Pompeje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o starověkém městě na území Itálie. Další významy jsou uvedeny v článku Pompeje (rozcestník).
O moderním italském městě pojednává článek Pompei.
Fórum v Pompejích

Pompeje (italsky Pompei, latinsky Pompeii) byly starověké město v dnešní italské v provincii Napoli. Staly se jedním ze tří starořímských měst v Neapolské zátoce v císařské provincii Italia (dnes region Kampánie, Itálie), která byla 24. srpna roku 79 našeho letopočtu zničena výbuchem sopky Vesuv. V roce 1997 byly Pompeje zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Nedaleko trosek starověkých Pompejí se nachází současné město Pompei.

Spolu s Pompejemi byla zničena města Herculaneum, Stabie, Oplontis a Boscoreale. Jejich znovuobjevení způsobilo Evropě kulturní šok. Všudypřítomnost erotického umění doslova převrátila dosavadní pohled na antickou kulturu. Vulkanický popel, který města zasypal, dokonale zakonzervoval budovy a předměty a umožnil nám tak poznat vzhled starořímského města střední velikosti a život jeho obyvatel. Právě všudypřítomná erotika vedla tehdejší historiky k naivním pokusům prohlásit obě města, či alespoň domy, ve kterých se erotika nacházela (což byly téměř všechny) za nevěstince. V této souvislosti se také objevily zkazky o „Božím trestu“ seslaném na Pompeje. Podle soudobého poznání se však Pompeje nijak neodlišovaly od jiných antických měst.

Dávná historie[editovat | editovat zdroj]

Pompeje pod zataženou oblohou

Město bylo založeno v 7. století př.n.l kmenem Osků v ústí řeky Sarno, které již v té době bylo užíváno jako přístav řeckými a fénickými mořeplavci. Z počátku bylo město pod vlivem řeckým, mezi lety 525 př. n. l. až 474 př.n.l vlivem etruským. V 5. století př.n.l bylo celé území dnešní Kampánie dobyto Samnity a od roku 310 př. n. l. bylo město pod římským vlivem.

Pompeje se zapojily do vzpoury měst Kampánie proti Římu v roce 89 př. n. l., ale Sullovo vojsko vzpouru potlačilo. Město bylo zbaveno práv a stala se z něj kolonie Colonia Cornelia Veneria Pompeianorum. Nadále zůstalo důležitým obchodním místem pro zboží dopravené po moři a dále posíláno do Říma nebo na jih po nedaleké Via Appia a díky tomu je 1. století našeho letopočtu obdobím největšího rozvoje města.

A poprvé, 5. února 62, zničilo prudké zemětřesení přibližně 60 % města. Město bylo v krátkém čase znovu vystavěno, pravděpodobně ještě zdobněji a bohatěji než předtím.

Vesuv pohřbívá město[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Erupce Vesuvu (79).

Obyvatelé Pompejí žili v přesvědčení, že Vesuv je vyhaslý, a varovným signálům nevěnovali pozornost. Nespojovali je s aktivitou Vesuvu. Byli zvyklí na drobné otřesy země a výrony plynů z Vesuvu. Až v roce 62 byly otřesy natolik silné, aby způsobily poškození budov. Na začátku října roku 79 vyschly všechny studny ve městě, ale varování stále nebylo dostatečně silné a celý starověký Řím strnul hrůzou, když 24. října došlo ke katastrofální vulkanické erupci, která pohřbila město a zaclonila slunce v pravé poledne. Dříve si lidé mysleli, že tato katastrofa se stala 24. srpna 79, ale podle nejnovějších objevů to je 24. říjen 79.

Jediným hodnověrným očitým svědkem erupce byl Plinius mladší, který událost popsal v dopise Tacitovi. Podle jeho slov došlo k erupci kolem poledne. Nejdříve z Vesuvu vyšlehly vysoké plameny a později velký černý mrak tvaru borovice, který zakryl slunce a den se změnil v noc. Na Pompeje dopadaly rozžhavené kameny, které bořily budovy. Obyvatele města usmrtily jedovaté plyny uvolněné při erupci (podle současných výzkumů se jedná asi o 10 000 osob). Erupce trvala nepřetržitě 3 dny, v důsledku čehož bylo město pokryto vrstvou popela o výšce asi 6 metrů. Zničeno bylo území od Herculanea až po Stabie.

„Mrak“, o kterém Plinius Mladší píše, je dnes znám jako pyroklastická vlna, což je mrak přehřátých plynů, popela a kamenů vyvrhnutých ze sopky. Plinius rovněž popisuje, že erupce byla současně doprovázena zemětřesením a že moře bylo zemětřesením odsáváno pryč a znovu vraceno – dnes tento jev nazýváme „tsunami“.

Jeho strýc, Plinius Starší, se nechal na veslici dopravit do Stabií, aby mohl úkaz sledovat, ale na svoji zvědavost doplatil životem. Byl nalezen mrtvý na pláži ve Stabiích, pravděpodobně zadušen oxidem uhelnatým.

Ztracena na šestnáct století[editovat | editovat zdroj]

Dekorativní freska: Europa a býk

Silná vrstva popela pokryla dvě města na úpatí sopky a jejich poloha a jména byla zapomenuta. Herculaneum bylo objeveno v roce 1738, Pompeje v roce 1748. Od té doby byly provedeny rozsáhlé archeologické práce a odkryto mnoho zachovalých budov s nástěnnými malbami. Poloha měst byla objevena již v roce 1599, když architekt jménem Fontana navrhoval nový tvar toku řeky Sarno, ale trvalo téměř 150 let, než byl zahájen skutečný archeologický výzkum. V roce 1860 se do výzkumu zapojil Giuseppe Fiorelli.

Během prvních vykopávek byly občas nalezeny dutiny ve vrstvě popela, které obsahovaly lidské pozůstatky. Giuseppe Fiorelli přišel s nápadem vyplnit dutiny sádrou, což vedlo k získání věrných podob Pompejanů, kteří nestihli utéct, v jejich posledním okamžiku (viz [1], [2], [3]). Výraz zděšení je jasně viditelný v jejich tvářích. Pohled na tyto odlitky je šokujícím a velmi hlubokým zážitkem.

Dvojice vzdělanců: Vosk pokrývající dřevěnou desku mohl být roztaven a znovu použit.

Objevují se spekulace, že Fontana původně odkryl některé ze slavných erotických fresek, a poté je, s ohledem na cudnost běžnou v té době, znovu zakryl ve snaze o archeologickou cenzuru. Tento názor je podpořen záznamy pozdějších archeologů, kteří měli pocit, že místa, na kterých pracují, byly v minulosti navštívena a znovu zakryta.

Forum, lázně, mnoho domů a vil bylo překvapivě dobře zachováno. V blízkosti města byl nalezen hotel (1 000 ). Pompeje jsou jediné starověké město, jehož topografie nebyla změněna a tudíž jej vidíme tak, jak bylo postaveno původně. Ulice byly rovné, tvořily pravoúhlou mřížku, byly dlážděny mnohostěnnými kameny a po obou stranách lemovány obchody a lázněmi.

Zemětřesení, sesuvy země a škody způsobené sopkou[editovat | editovat zdroj]

Tichá ulice v Pompejích

Jedním z hlavních směrů současných výzkumů je zkoumání staveb, které se v době erupce právě rekonstruovaly (pravděpodobně po zemětřesení v roce 62). Některé staré a poškozené malby mohly být zakryty novými a vědci se nyní snaží za pomoci moderních přístrojů objevit alespoň stín dlouho skrytých fresek. Důvodem, proč byly některé stavby opravovány ještě 17 let po zemětřesení, byla zvyšující se frekvence malých otřesů, které nakonec vyústily v erupci.

Většina archeologických prací se zastavila v úrovni ulice v roce 79. Zemní práce ve staré části města a hloubkové vrty však zjevily vrstvy usazeného sedimentu, který naznačuje, že již před rokem 79 byla oblast zasažena přírodními katastrofami.

Na vrstvě lávového podloží pod městem byly nalezeny tři vrstvy sedimentu. V těchto vrstvách vědci nalezli kosti zvířat, úlomky keramiky a otisky květin. Pomocí radiokarbonové metody datování vědci určili stáří první vrstvy do 8. století př. n. l., přibližně do doby založení města. Další dvě vrstvy jsou odděleny obdělanou půdou a kamennými silnicemi a jejich vznik se datuje do 4. století a 2. století př. n. l. Za vznikem těchto sedimentů se skrývají patrně rozsáhlé sesuvy půdy vlivem extrémních srážek. (Senatore, et al., 2004)

Geologové se snažili pomocí magnetické charakteristiky kamenů z Pompejí určit teplotu pyroklastické vlny, která pohřbila město. Pokud roztavená láva tuhne, magnetické minerály v ni obsažené se orientují shodně s zemským magnetickým polem. Pokud je materiál zahřát nad určitou teplotu, známou jako Curieho teplota, magnetické pole může být změněno nebo úplně zrušeno.

Analýza přibližně 200 vulkanických kamenů a nálezů (např. střešní tašky) ukázala, že u vrcholu sopky měl mrak teplotu kolem 850 °C a než dosáhl města, ochladl na 350 °C. Většina zkoumaných materiálů byla vystavena teplotě mezi 240 °C a 340 °C. Na některých místech byla teplota ještě nižší, kolem 180 °C. (Cioni, et al., 2004)

Jedinečný pohled[editovat | editovat zdroj]

Zachované fresky nabízejí jedinečný pohled na kulturu starověkého města.

Každopádně nám město nabízí pohled na život v 1. století. V této době byly Pompeje velmi živým místem a můžeme zde nalézt i ty nejmenší detaily o každodenním životě. Například na podlaze jednoho z domů (Siricova domu) nalezneme nápis Salve, lucru („Vítejte, peníze“, přesněji „Vítej, zisku“), patrně v humorném smyslu. V tomto domě sídlila obchodní společnost vlastněná Siricem a Nummianem (jedná se pravděpodobně o přezdívku, slovo nummus znamená mince či peníze). V jiných domech můžeme nalézt detaily o jiných profesích, například „čistírny“ (Fullones). Na džbánech s vínem byly nápisy, které lze považovat za první reklamní slovní hříčky na světě, Vesuvinum. Graffiti na zdech nám ukazuje pravou pouliční latinu.

V době erupce mělo město kolem 20 000 obyvatel a oblast sloužila jako rekreační oblast Římanů. Nalezneme zde mnoho staveb občanské vybavenosti: Macellum (velký trh s potravinami), Pistrinum (mlýn), Thermopolia (bar, kde byly podávány teplé i studené nápoje), cauporioe (malé restaurace) a amfiteátr.

V roce 2002 výzkumy v ústí řeky Sarno ukázaly, že i přístav byl obydlen a lidé zde žili na systémech kanálů, který mnoha vědcům připomíná Benátky. Tyto výzkumy jsou zatím na počátku a výsledky teprve přinesou.

Dnešní Pompeje[editovat | editovat zdroj]

Dnes stojí vedle pozůstatků starověkých Pompejí město Pompei, kde žije přibližně 26 000 obyvatel.

Pompeje v současné kultuře[editovat | editovat zdroj]

Pompeje sloužily jako námět pro historický román Poslední dny Pompejí (později zfilmováno), pro britský televizní seriál Up Pompeii a román Roberta Harrise Pompeje. Ve výtvarném umění je slavný obraz Poslední den Pompejí ruského malíře Carlo Brulla.

V říjnu 1971 vystoupila slavná skupina Pink Floyd ve 2 000 let starém amfiteátru v Pompejích pro publikum složené z kameramanů a filmového štábu. Videozáznam z tohoto koncertu byl vydán pod názvem Pink Floyd: Live at Pompeii.

Název Poslední dny Pompejí nese také opera rockové skupiny Nova Mob.

Pompejská palestra, pohled ze stadionu. Prohlubeň vlevo byla naplněna vodou pro výuku plavání a cvičné námořní bitvy. Vpravo (částečně za stromy) lze vidět řadu zuhelnatělých pařezů, pozůstatků staletých stromů spálených erupcí.

Návštěva místa[editovat | editovat zdroj]

Archeologická lokalita leží těsně u vlakové zastávky ze Sorrenta do Neapole. Při výstupu z vlaku nás čeká pár stánků s nezbytnými suvenýry, po nichž následuje hlavní vchod. U vchodu lze zakoupit vstupenku do Pompejí za 11 eur, nebo zvýhodněnou vstupenku do Pompejí, Herculanea, Stabií, Oplontis a Boscoreale za 20 eur. U vchodu si lze zapůjčit zvukové zařízení s nahranými informacemi o nalezených památkách, které ale nejsou v češtině. V ceně vstupného je pro každého návštěvníka k dispozici mapa Pompejí v angličtině (na vyžádání).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy na knihy popisující a znázorňující nástěnné malby v Pompejích, jež byly digitalizovány v rámci služby eBooks on Demand v Národní technické knihovně v Praze: