Mazzini udržoval ve městě republikánského ducha, který se projevil v krátké vzpouře roku 1848, roku 1860 se Janov stal součástí Itálie. Ve druhé polovině 19. století zde vznikl těžký průmysl a velké loděnice. Mezi 10. dubnem a 19. květnem 1922 se ve městě sešla Janovská konference, kde zástupci 34 zemí diskutovali o poválečném ekonomickém uspořádání světa.

Ve druhé světové válce bylo město silně poškozeno. Po válce se Janov opět vzmohl a roku 1971 měl přes 800 tisíc obyvatel. Během následující deindustrializace se tento počet snížil o čtvrtinu a město celkově zchudlo a upadalo. Teprve po roce 2004 nastal nový urbanistický rozvoj a historické město bylo obnoveno.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Starý přístav, dnes park a promenáda
  • Piazza de Ferrari, kde je opera, dóžecí palác a domnělý rodný dům K. Kolumba
  • Via Garribaldi (Strada Nuova) s renesančními paláci, kde jsou dnes muzea
  • Maják z roku 1543, 117 m vysoký
  • Brána Porta Soprana ze 12. století se dvěma věžemi
  • Katedrála sv. Vavřince z roku 1118 s fasádou ze 14. století
  • Barokní bazilika Zvěstování P. Marie ze 17. století s klasicistickou fasádou

Galerie[editovat | editovat zdroj]


Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Fotbalové kluby[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]